Paprika

Papriky jsou převážně keře nebo někdy i stromy, pěstované nebo zplaňující rostliny mohou růst i jako jednoleté byliny. Odění se skládá z jednoduchých chlupů. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo v párech, řapíkaté, s celistvou nebo na okraji zvlněnou, celokrajnou čepelí. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, úžlabní, jednotlivé nebo ve svazečcích, vzpřímené nebo převisavé. Kalich je zvonkovitý nebo miskovitý, na vrcholu s 5 až 10 zoubky. Koruna je bíá, modrá nebo fialová, hvězdovitá až kolovitá nebo řidčeji zvonkovitá, v horní polovině členěná na 5 cípů. Tyčinek je pět a jsou přirostlé u konce korunní trubky. Na bázi nitek mají u většiny druhů dvě postranní ouška, přirostlá ke koruně. Semeník je svrchní, obsahuje 2 nebo řidčeji 3 komůrky s mnoha vajíčky a nese štíhlou čnělku zakončenou drobnou, hlavatou bliznou. Plodem je drobná až poměrně velká, dužnatá, u většiny druhů kulovitá bobule. Semena jsou nažloutlá nebo řidčeji tmavá, plochá.[1][2][3]

• 
  Květ papriky křídlaté
• 
  Květ papriky chlupaté
• 
  Paprika Capsicum schottianum s plody

Rod paprika zahrnuje asi 42 druhů a pochází výhradně z Ameriky. Přirozený areál rozšíření nedomestikovaných, divoce rostoucích druhů sahá od jihu USA a Mexika přes Střední a Jižní Ameriku po Uruguay a střední Argentinu a zasahuje též na Kubu a Galapágy.[4][1] Paprika setá byla v době objevení Ameriky pěstována v téměř celém Mexiku, Střední Americe a nejjižnějším cípu Texasu, paprika křovitá a paprika čínská v severní polovině Jižní Ameriky, Karibiku a jižní části Střední Ameriky, paprika křídlatá v širokém pásu od Ekvádoru, Peru a severního Chile po východní a jižní Brazílii a Uruguay a paprika chlupatá podél hřebene And od Kolumbie po severní Argentinu.[5]

Housenka lišaje Manduca sexta na paprice jalapeňo

Květy paprik jsou opylovány hmyzem sbírajícím nektar nebo pyl. Nejčastějšími opylovači jsou včely, a to jak samotářské tak i včela medonosná. Většina druhů je samosprašná s výjimkou Capsicum cardenasii, C. buforum, C. flexuosum a některých linií domestikované papriky chlupaté, které jsou cizosprašné. Samoopylení v rámci květu je zabráněno protogynií (blizna dozrává před uvolněním pylu z prašníků).[6]

V Americe jsou papriky živnými rostlinami lišajů rodu Manduca a druhu Amphion floridensis, dále babočkovitých motýlů Episcada clausina, Ithomia celemia, I. iphianassa, Pteronymia notilla a celé řady drobnějších druhů můr zejména z čeledí makadlovkovití (Gelechiidae), můrovití (Noctuidae), obalečovití (Tortricidae), píďalkovití (Geometridae) a zavíječovití (Pyralidae). Ve Starém světě je jako náhradní potravu občas vyhledává lišaj smrtihlav a příbuzný asijský druh Acherontia lachesis.[7]

Obsažené pálivé kapsaicinoidy odpuzují savce včetně hlodavců od konzumace plodů, zatímco plodožravým ptákům nijak nevadí. Semena si navíc při průchodu ptačím trávicím traktem zachovávají plnou klíčivost, zatímco u savců dochází k jejich natrávení a vycházejí neklíčivá. Jedná se tak o selektivní přizpůsobení rostliny na šíření semen ptáky. Tato adaptace přináší i další benefity. Ve studii provedené v jižní Arizoně bylo zjištěno, že nadpoloviční většina mladých semenáčků chilli vyrůstá pod stromy, které vyhledávají plodožraví ptáci (v dané oblasti zejména drozdec skvrnitoprsý), a kde jsou chráněny před slunečním úpalem.[8][9]

Paprika náleží k velmi starým kulturním rostlinám a byla domestikována tisíce let před objevením Ameriky, a to nezávisle na sobě v různých částech Latinské Ameriky. Její domestikace dokonce předběhla počátky zemědělství a řadí papriku k nejstarším známým kulturním plodinám na americkém kontinentu.[5] Nejstarší archeologické nálezy, dokládající využití papriky člověkem, pocházejí z jeskynních vykopávek v Mexiku a Peru. Nejstarší nálezy pozůstatků papriky seté pocházejí z oblasti Tehuacán a Oaxaca ve středovýchodním Mexiku a jsou datovány do doby asi před 8000 lety, přičemž přibližně před 6000 lety došlo k její domestikaci.[5] Nejstarší nálezy papriky čínské pocházejí z Peru (jeskyně Guitarrero) a jsou datovány asi 8500 let do minulosti.[6] Domestikace papriky křídlaté při úpatí And a přilehlých nížinných oblastech v Bolívii a nejjižnějším Peru je doložena přibližně z doby před 4000 let.[18] Paprika křovitá byla zřejmě domestikována v Karibiku a paprika chlupatá ve středních polohách And.[5]

Využití a pěstování paprik má velmi bohatou a dlouhou historii. Aztékové, Mayové, Inkové a další domorodé národy od jihozápadu Severní Ameriky až po Chile pěstovaly desítky různých typů dávno před příchodem Španělů. Paprika prostupovala náboženskými obřady a legendami indiánských kultur a co do důležitosti se řadila hned za hlavní plodinu, kterou byla kukuřice.[15] Své místo nalezla i v umění. Poměrně často se lze s vyobrazeními papriček setkat například na keramice kultury Nazca a Chimú z předkolumbovského Peru.[19] Aztékové přidávali chilli spolu s vanilkou do čokolády.[5]

• 
  Nádoba kultury Nazca v podobě papriček
• 
  Kolorovaná miska s papričkami

Ilustrace papriky seté z roku 1543

Do Evropy přivezl poprvé papriku v roce 1493 lékař Diego Álvarez Chanca, účastník druhé Kolumbovy výpravy do Karibiku.[6] Během následujících několika desetiletí se rozšířila nejen po Evropě, ale i na Středním východě, afrických pobřežích, Indii, jihozápadní Číně a jihovýchodní Asii a stala se nedílnou součástí zdejší gastronomie.[5] První kresba papriky v evropské literatuře se objevila v díle Codex Amphibiorum z roku 1540, brzy následovala vyobrazení různých typů paprik v řadě herbářů.[20] V Anglii se podle dobových zmínek objevuje paprika nejpozději v roce 1548, na Moravě v roce 1585.[21] Paprika se stala v různých částech světa základem tradičních pokrmů, jako je omáčka harissa v Tunisku, berbere v Etiopii, paprikáš v Maďarsku, pimenton ve Španělsku, kočchudžang v Koreji a kari v Thajsku, Indonésii, Indii a dalších asijských zemích.[5]

Rod Capsicum je v rámci čeledi Solanaceae řazen do podčeledi Solanoideae, kde společně se sesterským rodem Lycianthes, zahrnujícím asi 150 druhů a rozšířeným v tropech Ameriky, Asie i Austrálie, tvoří tribus Capsiceae. K odštěpení obou rodů došlo v období středního miocénu asi před 13 milióny let.[3] Oba rody se morfologicky odlišují zejména způsobem otevírání prašníků. U rodu Capsicum se otevírají podélnou štěrbinou, zatímco u rodu Lycianthes vrcholovým pórem, což souvisí s přizpůsobením speciálnímu způsobu opylování (tzv. buzz-pollination). U rodu Lycianthes také chybí tvorba kapsaicinoidů, v květech nejsou přítomna nektária a netvoří se nektar.[10] Výsledky fylogenetických studií ukázaly, že rod Lycianthes je parafyletický, neboť jeho vývojový strom obsahuje jako jednu z větví rod Capsicum. Oba rody proto čeká buď spojení do široce pojatého rodu Capsicum, nebo bude rod Lycianthes rozčleněn do několika monofyletických menších rodů.[22][10]

Dříve byla za pravlast rodu Capsicum považována Bolívie, podle výsledků fylogenetických analýz však rod vznikl v širší oblasti podél východních svahů And na území Kolumbie, Ekvádoru a zejména Peru. Poté probíhala expanze a diverzifikace rodu v širokém oblouku napříč kontinentem přes východní a jihovýchodní Brazílii, Paraguay, severní Argentinu, Bolívii a Peru. Expanze následně pokračovala jednak na severozápad Jižní Ameriky, do Střední Ameriky a na Galapágy, rovněž však i zpětně přes Paraguay a Argentinu směrem do jihovýchodní Brazílie. Společný předek všech pěti domestikovaných druhů vznikl pravděpodobně na území Bolívie.[3]

Domestikované druhy C. annuum, C. frutescens a C. chinense jsou si po morfologické stránce velmi blízké a někteří taxonomové je dokonce považovali za různé formy jediného druhu. Výsledky nových molekulárních analýz zpochybňují oprávněnost rozlišování C. chinense a C. frutescens jako samostatných druhů.[6] V minulosti byly do rodu Capsicum řazeny i asijské druhy C. anomalum spolu s C. boninense, které byly následně přeřazeny do samostatného rodu Tubocapsicum, řazeného do jiného tribu podčeledi Solanoideae. Nejsou tedy blízce příbuzné.

Blízce příbuzné druhy paprik, jako je C. annuum, C. baccatum, C. frutescens a C. chinense, jsou schopny vzájemného křížení, ne vždy jsou však takto vzniklé hybridy fertilní. Naproti tomu druh C. pubescens je geneticky izolovaný a s danými druhy se nekříží. Také byla vypěstována řada kříženců mezi kulturními odrůdami a divokými formami paprik.[6]

• paprika čínská (Capsicum chinense)
• paprika chlupatá (Capsicum pubescens)
• paprika křovitá (Capsicum frutescens)
• paprika křídlatá (Capsicum baccatum)
• paprika setá (Capsicum annuum), též paprika roční[23][24]

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zelených paprikách.[30]