Mikulovice (okres Jeseník)

Obec Mikulovice sousedí na východě a severu s Polskem (gmina Głuchołazy), na západě s obcemi Velké Kunětice, Hradec-Nová Ves, Písečná a Česká Ves, na jihu s městem Jeseník a na jihovýchodě s městem Zlaté Hory. Od okresního města Jeseník je vzdálena 12,5 km a od krajského města Olomouc 79 km.

Geomorfologicky patří Mikulovice k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), oblasti jesenické (východosudetské) na rozhraní geomorfologického celku Rychlebské hory (podcelek Sokolský hřbet) a geomorfologického celku Zlatohorská vrchovina (podcelky Bělská pahorkatina a Rejvízská hornatina). Nejvyšším vrcholem jsou Bílé skály (922 m n. m.) v jihozápadním cípu katastru Širokého Brodu, poblíž jsou Zelený vrch (832 m n. m.) a Sporný vrch (756 m n. m.), severní břeh Bělé je rovinatější (Svinský kopec 388 m n. m.).

Území Mikulovic patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Hlavním tokem je říčka Bělá, která protéká obcí severovýchodním směrem a přijímá zleva (z jihu) několik menších toků, zejména Lesní potok a potok Olešnici (polsky Bialka). V jihozápadním cípu katastru osady Široký Brod pramení potok Chebzí, protékající stejnojmennou osadou, a nalézá se tu i několik pramenů jesenické lázeňské soustavy (Viktorův pramen, Mexický pramen, pramen Lesní Muž). Osadou Kolnovice protéká Kolnovický potok.

Území obce pokrývá z téměř 46 % zemědělská půda (34,5 % orná půda, 8 % louky a pastviny) a z 44,5 % les.

Většinu území obce Mikulovice tvoří hornina fluviální jílovitopísčité až písčité hlíny, místy písčité štěrky (nižší nivní stupeň, vyšší nivní stupeň), která spadá do soustavy kvartérních pokryvů. Dále se zde nacházejí deluviální hlinitopísčité sedimenty a deluviální štěrkovité sedimenty spadající do kvartérních pokryvů.  Dalšími typy hornin, které jsou součástí kvartérních pokryvů, jsou spraše a sprašové hlíny. Oproti ostatním zmíněným horninám zde naprosto minimálně nalezneme horninu biotitická až dvojslídná pararula, místy s granátem, staurolitem nebo sillimanitem, která spadá do soustavy krystalnikum a preavariské paleozikum.  Poslední hornina nacházející v obci spadá do soustavy kvartérních pokryvů a nazývá se fluviální písčité štěrky.  U všech zmíněných hornin spadajících do soustavy kvartérních hornin se uvádí jako období vzniku pleistocén-holocén.[4]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1263 pod názvem Villa Nicolai, tj. Mikulášova ves, avšak s poznamenáním, že byly založeny již za vratislavského biskupa Vavřince (†1232). Tehdy se o ně před biskupem soudili potomci otmuchovských rychtářů Vítka a Siegfrieda. Ves vznikla v průběhu kolonizace, kterou v 13. století na nově nabytém území Jesenicka prováděli vratislavští biskupové za pomoci osídlenců z Frank a Durynska, a pojmenována je zřejmě po svém lokátoru Mikulášovi. Ve středověku se zde u říček Bělá a Olešnice z místních náplavů rýžovalo zlato, přičemž v krajině jsou stále patrné stopy po této činnosti. Při cestě z Mikulovic do Ondřejovic jsou patrné zajímavé ukázky pozůstatků tzv. prstovitého dobývání zlata.[5]

Mikulovice patřily k majetku vratislavského biskupství, avšak v 15. a 16. století bývaly dávány v léno (roku 1527 je držela paní Světlíková). Od poloviny 16. století patřily přímo biskupovi v rámci frývaldovského panství, zdejší fojtství však bylo samostatným rytířským lenním statkem.

Kostel sv. Mikuláše s farou je zmiňován již k roku 1293. Později je však ves počítána k faře v Hlucholazech a od roku 1413 v Ondřejovicích. Samostatná farnost byla obnovena až roku 1672. Roku 1903 byl dosavadní malý kostel, jehož jádro pocházelo z doby kolem roku 1550, nahrazen novostavbou.[6]

Roku 1907 byly Mikulovice povýšeny na městys (tento status ztratily při správní reformě roku 1949).

V roce 1960 byly k Mikulovicím přičleněny dosud samostatné obce Kolnovice (s osadami Terezín a Vysutá) a Široký Brod. K 1. lednu 1976 byl k obci přičleněn i Hradec s osadou Nová Ves, avšak ten se k 23. listopadu 1990 opět osamostatnil.

Mikulovice jsou členem Mikroregionu Zlatohorsko, svazku obcí vzniklého v roce 2001.[7] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[8] a od roku 1997 členem Euroregionu Praděd.[9]

Součástí Mikulovic byla osada Bukovec (něm. Buchberg), založená roku 1786 parcelací vrchnostenského dvora na jižní straně Mikulovic. Pojmenována byla po tehdejším krajském hejtmanovi rakouské části Nisského knížectví, Antonu Mikuschovi von Buchberg. Brzy stavebně splynula se samotnými Mikulovicemi a roku 1976 byla i administrativně zrušena.[10]

• Mikulovice (k. ú. Mikulovice u Jeseníka)
• Kolnovice (k. ú. Kolnovice)
• Široký Brod (k. ú. Široký Brod)

Základní sídelní jednotky: Kolnovice, Mikulovice, Široký Brod, Terezín a Vysutá.

Nádraží v Mikulovicích

Mikulovicemi vede peážní železniční trať č. 292 (Železniční trať Šumperk - Krnov). V obci je stanice této trati s názvem „Mikulovice“ a železniční hraniční přechod. Ve stanici Mikulovice začíná rovněž regionální železniční trať č. 297 (Železniční trať Mikulovice - Zlaté Hory).

Obcí procházejí:

• silnice I. třídy číslo 44 z Rapotína, kde se odpojuje od silnice číslo I/11, přes Velké Losiny, Jeseník a Písečnou na hraniční přechod v Mikulovicích, odkud pokračuje jako silnice číslo 40 na Hlucholazy a Prudník,
• silnice II. třídy číslo 457 z Osoblahy, Janova a Zlatých Hor na Velké Kunětice, Vidnavu, Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje do polského města Lądek Zdrój,
• několik silnic III. třídy sloužících k místní komunikaci, zejména do Kolnovic a do Hradce-Nové Vsi.

U Mikulovic se nachází letiště Mikulovice (LKMI).

Kostel svatého Mikuláše

• Římskokatolický farní kostel svatého Mikuláše. Trojlodní kostel v historizujícím slohu byl postaven v roce 1903 z iniciativy vratislavského biskupa kardinála Georga Koppa podle projektu brněnského architekta Richarda Voelkla. Zachovalo se původní vybavení z let 1903–1904, včetně věžních hodin a jednoho ze tří zvonů, zasvěceného svaté Františce a odlitého ve Vídeňském Novém Městě. Varhany v kostele pocházejí z roku 1929. Z předchozího kostela se zachoval reliéf se scénou Ukřižování a čtyř evangelistů z 2. poloviny 16. století a náhrobní deska z roku 1605. V roce 2006 byl kostel společně s uměleckými díly z interiéru, ohradní zdí a schodištěm zapsán ministerstvem kultury na seznam kulturních památek.[16][17]
• Tis červený u kostela, jehož stáří je odhadováno na 700-800 let (památný strom)[18]
• socha sv. Jana Nepomuckého mezi dvěma lípami (lípa srdčitá a lípa velkolistá – památné stromy)[18]
• V katastru obce se nachází areál původního skladu munice (H.Ma.Nif.), následně zajateckého tábora a posléze vojenské posádky VÚ č. 8189, nazývaný zkráceně Muna. V areálu se nachází pomník padlých válečných zajatců.

• Franz Xaver Gröger (1874–1932), vlastivědný pracovník
• Josef Obeth (1874–1961), sochař

V obci se nachází mateřská škola a základní škola nižšího i vyššího stupně (1.-9. ročník).[19]

• Głuchołazy, Polsko
• Zlaté Hory, Česko