Přípeř

Hasičská zbrojnice s věží z roku 1890

Přestože dochované místní pojmenování slovanského původu znamenající „místo při peřeji“ a také výhodná poloha při labské peřeji v místě přítoku bystřiny Ostružníku a dále fakt, že tudy vedla jedna z větví středověké solné stezky, svědčí o možnosti raně středověkého osídlení tohoto místa v podobě rybářské osady, jsou písemné doklady existence obce až novověké. Je to způsobeno tím, že v úzkém přípeřském údolí prakticky neexistuje zemědělská půda, která by dovolovala vznik alespoň nejmenších hospodářství tzv. zahradníků, proto není v urbářích ani v berní rule ze 17. století Přípeř zmiňována. Údaj o založení „dvora v Přípeři“ roku 1407 nutno považovat za mylný. Evidentně se jedná o dvůr Papert založený na kopci severovýchodně od Přípeře. V zemských deskách z roku 1543 je uvedeno místo „Potok v Priperici“ bez toho, zda se jedná o název sídla. Také tereziánský katastr z roku 1713 Přípeř nezná, ale v rozběleské matrice je v témže roce zapsáno v „seznamu duší“ 42 osob v pravděpodobně šesti domech. Za první zmínku o osídlení lze považovat zápis v téže matrice z roku 1618. První písemná zmínka o obci Přípeř pochází z roku 1720.[4] Další vývoj osídlení: roku 1787 – 26 domů, roku 1885 – 40 domů s 363 obyvateli, roku 1921 – 410 obyvatel, roku 1930 – 54 domů se 401 obyvatelem. Po druhé světové válce do roku 2000 zde nebyl postaven žádný obytný dům.

V různých dokumentech se objevují varianty názvu: Peupertz, Beipertz, Peybertz, Peipertz.

Existence solné stezky a zároveň potoka Ostružník s tehdy stabilním průtokem ve velkém spádu vytvořily podmínky pro rozvoj řady řemesel. Některé prameny uvádějí existenci až pěti vodních kol. Nejvýznamnější z nich byla vrchnostenská pila doložená již roku 1580 a mlýn na mouku zřízený v roce 1768. Jako zázemí solné stezky zde fungovali kameníci – cestáři, povozníci, kovárna, truhlárna a 2 hostince. Kameníci zde zpracovávali jednak zřícené skalní bloky a suť, ale také zde byl v povozu již v roce 1557 lom zvaný Schnell Berg. Hostinec „Zu rotem Kreuz“ se nacházel v čp. 17.

Největším průmyslovým podnikem, který vznikl v Přípeři, byla tažírna drátů a výrobna hřebíků Krätschmer, Banse a Griese. Od r. 1904 knoflíkárna Kraus a později i výrobna umělé rohoviny Kraus a Bach. Za války zde byla pobočka AEG. V této továrně jsou nyní chráněné dílny družstva Karko. K Přípeři také patřil sklad dřeva s loděnicí na břehu Labe. Dále zde byl mlýn na hořčici, rybí konzervárna a korkovna.

Pohled ze Špičáku na bývalou hájovnu (původně pilu)

Přípeřské údolí se nachází v ose výrazného geologického zlomu. Po obou stranách údolí na mnoha místech je možno nalézt různě metamorfovaný pískovec s hojným výskytem železivce a s krystaly barytu různého zabarvení v puklinách.

• V Přípeři se zachovalo několik hrázděných domků. Zajímavá je také hrázděná cvičná hasičská věž z roku 1890.

• 25. 7. 1906 se v Přípeři narodil pianista a dirigent dr. Rudolf Michl († 1990 Saarbrücken).

• 27. 10. 1901 se v Přípeři narodil doktor filosofie Franz Lorenz, germanista, sociolog, spisovatel, dramatik a novinář († 1983 Bonn).