Norman Brookes

Narodil se v Melbourne do rodiny Williama Brookes, který zbohatl na těžbě zlata v oblasti Bendigo. Vystudoval soukromou střední školu Melbourne Grammar School. Poté nastoupil jako úředník do papírny, kde byl jeho otec generálním ředitelem.

19. dubna 1911 se v melbournské katedrále svatého Pavla oženil s dvacetiletou Mabel Balcombe Emmertonovou, dcerou právníka Harryho Emmertona. Z manželství vzešly tři dcery.

Již v dětství hrál pravidelně tenis na dvorci rodinného sídla v Queens Road, a také v blízké ulici Lorne St.

V letech 1907 a 1914 se stal vítězem nejslavnějšího turnaje světa ve Wimbledonu. V obou ročnících také zaznamenal titul v mužské čtyřhře spolu s Novozélanďanem Anthony Wildingen, kterého porazil ve finále dvouhry roku 1914. Stal se jedním z iniciátorů založení Australian Open, do roku 1927 známým pod názvem Australasian Championship, jenž dokázal v roce 1911 vyhrát v singlu a roku 1924 v deblu.

V letech 1905–1920 odehrál v Davis Cupu 39 zápasů za týmy Austrálie–Nového Zélandu a Austrálie. Během první světové války sloužil jako pověřenec australské pobočky Britského červeného kříže v Egyptě.

Podílel se na rekonstrukci stadionu Kooyong, který se stal centrálním dvorcem v dřívějším dějišti prvního grandslamu v Melbourne. Roku 1926 se na dvacet osm let stal prezidentem Australského tenisového svazu. Zemřel roku 1968 v South Yarra, v současnosti melbournském předměstí.

V mládí hrál také australský fotbal. V roce 1898 nastoupil ke dvěma zápasům na nejvyšší úrovni za klub St. Kilda, v nichž zaznamenal dva góly.[1]

V roce 1939 byl pasován na rytíře „jako uznání za působení ve veřejné službě.“[2]

Na jeho počest je pojmenována cena pro vítěze mužské dvouhry na Australian Open – Norman Brookes Challenge Cup.

V roce 1977 byl posmrtně uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.

Roku 1981 vydala australská pošta známku s jeho karikaturou od Tonyho Raftyho (55 centová)[3].