Nektar

Je nektarium umístěné ve květech nebo na jejich částech. Tvar i skladba nektarií jsou pro každý druh rostliny typické. Nektaria bývají uložena tak, aby se hmyz jdoucí za nektarem musel tělem dotknout prašníků, které jej popráší pylem, a při prodírání se k nektaru dotknout blizny, a tím se nalepí pylová zrna na bliznu.

Mnohdy to jsou žlázy na povrchu znatelně oddělené, např. prohlubně nebo hrboulky, někdy jsou žluté nebo nápadné leskem a vlhkostí od nektaru. Vylučovací žlázky mohou být umístěny na květním lůžku, po straně nebo ve větším počtu v kruhu okolo pestíku, někdy také tvoří okolo pestíku kruhovitý val. Jindy mohou být k vylučování nektaru uzpůsobeny okvětní lístky; buď jsou redukovány a zcela přeměněny v nektarium (např. ostruhy u orchidejí), nebo jen jejich část (např. malé jamky u báze okvětí liliovitých). U některých semeníků vykonávají funkci nektaria i septální žlázky z jeho přepážek, které svůj obsah vylučují štěrbinami na povrch. Jako nektarium také slouží vícebuněčné žláznaté trichomy. Mnohdy jsou nektariem ztlustlé spodní části čnělky nebo přizpůsobené patyčinky.

Některé druhy nektarií, hlavně extraflorální, mají k vylučování nektaru vlastní cévní svazky kryté silnou vrstvou kutikuly, která je chrání před vyschnutím. Jindy jsou nektaria tvořena několika řadami nektarových buněk umístěných těsně pod pokožkou a krytých vypouklými papilami vylučujícími nektar.

Vylučuje nektar mimo květ, bývá nejčastěji na řapíku, okraji listu nebo jeho střední žilce; v podstatě však může být na téměř všech myslitelných místech rostliny, na pupenech, květních stopkách, palistech, v úžlabí listů nebo odbočujících lodyh. Jejich nektar není určeny pro opylovače, jeho význam je jiný. Jednak láká některé hmyzožravé predátory aby rostlině pomohli v soupeření s býložravci a pak aby se přítomný hmyz, většinou nevalní opylovači, nedostal k nektaru ve květu. Mnohdy se to stoprocentně nepovede, mravenci sice likvidují housenky ale zase roznášejí po rostlině mšice.[1][2][3][4][5]