Galapágy

Galapágy (španělsky Islas Galápagos), oficiálně Galápagos archipiélago (tj. Galapážské souostroví) je název ekvádorského souostroví 19 sopečných ostrovů, větších než 1 km² a zhruba stovky menších, ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat (endemiti), např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus).

Galapágy
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státEkvádor Ekvádor
Souřadnice0°40′ j. š., 90°33′ z. d.
Typpřírodní dědictví
Kritériumvii, viii, ix, x
Odkaz1 (anglicky)
OblastLatinská Amerika a Karibik
Zařazení do seznamu
Zařazení1978 (2. zasedání)
Změny2001

Galápago značí želvu – název znamená tedy něco jako „želví ostrovy“, na některých ekvádorských mapách lze nalézt pojmenování Archipiélago de Colón.

Poloha Galapág v Tichém oceánu

Historie

Galapágy objevil Tomás de Berlanga 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru. V té době nebyly ostrovy obydlené. Poprvé se souostroví objevilo v námořních mapách až roku 1570. V 17. a 18. století používali ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování zásob vody. Až do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu, pak je anektoval Ekvádor.

V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil zde 5 týdnů pozorováním živočichů. Mezi jeho životopisci panuje obecná shoda v tom, že právě na základě výsledků těchto pozorování začal Darwin formulovat své proslulé teorie, jejichž výsledkem bylo později vydání i práce O původu druhů.

Ostrovy jsou pro svou jedinečnou faunu od roku 1934 jedním velkým národním parkem. V roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle studie z roku 1952, jejímž autorem byl Thor Heyerdahl a Arne Skjølsvold se na více místech nacházely střepiny a jiné artefakty. Tyto nálezy naznačují, že souostroví nejspíš navštívili původní jihoameričtí obyvatelé před Španěly.[1]

Geografie
Satelitní snímek souostroví

Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Ten přetíná severní část největšího ostrova Isabela. Souostroví má rozlohu 7 844 km² a tvoří jednu z ekvádorských provincií. Hlavní město je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Galapágy jsou velmi řídce osídleny, celkový počet obyvatel je asi 31 tisíc. Nejlidnatějším městem je Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz se zhruba 10 000 obyvateli.

Souostroví je tvořené z kuželů mladých sopek. Některé jsou činné dodnes. Na největším ostrově Isabela se nachází i nejvyšší hora souostroví, sopka Wolf s 1 707 m n. m. Jejím kráterem prochází rovník. Ostrovy mají většinou suché klima. Mají černý povrch z lávových skal. Částečně zalesněné jsou pouze vrcholy sopek. První ostrovy Galapág byly vytvořeny z čedičové lávy při podmořských erupcích, přibližně před 5,5 miliony let. Podle nejnovějších poznatků se ostrovy každým rokem vzdalují od pevninského Ekvádoru 7 cm.

Nejznámější jsou ostrovy Isabela, San Cristóbal, Santiago, Santa María a Santa Cruz.

Přehled ostrovů

Souostroví zahrnuje 19 ostrovů o rozloze větší než 1 km² a desítky menších ostrůvků, útesů a skalisek.

  1. Isabela (4588 km²)
  2. Santa Cruz (986 km²)
  3. Fernandina (642 km²)
  4. Santiago (585 km²)
  5. San Cristóbal (558 km²)
  6. Floreana (130 km²)
  7. Marchena (173 km²)
  8. Española (60 km²)
  9. Pinta (59 km²)
  10. Baltra (27 km²)
  11. Santa Fe (24 km²)
  12. Pinzón (18 km²)
  13. Genovesa (14 km²)
  14. Rábida (5 km²)
  15. Seymour Norte (2 km²)
  16. Wolf (1 km²)
  17. Tortuga (1 km²)
  18. Bartolomé (1 km²)
  19. Darwin (1 km²)

Fauna

Vzhledem ke své izolovanosti a vzdálenosti od jihoamerické pevniny se na souostroví vytvořily mnohé endemické druhy fauny, např.:

Fotogalerie

Odkazy

Reference
  1. Heyerdahl, Thor; & Skjolsvold, Arne (1956). Archaeological Evidence of Pre-Spanish Visits to the Galápagos Islands, Memoirs 12, Society for American Archaeology.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.