Konžská demokratická republika

Oblast Konga byla osídlena před 90 000 lety, jak ukazuje objev harpuny v Katanze. Jde o jednu z nejstarších ostrých harpun, jaké kdy byly nalezeny.[6] Byla nejspíše užívána k lovu sumce říčního. Bantuové přišli do oblasti během prvního tisíciletí před naším letopočtem. Ve středověku založili významné říše: Konžskou a Kubskou říši.[7] Konžskou říši založil ve 13. století Mimi-a-Lukemi. Jeden z jeho následníků, Nzinga Mbemba, inspirován kontaktem s Portugalci, přijal křesťanství.[8] Obě tyto státní jednotky se dokázaly udržet až do 19. století. Říše Konga objevil v roce 1482 portugalský mořeplavec Diogo Cão.[9] Do poloviny 17. století se vztahy mezi říšemi a Portugalci rozvíjely rovnoprávně. V té době došlo ke konfliktu a část Konžské říše v oblasti Luandy se rozpadla. V průběhu 17. století Portugalci zakládali na pobřeží osady a místní obyvatele odvlékali do otroctví.[10]

Pohled na Leopoldville a přístav v roce 1884.

Podrobnější objevování a podmaňování Konga začalo probíhat od 70. let 19. století Henrym Mortonem Stanleym (nar. John Rowlands) za podpory belgického krále Leopolda II., který si tuto zemi přál mít za svou kolonii a snažil se o to i v rámci Mezinárodní africké asociace, které předsedal. To se podařilo formálně roku 1885 na konferenci v Berlíně. Země se stala jeho osobním vlastnictvím a pojmenoval jej Svobodný stát Kongo. Jeho režim se vyznačoval brutalitou ve snaze vytěžit peníze z přírodních zdrojů. Byla zřízena armáda (Force publique), která terorizovala kvůli těžbě obyvatele. V tomto období byl počet obyvatel v důsledku masakrů, nemocí a rozvratu domorodé společnosti „zredukován“ na polovinu, tj. o cca 10 miliónů.[11][12] Důsledkem bylo mnoho protestů ze strany evropských spisovatelů a Sira Mortona, jejichž následkem byl belgický parlament donucen převzít Kongo jako svou kolonii. Rovněž král Leopold II. se ocitl v izolaci, když se od něho odvrátila řada evropských panovníků.

V době Belgického Konga se podmínky zlepšily. Na některých školách se dokonce vyučovaly místní jazyky Bantu, což nebylo v koloniích obvyklé. Doktorům se podařilo pokročit v boji proti spavé nemoci. Byly stavěny železnice a kompletní infrastruktura, politika ovšem často pokulhávala a lidé ve městech žili rasově odděleně. Veškerou moc měl belgický parlament a koloniální guvernér, lidé neměli žádnou. V padesátých letech bylo vytvořeno vyšší třídou obyvatel hnutí za rovnoprávnost.

Belgické Kongo bylo přímo zapojeno do obou světových válek. Během první světové války se Force Publique utkaly s německou koloniální armádou v Německé východní Africe. Force Publique dosáhly pozoruhodného vítězství, když po těžkých bojích vpochodovaly v září 1916 do Tabory.[13] Po roce 1918 za to byla Belgie odměněna Společností národů odevzdáním německé kolonie Ruanda-Urundi.[14]

Během druhé světové války poskytovalo Belgické Kongo zásadní zdroj příjmů belgické exilové vládě v Londýně a Force Publique se opět účastnily spojeneckých kampaní v Africe. Během druhé východoafrické kampaně konžské síly pod vedením belgických důstojníků bojovaly proti italské koloniální armádě v Etiopii. Z Konga také pocházel materiál pro výrobu americké atomové bomby.[15][16]

Patrice Lumumba byl první premiér DR Kongo

V květnu 1960 zvítězilo v parlamentních volbách rostoucí nacionalistické hnutí Mouvement National Congolais (MNC) vedené Patricem Lumumbou. Prezidentem byl zvolen Parlament zvolil Joseph Kasavubu. Dne 30. června 1960 země vyhlásila nezávislost. Zpočátku vystupovala pod názvem Republika Kongo. Francouzské Kongo na západních hranicích si však tento název po osamostatnění přisvojilo také a pro rozlišení se k názvu státu přidává hlavní město (tj. Kongo-Brazzaville a Kongo-Leopoldville respektive Kongo-Kinshasa). Tento stav trval do roku 1964, kdy se Kongo přejmenovalo na Demokratickou republiku Kongo.

Krátce po získání samostatnosti začaly proti novému režimu bojovat provincie Katanga a Jižní Kasai a 100 000 Evropanů v panice opustilo zemi po útocích proti bílému obyvatelstvu. V tu dobu prezident Kasavubu odvolal premiéra Lumumbu, který to nazval protiústavním a vystoupil proti prezidentovi. Do této situace vstoupily Spojené státy, které chtěly zničit jakékoli komunistické myšlenky v zemi, a proto finančně podporovaly armádu vedenou Josephem Mobutem. Lumumba byl roku 1961 zavražděn katangžskými silami, které měly podporou jak USA tak Belgie (která stále stála o těžbu diamantů a mědi).[17] Nastal chaos a začaly se střídat vlády. V roce 1964 během operace Rudý drak belgičtí výsadkáři osvobodili 1800 evropských rukojmích, které zadržovali rebelové.

Setkání Mobuta a Richarda Nixona ve Washingtonu v roce 1973

Po dlouhých letech nestability svrhnul Mobutu v roce 1965 pučem Kasavubu a stal se hlavou státu. Nastala vláda jedné strany. Nový prezident vytvořil jednostranický systém, kterému vévodilo Lidové revoluční hnutí (Mouvement Populaire de la Révolution), zestátnil těžební průmysl a další důležité sektory národního hospodářství. Vládl pomocí autokratických metod (přímá kontrola ekonomiky, médií, kult osobnosti, vojenská represe). Realizoval také „kulturní revoluci“ v rámci které se snažil Kongo „poafričtit“. Název země se změnil z Konžské demokratické republiky na Zair, hlavní město Leopoldville na Kinshasu, Stanleyville na Kisangani atd. Sám prezident si změnil jméno na Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu Wa Za Banga. Těmto změnám se začalo říkat Authenticité, často také „mobutizace“ nebo „zairizace“.[18] Situace se stala stabilní, ale Mobutu byl, přes jeho kult osobnosti mezi obyvateli, podezříván z nashromáždění čtyř až patnácti miliard dolarů na svých švýcarských účtech.[19] Tato částka je velice podobná částce státních dluhů. Po pádu Sovětského svazu a změně makropolitického klimatu ochladly vztahy s USA. Bez podpory USA vyvstaly požadavky na reformy. Tato atmosféra nejdříve donutila Mobuta vyhlásit roku 1990 třetí republiku, jejíž ústava měla otevřít cestu demokratickým reformám. V roce 1994 však propukla občanská válka a země byla obtěžkána přívalem uprchlíků ze Rwandy. Reformy se ukázaly jen jako kosmetické a pod nátlakem byl nakonec Mobutu donucen uprchnout.[20]

Lidé prchají před boji v konžské válce, která si vyžádala přes 4 miliony obětí

Druhé války v Kongu se na straně vlády i povstalců zúčastnilo několik afrických států

Do roku 1996 se občanská válka spojená s genocidou v sousední Rwandě „přelila“ do tehdejšího Zairu. Kromě více než milionu civilistů uprchli do Zaire i příslušníci milicí Hutu, které posléze využívaly zdejší tábory k útokům na rwandské území (v dané době pod kontrolou Tutsiů). Rwandská vláda proto vyslala do oblasti své ozbrojené síly. Společně s Ugandou pak podpořila zformování povstaleckého hnutí, nazvané Spojenectvím demokratických sil pro osvobození Konga-Zaire. (Alliance des Forces démocratiques pour la Libération du Congo-Zaire, AFDL), které se pod vedením Laurenta-Desiré Kabily nejprve zmocnilo východu země a poté postupně proniklo do vnitrozemí. Během osmi měsíců dostali povstalci značnou část území Konga pod svou kontrolu a 17. května 1997 ovládli hlavní město Kinshasu a svrhli režim prezidenta Mobutua. Velitel AFDL Kabila se po krachu mírových vyjednávání mezi povstalci a zástupci vlády prohlásil novým prezidentem.[18] Roku 1997 převzal vládu a přejmenoval zemi zpět na Demokratickou republiku Kongo (Kinshasa).

Kabilovi spojenci, mezi kterými byli i Rwanda a Uganda, se však brzy obrátili proti němu. Vznikla tak druhá konžská občanská válka.[21] Nakonec musely intervenovat oddíly ze Zimbabwe, Čadu, Angoly, Namibie a Súdánu. V roce 1999 bylo podepsáno příměří, které ovšem nezabránilo bojům na východu země, které jsou financovány z ilegální těžby diamantů. O dva roky později byl Kabila zavražděn a místo něj nastoupil jeho syn Joseph Kabila. Většina východu však zůstává nezabezpečena až dodnes a denně zde umírá kolem tisíce lidí. Nejde zde jen o mnohé spory mezi etnickými skupinami, ale i velké množství dalších složitých aspektů mezi osmi africkými zeměmi a mnoha ozbrojenými silami. V tomto konfliktu již zemřelo 3,8 miliónů obyvatel. Tento konflikt je dosud nejkrvavějším v historii od druhé světové války.

Sinafasi Makelo, zástupce pygmejského etnika Mbuti, řekl v roce 2003 domorodému lidovému fóru OSN, že jeho lidé byli během občanské války v Kongu loveni a jedeni, jako by to byla zvířata. S kanibalismem se setkali i v sousední provincii Severní Kivu, kde používali Pygmeje i jako otroky.[22]

Přímým následovníkem druhé konžské války je konflikt v provincii Kivu a konflikt v provincii Ituri.

Dne 16. ledna 2001 byl Laurent-Désiré Kabila zavražděn.[23] Místo něj dne 26. ledna 2001 nastoupil do prezidentského úřadu jeho syn Joseph Kabila, který se tak bez voleb udržel v de facto prezidentském úřadu až do voleb v roce 2006.

Kabila volí ve volbách 2018

30. července 2006 proběhly v Kongu první volby od roku 1960 se zastoupením více než jedné strany. Joseph Kabila zde dostal 45 % hlasů, jeho oponent Jean-Pierre Bemba s 20 % volby neuznal za platné. Tato událost vyprovokovala boje v hlavním městě, kdy zemřelo 16 lidí. Druhé volby se konaly 29. října, Kabila opět vyhrál s 58 %.[24]

11. listopadu 2011 proběhly v Kongu další volby, široce pokládané za zfalšované. Zvítězil v nich opět Joseph Kabila.[25] Po volbách následovaly násilnosti.[26]

Všeobecné a prezidentské volby proběhly po opakovaných odkladech dne 30. prosince 2018. Prezident Kabila se nakonec vzdal zvažované třetí (již neústavní) kandidatury.[27] Vládní koalice proto do voleb vyslala předsedu své parlamentní skupiny Emmanuela Shadaryho, pokládaného za nástroj k pokračování Kabilovy moci. Dvěma hlavním opozičním kandidátům bylo zabráněno se voleb zúčastnit na základě jejich odsouzení v minulosti.

Volební komise CENI vítězem voleb vyhlásila opozičního kandidáta Felix Tshisekediho, syna někdejšího opozičního veterána.[28][29] Podle odhadů církevních pozorovatelů však možným vítězem prezidentských voleb byl spíše další kandidát opozice Martin Fayulu, který Tshisekediho obvinil z dohody s Kabilou na převzetí moci.[30] Felix Tshisekedi byl do funkce prezidenta uveden dne 24. 1. 2019 v historicky prvním klidném převzetí moci v zemi.

Sever se nachází v oblasti vlhkého tropického klimatu. Roční teploty se zde pohybují kolem 25 °C a průměrné roční srážky kolem 2 000 mm. Na jihu země spadne v rozmezí od září do května až 1 500 mm a teplota vzduchu je výrazně kolísavější.

Na území Konžské demokratické republiky lze nalézt celkově kolem 8 000 až 10 000 rostlinných druhů, které však v některých oblastech řídnou, díky vlivu komerčního lesního hospodářství. V Konžské pánvi nalezneme přibližně 600 druhů stromů, včetně velice vzácných, jako například baobaby, mahagon, africké ořechy nebo limby. V oblasti deštných lesů žijí například okapi, horské gorily a šimpanzi. Jak fauna, tak flóra se liší v oblastech deštných lesů a savan. Avšak i na savanách najdeme vzácné druhy dřev, jako jsou červené cedry, palmy iroko a sabal. Ze zvířecí říše se zde objevují zebry, lvi, sloni, buvoli, bílí nosorožci a žirafy. Rozmanitost lze však najít i v množství ryb nebo ptáků.

Konžský deštný prales je po amazonském druhý největší na světě a současně představuje jeden z nejúčinnějších přírodních systémů chránících stabilitu klimatu. Globální emise oxidu uhličitého do atmosféry způsobené odlesňováním tvoří 25% celkového objemu lidmi vyvolaných emisí. Konžský prales obsahuje 8% světových zásob uhlíku vázaných v živé hmotě. Odhaduje se, že případné vykácení pralesa v Konžské demokratické republice by do roku 2050 způsobilo uvolnění až 34,4 miliard tun CO₂ – což je ekvivalent emisí Velké Británie za posledních šedesát let.[31]

Znásilňování žen v DR Kongo je v současnosti hodně diskutovaným tématem, především díky festivalu Jeden svět 2008 a snímku Hluboké ticho, díky kterému mj. i Člověk v tísni poslal půl milionu korun do DR Konga na podporu znásilněných žen.[32] Především na východě země, kde se stále ještě bojuje, jsou ženy masově a často velice brutálně znásilňovány. V menší míře se to děje i na zbytku konžského území. Stíhání pachatelů je však započato v naprosto zanedbatelném počtu případů. Je to zapříčiněno mnoha faktory. Jedním z nich je například určitý nezájem ze strany státního aparátu o řešení těchto zločinů. Spoustu znásilněných žen to však také drží v tajnosti, aby uchovaly „dobré jméno rodině“. Některé rodiny a příbuzní znásilněných žen je nutí, aby se za muže, který je znásilnil, vdaly, nebo aby se místo podání žaloby nechaly uplatit, ať už penězi nebo jiným zbožím. Některé ženy jsou dokonce znásilňovány příbuznými po smrti manžela, což způsobuje to, že pokud nejsou vdané, tak s tím budou mít problémy a pokud vdané jsou, tak se s nimi manžel rozejde. Mnoho těchto žen končí v nemocnici, častokrát s velice vážnými zraněními. Například jen v roce 2005 v jižním Kivu museli lékaři v nemocnici ošetřit 42 000 žen. Na tento faktor poukázal v roce 2015 film belgického režiséra Thierryho Michela s názvem "Muž, který opravuje ženy" (L'homme qui répare les femmes). Jedná se o dokumentární autentický snímek, jehož hlavním protagonistou je konžský lékař doktor Denis Mukwege. Film získal mnoho mezinárodních ocenění a doktor byl oceněn v roce 2014 cenou Sacharova.

Rozdělení Konžské demokratické republiky

Hlavní město Kinshasa

Od roku 2006 je země rozdělena do 26 autonomních provincií. Oficiálně toto dělení platí od začátku roku 2009.Před rokem 2009 se stát členil na 11 provincií. Nové provincie se dále dělí na 192 teritorií (krajů) a ty se dělí na města a vesnice.

V současnosti (2008) se na území Demokratické republiky Kongo nachází asi 31 velkoměst, v nichž žije celkem 36% populace země.

Kinshasa - 9 500 000; Mbuji-Mayi - 2 500 000; Lubumbashi - 1 700 000; Kananga - 1 400 000; Kisangani - 1 200 000; Kolwezi - 1 100 000; Mbandaka - 850 000; Likasi - 600 000; Boma - 500 000

Nejvhodnější dobou pro návštěvu území na sever od rovníku jsou měsíce prosinec a leden, na jih od rovníku je to červen a červenec. Přírodní mocnost centra Afriky střeží pět pokladnic živé i neživé přírody, zapsaných do seznamu světového přírodního dědictví pod ochranou UNESCO. Tři národní parky jsou soustředěny při východních hranicích země (Kahuzi-Biega, Okapi, Virunga). Na severu, v sousedství Středoafrické republiky, leží chráněná oblast Garamba a v centru západu pak nepřístupná rezervace v povodí řeky Salonga. Kahuzi-Biega chrání porost tropického deštného lesa v okolí dvou vyhaslých vulkánů s populací 200-300 goril horských a dalších primátů. Přírodní rezervace Okapi chrání především asi 30 000 jedinců lesního příbuzného žiraf, okapi pruhované. Světoznámý park Virunga se nachází v „Měsíčných horách“ centrální Afriky v nadmořské výšce 800 až 5 000 m n. m. Žijí zde gorily horské a další zvířata. Některé ze zdejších sopek jsou doposud aktivní. Národní park Garamba chrání velká zvířata jako žirafy, hrochy, nosorožce nebo slony, které jsou terčem pytláctví. Národní park Salonga tvoří převážně tropický deštný les, v němž žijí pralesní sloni a buvoli.[33] Všechny tyto chráněné přírodní oblasti jsou z hlediska cestovního ruchu velice znehodnoceny špatnou infrastrukturou.

V Konžské demokratické republice žije přibližně 250 etnických skupin. Většinu obyvatel tvoří příslušníci bantuských národů. Nejpočetnější národy jsou Luba (18%), Kongo (16%) nebo Mongo (13%).

Jazyky většiny obyvatel se řadí do nigerokonžské jazykové rodiny, převážně benue - konžské větve, avšak oficiálním jazykem je francouzština. Rozšířená je svahilština, čilubština, konžština či ngalština.

Přibližně 80 % obyvatel jsou křesťané, z toho asi 50% katolíci a 20% protestanti. Obyvatelé, kteří nevyznávají křesťanství, jsou většinou animisté, nebo vyznávají různé synkretické afro-křesťanské sekty. Nejpopulárnější z těchto sekt je kimbanguismus. V této sektě viděli Belgičané, jakožto kolonizátoři, hrozbu, tudíž byla zakázána. Tato sekta má v současné době přibližně 3 milióny členů.

V zemi se aktuálně nachází asi jen 22 univerzit, z nichž největší a nejvýznamnější je University of Kinshasa nebo University of Lubumbashi.

Kuře moambe s hranolky

Za národní jídlo je považováno moambe, pokrm z kuřecího masa, cibule, arašídů a případně i dalších ingrediencí. Oblíbený je i pokrm z manioku a banánovníkových listů zvaný chikwanga. Z namletých listů manioku je i saka saka. Maboke je ryba vařená v listech marantu. Rybím pokrmem je také satori, filé z tilapie smažené s plantainy, dýňovými semínky a česnekem. Jako téměř v celé subsaharské Africe je typickou přílohou fufu, ochucovadlo pak pálivá omáčka pili pili. Místní specialitou je alkoholický nápoj White elephant. Skládá se z rumu, kokosu a mléka. Oblíbené je i palmové víno.[35][36]

Konžský basketbalista Dikembe Mutombo uspěl v severoamerické NBA, osmkrát se dostal do all-stars týmu této soutěže. Úspěšná je konžská basketbalová reprezentace žen, která již třikrát vyhrála mistrovství Afriky (AfroBasket), v letech 1983, 1986 a 1994. Fotbalová reprezentace dvakrát vyhrála Africký pohár národů (1968, 1974), roku 1974 se podívala i na mistrovství světa.

• Kolektiv autorů, SVĚT (Universum). Praha: Euromedia Group. 2006. ISBN 80-242-1757-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Konžská demokratická republika na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Demokratická republika Kongo ve Wikislovníku
• Kategorie Demokratická republika Kongo ve Wikizprávách
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Konžská demokratická republika
• CONGO-PAGES
• CONGO PLANET
• Konžská demokratická republika
• Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Konžské demokratické republice a znásilnění jako válečném zločinu
• Česko-konžský magazín
• Democratic Republic Of The Congo - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
• Congo, Democratic Republic of (Kinshasa) (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Congo, Democratic Republic Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
• Bureau of African Affairs. Background Note: Congo (Kinshasa) [online]. U.S. Department of State, 2011-04-13 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
• CIA. The World Factbook - Congo, Democratic Republic of the [online]. Rev. 2011-07-12 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
• Zastupitelský úřad ČR v Abuji. Souhrnná teritoriální informace: Kongo (Kinshasa) [online]. Businessinfo.cz, 2011-06-30 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky)
• CORDELL, Dennis D, a kol. Democratic Republic of the Congo [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)