Bantuové

Původní černošské kmeny hovořící bantuskými jazyky po populační explozi ve staletích před n. l. začaly svou cestu z oblasti rovníkových pralesů na jih a východ za novými oblastmi vhodnými k usídlení. Tehdy používali jazyky skupin sotho a tswana. Jsou uchovány památky z období 3 – 5. století našeho letopočtu na jejich nabytou schopnost v oblasti řemesel, znali hrnčířství, těžbu a zpracování kovů. Zhruba kolem roku 1000 měly jejich osady ve vnitrozemí kamenné domy a tisíce obyvatel.[1] Protože tyto kmeny neovládaly písmo, získání informací o jejich historii a životě je velice obtížné.

Část kmenů se podél východního pobřeží Indického oceánu dostala více na jih. V Jihoafrické republice jsou dnešními jejich potomky Zuluové a Xhosové. Bantuové tvoří významnou část obyvatelstva jak v JAR, tak i v Rovníkové Guineji, Kamerunu, Demokratické republice Kongo, Mosambiku či Tanzanii.

Většina bantuských kmenů po své cestě z centra Afriky zůstala ve východní části jižní Afriky, kde je dostatek vláhy. Ze severu jejich území ohraničovala řeka Limpopo, ze západu poušť Kalahari.

Staví si kruhové domy s kulatou, případně kuželovitou střechou. Používají hlínu, proutí, traviny, dřevo. Domy jsou seřazeny do kruhu a celá osada je obehnána hradbou. Uvnitř osady je ohrada pro dobytek, kde se odehrávají i náboženské obřady, vedené šamany.

Děti z kmene Bantu na Floridě

Živí se sběrem a lovem, chovem dobytka, ovcí a koz. Z plodin pěstují sorgo (čirok), ze kterého umí vařit pivo, dále proso, hrách, dýně a melouny.

Růst obyvatelstva a vznik mnoha vesnic vedly k složité vnitřní struktuře. Rodinné klany měly své starší představitele a náčelníky a také svá shromáždění. Mnohé klany se spojily do kmenů.[2]