Jilm vaz

Jilm vaz (Ulmus laevis, syn. Ulmus effusa) je statný listnatý strom s širokou korunou, který roste zejména v lužních a vlhkých lesích.

Jilm vaz
Jilm vaz
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďjilmovité (Ulmaceae)
Rodjilm (Ulmus)
Binomické jméno
Ulmus laevis
Pall., 1784
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vzhled

Květy

Opadavý listnatý strom, vysoký přibližně 30 m; tvoří odnože. Koruna nepravidelná, téměř kulovitá, klenutá, často málo uzavřená, členěná nebo značně volná.[2]

Větve ve spodní části koruny poměrně krátké a vodorovně odstávající, ve střední části zprvu vystoupavé, pak ale skloněné. Pouze vrchol koruny se rozvětvuje paprsčitě směrem vzhůru.[2]

Borka starších stromů šedavě hnědá, s výraznou sítí lišt, hluboce brázditá, přitom však zdánlivě značně hladká. Brázdité jsou i spodní větší větve, které jsou v místě, kde přisedají, většinou nenápadně rozšířené. Letorosty a mladší větévky červenohnědé, sametově chlupaté.[2]

Listy 7–12 cm dlouhé a přibližně 6–9 cm široké, široce eliptické až oválné, na vrcholu krátce zašpičatělé. Báze listu nápadně zkosená a asymetrická. Žilky na kratší polovině listu po 12–18, na delší se 2–3 dalšími, lehce obloukovitě probíhající. Na okraji dvakráte pilovité až zubaté, zuby dopředu směřující, s mírně zakřivenými špičkami. Na líci matně tmavozelené, na rubu jemně šedozeleně chlupaté. Řapíky velmi krátké, pouze asi 5 mm dlouhé.[2]

Květy ve svazečcích, poměrně dlouho stopkaté.[2]

Plody asi 10–12 mm dlouhé, podlouhle oválné, v době zralosti nící. Semeno uprostřed, nedotýká se spáry zářezu v blanitém lemu.[2]

Jilm vaz – kresba (květ a list)

Stanovištní nároky

Smíšené, listnaté lesy v nížinách, zřídka výše než 600 m. nad mořem, často i v tvrdých lužních lesích v povodí větších řek, na vlhké a mokré, občas přeplavované, hluboké, živné a zásadité, hlinité půdě.[3]

Výskyt

Všude v Evropě, nikde však hojný či dokonce v porostech, nýbrž vždy ojediněle nebo v malých skupinkách. Místy však hojněji vysazován v parcích nebo ulicích.[2]

Výskyt v minulosti a současnosti

Jilm měl největší rozšíření v postglaciální historii lesa a pozdějším teplém období smíšeného bukového lesa, v něm tvořil spolu s lípou důležitou složku. Později jeho počty snížil člověk zásahy v lese, hlavně redukováním lužních lesů, které byly často nahrazeny loukami a poli. K ústupu přispěla i regulace řek se změnami hladiny spodní vody. Současné rozšíření jilmů, tedy i vazu, bylo ve 20. století také negativně ovlivněno několika vlnami grafiózy (holandské nemoci jilmů), i když jilm vaz je trochu odolnější než ostatní druhy českých jilmů.[4]

Jilm vaz na jaře

Ochrana

Jilm vaz je důležitou součástí lesních porostů lužního charakteru i ve zvláště chráněných územích, např. Litovelské Pomoraví, Moravský kras, České středohoří, národních přírodních rezervací, např. Soutok na jižní Moravě. Pozoruhodné stromy jilmu vazu jsou chráněny v kategorii památných stromů, vyhlášeno je 29 položek ústředního seznamu ochrany přírody, což představuje 107 stromů (z toho alej u Duchcova má 70 stromů). Největší z nich jsou např. Jilm u hájenky v Lukovečku u Fryštáku na Zlínsku s výčetním obvodem kmene 544 cm (2009), Jilm u vodárny v Černčicích u Loun s obvodem kmene 486 cm (2005), Vaz v Poustce u Frýdlantu s obvodem kmene 482 cm (2004) nebo Maděrův jilm v Kobylé, s obvodem kmene 470 cm (2005).[4]

Nemoci

Jilmy, které jsou domovem v Severní Americe, Evropě a Asii, podléhají stále častěji tzv. grafióze jilmů, houbové infekci, která byla objevena poprvé na jilmových porostech v Nizozemsku a v posledních desetiletích se velmi rozšířila. Přitom se projevují zřetelné rozdíly v rezistenci mezi různými, v dané oblasti domácími nebo vysázenými druhy. Účinná kontrola houbových infekcí, na nichž se rozhodujícím způsobem podílejí dva druhy kůrovce rodu Scolytus, nebyla až dosud možná. K dispozici je sice řada jedovatých látek, které jak houbu, tak kůrovce usmrtí, ve svém účinku jsou však vesměs dosti nevypočitatelné a kromě toho postihuji velmi silně negativně i bezprostřední okolí.[2]

Kořenové náběhy jilmu vazu

Česká zajímavost o výskytu jilmu vazu v minulosti

Jan Evangelista Chadt-Ševětínský (1913) evidoval 8 lokalit mohutných jilmů vazů, k z nichž k některým se váže řada pověstí; nejznámější byl vaz v lese Luhy u Chlumce nad Cidlinou zvaný Morana s obvodem 520 cm (1912).[4]

Památné jilmy

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. průvodce přírodou, nakladatelství Knižní klub a Ikar, článek Jilm vaz str. 142
  3. kapesní atlas, nakladatelství Slovart, článek Jilm vaz str. 192
  4. Mezinárodní rok biodiversity 2010 (info o taxonech) Archivováno 14. 12. 2013 na Wayback Machine

Literatura

  • kolektiv autorů (hl. Andreas Bärtels). Stromy (přeloženo z německého originálu Bäume), průvodce přírodou. Praha: Knižní klub a Ikar, 1995. ISBN 80-85830-92-2.
  • kolektiv autorů (hl. Gregor Aas), kapesní atlas. Kapesní atlas - STROMY. Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-007-0.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.