Šimpanz

Šimpanz je náš nejbližší žijící příbuzný. Náš společný předek s šimpanzem totiž žil před 5–6 miliony lety.[1] Ukazují na to tělesná stavba, jeho genom, chování i inteligence, stejně jako doklady evoluce známé z fosílií. Maximální věk šimpanzů může přesáhnout v zajetí 50 let. Nejstarší jedinec šimpanze učenlivého se v zajetí dožil téměř 60 let.[2]

Šimpanzi váží mezi 30–⁠60 kilogramy[3][4] a měří kolem 1,2 metru.[5] Tělo šimpanze je celé, s výjimkou obličeje a dlaní, pokryto černou nebo hnědou srstí, s přibývajícím věkem ale ubývá srsti na hlavě[3] a srst na zádech šediví.[4]

Šimpanzi jsou aktivní hlavně ve dne. Po rozbřesku vyrážejí za potravou a většinu času tráví přijímáním potravy, odpočinkem a pohybem. Podobně jako gorily dávají přednost pohybu na zemi před lezením po stromech. Kráčejí po všech čtyřech končetinách. Na noc si po gorilím způsobu každý dospělý staví hnízdo k odpočinku. Naláme si a ohne větve s listy a splete je dohromady. Zde zůstává a spí až do rána.

U šimpanzů více než u ostatních živočichů můžeme vysledovat lidské aspekty chování. Zahrnují starost o blízké osoby, spolupracují při lovu, dělí se o potravu, udržují dlouhotrvající přátelské svazky, jsou schopni se učit po celý život stejně učením získávat dovednosti, umějí používat nástroje, společně řeší problémy a díky dlouhotrvající paměti zaznamenávají jedince, místa a události. Šimpanzi si rovněž dokážou uvědomit sami sebe. Na rozdíl od většiny ostatních zvířat poznají, že odraz v zrcadle jsou oni sami, a nikoliv jiný šimpanz.

Šimpanzi vedou nejsložitější společenský život ze všech lidoopů, nepočítaje v to člověka. Ovládají širokou škálu výrazů tváří, tělesných póz, gest, posunků, signálů a zvuků. Na řešení jednoduchého problému v přírodě i v lidské péči dokážou spolupracovat. Vytvářejí a používají jednoduché nástroje. Nevytváří ale ostré kamenné nástroje,[6] jak to dělali lidé v době kamenné.

Přestože se šimpanzi většinou chovají mírně a ohleduplně, jsou to velmi silní živočichové, kteří občas mohou někoho poranit. Dospělý samec šimpanze má mnohem větší sílu než dospělý muž. K tomu je vybaven širokým hrudníkem a mimořádně svalnatými pažemi. Samci šimpanzů často vyhledávají souboje nebo teritoriální potyčky. S lehkostí zvedají a házejí velké kameny nebo kmeny. Někdy vytvoří přepadovou skupinu, která uloví a roztrhá na kusy zvíře, například opici, nebo uspořádají hon na sousední nepřátelskou skupinu, při kterém mohou samce zabít nebo samice unést. Většina šimpanzích tlup má asi 20 až 50 členů s jedním nebo dvěma velkými, vedoucími samci, několika mladými samci a samicemi s mláďaty. Byly popsány případy, kdy takovéto útoky v průběhu několika let vedly k vybití sousední tlupy.[7] Válčení šimpanzů je však běžnější, než se dříve myslelo, a nesouvisí s vlivem člověka.[8] Šimpanz se také dopouští kanibalismu.[9]

Rozšíření šimpanzů

Domovem šimpanze učenlivého je západní a střední Afrika, od Senegalu po Tanzanii, hlavně v Kongu, Gabonu, Kamerunu. Bonobo žije ve střední Africe (výhradně v Kongu). Ideálním domovem šimpanzů jsou africké tropické oblasti s ovocnými stromy.

Počty šimpanzů v posledních letech rychle klesají ve všech oblastech jejich přírodního výskytu. Hlavní příčinou tohoto poklesu je ničení životního prostředí kvůli těžbě dřeva a zemědělství a nezákonný lov.[10] Mnohé zbytkové populace jsou malé a oddělené, a tím se stávají velice zranitelnými. Stavy šimpanzů bonobů nejsou příliš známy, je vzácnější než jeho větší příbuzný šimpanz učenlivý a jeho životní prostředí rovněž nejvíce ohrožuje komerční těžba dřeva. Ukazuje se však, že se šimpanz přizpůsobil novému prostředí a stavy mohou být ve skutečnosti větší.[11]