Lev Thun-Hohenstein

Leopold Lev z Thun-Hohensteina (Hohenštejna, 7. dubna 1811, Děčín[1] – 17. prosince 1888, Vídeň) byl český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a český a rakouský politik.

Leopold Lev Thun-Hohenstein
Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, 1850
Prezident Českého gubernia
Ve funkci:
6. duben 1848 – 17. červenec 1848
PředchůdceRudolf Stadion
NástupceKarl Mecséry
Ministr kultu a vyučování Rakouského císařství
Ve funkci:
28. červenec 1849 – 20. říjen 1860
PředchůdceFerdinand von Thinnfeld
Nástupceagenda přešla na státního ministra
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1866
Narození7. dubna 1811
Děčín
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. prosince 1888 (ve věku 77 let)
Vídeň
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeFrantišek Antonín I. z Thun-Hohensteina
PříbuzníFranz Anton II. von Thun und Hohenstein a Bedřich František z Thun-Hohenštejna (sourozenci)
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik
Náboženstvíkatolická církev
CommonsLeo von Thun-Hohenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako Leopoldus Fridericus Franciscus Josephus Johannes Hermannus (je znám pod podobou jména Leopold Leo, v češtině Lev) jako nejmladším ze synů Františka Antonína z Thunu. Jeho sestra Anna Marie byla manželkou lékaře Karla Lumbeho, bratr František Antonín II. byl mecenášem umění a politikem, další bratr Friedrich von Thun und Hohenstein působil coby diplomat a politik. Leopold Lev Thun-Hohenstein byl vychováván předním pedagogem té doby, Rohrweedenem, který založil ústav pro výchovu mladých šlechticů.

Studoval práva na pražské univerzitě a oblíbil si Bolzana. Poté cestoval po Evropě. Navštívil např. Velkou Británii, kde se seznámil s Jamesem Hope-Scottem a ostatními vedoucími představiteli traktariánského hnutí. Byl ovlivněn romantismem a ultramontanismem.

14. října 1847 se oženil s Karolínou hraběnkou Clam-Martinicovou, se kterou neměl žádné děti. 6. dubna 1848 byl jmenován guberniálním prezidentem Českého království.[2] Lev Thun měl skutečnou sympatii k vlastencům a několika jejich vůdcům, rád nazýval češtinu svým přirozeným jazykem. V hloubi duše však pokládal naděje svých přátel za vidiny, jejich požadavky za přehnané a předčasné. O pražském červnovém povstání v roce 1848, kdy byl studenty vězněn v Klementinu, napsal měšťanu Janu Slavíkovi o svém přesvědčení, že hnutí nemělo podklad národnostní, nýbrž politicko revoluční.[zdroj?] 17. července 1848 byl z funkce guberniálního prezidenta odvolán a na jeho místo nastoupil Karl Mecséry.[3]

Hrabě Thun-Hohenstein patřil k feudální straně pravice. Byl členem panské sněmovny, čestným členem Akademie věd, čestným doktorem univerzit ve Lvově a ve Štýrském Hradci. Od 22. srpna 1849 byl ministrem kultu a vyučování, zprvu ve vládě Felixe Schwarzenberga, později až do roku 1860 ve vládě Alexandra Bacha. Provedl řadu školských reforem. Zreformoval střední školství a univerzitní studium hlavně podle německého vzoru, povolával do Rakouska profesory z Pruska a vůbec z Německa. Jeho pro České země významným činem bylo založení reálek pro české obyvatelstvo, kde se však zprvu vyučovala většina předmětů německy.

Byl jedním z prvních zakladatelů Matice české a roku 1849 byl povolán za člena Sboru pro vzdělání řeči a literatury české při Matici české. Později se od národnostních snah Čechů vzdálil, k čemuž přispěla jeho účast na rakouském konkordátě roku 1855.

V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen do Českého zemského sněmu, kde zastupoval velkostatkářskou kurii.[4] Rezignoval v listopadu 1866.[5]

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 28.
  3. Urban (1982), s. 54.
  4. Národní listy 27. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086937&picp=&it=&s=djvu
  5. Das Vaterland 18. 11. 1866, s. 2.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.