Wimbledon 2021 – ženská dvouhra

Kazachstánka Jelena Rybakinová vyřadila na úvod Francouzku Kristinu Mladenovicovou

Úvodní dva hrací dny komplikoval déšť, nejintenzevnější za předchozích deset let, s přerušením či odložením duelů na další den. Z úterý na středu bylo přesunuto minimálně osmnáct zápasů.[3] Hráči si stěžovali na kluzkost trávníku. V prvním kole si na něm přivodili zranění Serena Williamsová či Adrian Mannarino. Rovněž dvojnásobná wimbledonská šampionka a světová desítka Petra Kvitová kritizovala povrch s obavou ze zranění kotníku.[4] Její cestu soutěží po 77 minutách ukončila dobře podávající Američanka z osmé desítky žebříčku Sloane Stephensová ve dvou setech. Aktivní poměr vzájemných utkání navýšila na 3–1.[5] O týden dříve přitom Stephensová odstoupila z turnaje v Bad Homburgu pro zranění nohy. Jednalo se o jediné klání úvodního kola mezi grandslamovými vítězkami.[6]

Nasazená sedmadvacítka a britská jednička Johanna Kontaová byla nucena před zahájením odstoupit jako vytrasovaná osoba po blízkém kontaktu s pozitivně testovaným členem svého týmu na covid-19. Podle účinných opatření musela nastoupit do 10denní izolace, přestože měla dokončenou vakcinaci a žádný z testů u ní onemocnění neprokázal. V pavouku ji nahradila Wang Ja-fan,[7] jež uhrála jeden game na Kateřinu Siniakovou.

Americká světová devítka Serena Williamsová usilovala o vyrovnání historického rekordu Margaret Courtové v počtu 24 grandslamových singlových trofejí. Z předchozích čtyř finále odešla poražena.[8] Již v prvním kole byla nucena za stavu 3–3 proti Bělorusce Aljaksandře Sasnovičové utkání skrečovat pro zranění pravého hamstringu.[9] Při dvacáté wimbledonské účasti tak podruhé v kariéře nepostoupila do druhého kola grandslamu. Poprvé se tak stalo na French Open 2012 v duelu s Virginií Razzanovou.[10] Na turnajích velké čtyřky Williamsová skrečovala teprve druhé utkání. V předchozí kariéře nedohrála pouze třetí kolo Wimbledonu 1998 s Virginií Ruanovou Pascualovou.[11]

Dvacátou třetí účast na londýnském majoru zahájila Venus Williamsová vítězstvím nad Rumunkou Mihaelou Buzărnescuovou ve třech setech. Ve Wimbledonu si 111. hráčka světa připsala jubilejní 90. vyhraný zápas a ve 41 letech se stala čtvrtou nejstarší ženou, která na turnaji vyhrála utkání. V této statistice zaostala pouze za Madeline O’Neillovou (54 let, 1922), Martinou Navrátilovou (47 let, 2004) a Kimiko Dateovou (42 let, 2013). Rovněž navýšila historický rekord tenisu, když se zúčastnila 90. grandslamu (druhý Federer absolvoval 81. start).[3] Švýcarská turnajová devítka a finalistka berlínské přípravy Belinda Bencicová nezvládla duel se Slovinkou z počátku druhé stovky žebříčku Kajou Juvanovou, která do utkání vstoupila šňůrou pěti vyhraných gamů. Až při šestém londýnském startu Bencicová nepřešla úvodní fázi.[12]

Pátá nasazená Kanaďanka Bianca Andreescuová při své třetí účasti hladce podlehla 31leté Francouzce Alizé Cornetové, když za 1.22 hodiny uhrála jen tři gamy. Cornetová, která v All England Clubu nechyběla od roku 2007, ji vyřadila již o dva týdny dříve na úvod berlínského bett1open.[13] V poslední sezóně na okruhu se s londýnským pažitem rozloučila jedenadvacátá žena pořadí Kiki Bertensová,[14] jež nenašla recept na 19letou Ukrajinku Martu Kosťukovou.[15] Přes zisk úvodního setu ztratila dvacátá čtvrtá nasazená Estonka Anett Kontaveitová duel s Markétou Vondroušovou, která vyhrála po dvou časných porážkách na přípravných turnajích.[16] Ze zbylých nasazených první fázi nepřešly Američanka Alison Riskeová a Ruska Veronika Kuděrmetovová. První z nich nestačila na Češku z konce první světové stovky Terezu Martincovou,[17] druhá pak na Švýcarku Viktoriji Golubicovou v největší bitvě úvodního kola. Kuděrmetovová první vzájemný zápas ztratila po 2 hodinách a 45 minutách až poměrem gamů 9–11 v rozhodující sadě.[18]

Ukrajinskou světovou pětku Elinu Svitolinovou vyřadila polská 44. žena klasifikace Magda Linetteová ve dvou setech. Ve třetím vzájemném duelu Ukrajinku premiérově zdolala a poprvé vyřadila členku Top 10 v dohraném utkání (Bartyová jí skrečovala na French Open 2021). Při své desáté londýnské účasti neuhrála 130. hráčka žebříčku Andrea Petkovicová ani set na turnajovou čtrnáctku Barboru Krejčíkovou, která v hlavní soutěži debutovala. Češka tak po titulech ve Štrasburku a Roland Garros prodloužila neporazitelnost na čtrnáct utkání.[19]

Karolína Plíšková zvládla duel druhého kola s Vekićovou a následně prošla až do finále

Americká turnajová čtyřka Sofia Keninová si neporadila s krajankou Madison Brengleovou z deváté desítky žebříčku, když se dopustila čtyřiceti jedna nevynucených chyb k pouhým sedmi ze strany postupující soupeřky. Brengleová počtvrté v kariéře přehrála členku světové desítky. V úvodním kole přitom odvrátila čtyři mečboly Christině McHaleové.[20] Běloruská světová čtrnáctka Viktoria Azarenková poprvé v kariéře podlehla rumunské 45. ženě klasifikace Soraně Cîrsteaové po třísetovém průběhu. Všechny čtyři duely spolu odehrály na grandslamech.[21] V dohrávce zápasu přerušeného pro tmu odešla semifinalistka French Open a členka světové dvacítky Maria Sakkariová poražena od Američanky z konce první padesátky Shelby Rogersové.[22]

Americká turnajová dvaadvacítka Jessica Pegulaová nenašla recept na 22letou Rusku Ljudmilu Samsonovovou ze sedmé desítky, startující na divokou kartu. Po třísetovém průběhu tak ruská tenistka poprvé prošla do třetího kola grandslamu.[23] V repríze čtvrtfinále eastbournské přípravy opět postoupila Lotyška Jeļena Ostapenková přes světovou dvaatřicítku Darju Kasatkinovou, přestože Ruska dvakrát podávala na vítězství. Zápas z Eastbourne si rovněž zopakovaly Lotyška Anastasija Sevastovová s teenagerkou Martou Kosťukovou. Přes nevydařený vstup 56. žena pořadí Sevastovová znovu vyhrála a minimálně do třetí fáze postoupila i na posledním, čtvrtém grandslamu.[24] Ze zbylých nasazených vypadly Chorvatka Petra Martićová s Ruskou Jekatěrinou Alexandrovovou.[25]

Dvousetovou výhru zaznamenala Tunisanka Ons Džabúrová nad Venus Williamsovou poté, co vyhrála posledních devět gamů. Na trávě dosáhla sedmého vítězství z osmi naposledy odehraných utkání. S vyřazením Američanky získala wimbledonská dvouhra jistotu, že se teprve popáté od roku 2000 ve finále neobjeví ani jedna ze sester Williamsových.[26] Zkrat členky světové padesátky Markéty Vondroušové přišel v klání s 18letou britskou juniorkou Emmou Raducanuovou, figurující až na 338. příčce klasifikace, proti níž nezískala ani set. Britka nehrála 16 měsíců až do nottinghamské přípravy tři týdny před londýnským majorem, kde debutovala na okruhu WTA Tour. Původně obdržela divokou kartu jen do kvalifikace, kterou pořadatelé změnili na hlavní soutěž.[27][24]

Ve Wimbledonu debutující Kolumbijka María Camila Osoriová Serranová prohrála ve třetím kole se světovou čtyřkou Arynou Sabalenkovou

Šampionka z roku 2017 Garbiñe Muguruzaová ve třetím kole podlehla tuniské světové čtyřiadvacítce Ons Jabeurové, přestože získala úvodní sadu. Jabeurová se tak stala první Arabkou, která ve Wimbledonu postoupila do druhého hracího týdne. Po prohře na Hobart International 2020 srovnala se Španělkou poměr vzájemných duelů. Na přelomu 2. a 3. setu získala 16 výměn v řadě, čímž stanovila nový rekord centrálního dvorce od začátku statistik v roce 2002. S vyřazením španělské jedničky získala dvouhra jistotu nové finalistky z dolní poloviny pavouka a dvou debutantek v semifinále. Sedmá nasazená Polka Iga Świąteková deklasovala za 55 minut Rumunku Irinu-Camelii Beguovou, s níž ztratila jedinou hru.[28] Sedmadvacátá hráčka světa Madison Keysová vyřadila třináctou nasazenou Elise Mertensovou a zůstala poslední Američankou v dolní polovině pavouka. Belgičanka na ni ani ve třetím klání neuhrála set.[29][30] Třetím kolem poprvé prošla druhá nasazená Běloruska Aryna Sabalenková, jíž odebrala jen tři gamy kolumbijská kvalifikantka María Camila Osoriová Serranová. Při svém wimbledonském debutu vyřadila kazachstánská turnajová osmnáctka Jelena Rybakinová Američanku z konce první padesátky Shelby Rogersovou.[31]

Poprvé v otevřené éře grandslamu vyhrály zápasy třetího kola dvě hráčky startující na divokou kartu. První z nich se stala Ruska Ljudmila Samsonovová po třísetovém duelu proti Američance Sloane Stephensové.[32] Divokou kartu obdržela po triumfu na berlínské přípravě bett1open 2021.[29] V osmifinále ji doplnila Emma Raducanuová po výhře nad Rumunkou Soranou Cîrsteaovou figurující na 45. příčce klasifikace. Raducanuová se v 18 letech stala nejmladší Britkou ve třetím kole od Eleny Baltachové téhož věku v roce 2002 a vůbec nejmladší ze čtyř britských teenagerek v open éře wimbledonského osmifinále.[33] Turnajová osmička Karolína Plíšková zdolala ve dvou setech krajanku Terezu Martincovou a potřetí v řadě se probojovala do čtvrtého kola, které pro ni představovalo wimbledonské maximum. Dalšími vítěznými Češkami se staly Barbora Krejčíková po zvládnutí třísetového boje s Lotyškou Anastasijí Sevastovovou[29] a devatenáctá nasazená Karolína Muchová, jež po turbulentním průběhu vyřadila finalistku Roland Garros Anastasiji Pavljučenkovovou ve dvou sadách.[34]

V posledním ročníku, kdy osmifinále proběhlo v rámci „šíleného pondělí“, vyřadila světová jednička Ashleigh Bartyová úřadující šampionku Roland Garros Barboru Krejčíkovou ve dvou sadách a ukončila její 15zápasovou neporazitelnost. V první z nich otočila průběh, když Češka nevyužila brejkbol na vedení 5–2. Naopak Australanka získala pět z šesti závěrečnýh gamů úvodní sady. Na konci druhého dějství, v němž se šest z devíti gamů hrálo přes shodu, si aktérky třikrát v řadě prolomily podání. Z toho Bartyová dvakrát, čímž premiérově prošla do čtvrtfinále. Celkem odvrátila osm z deseti brejkových hrozeb.[35] Běloruská světová dvojka Aryna Sabalenková přijížděla do All England Clubu jako jediná členka světové dvacítky, která nikdy nepostoupila do čtvrtfinále grandslamu. Tuto statistiku prolomila výhrou nad turnajovou osmnáctkou Jelenou Rybakinovou po třísetovém průběhu. Běloruska duel rozhodla v závěru, když od stavu her 3–3 v rozhodující sadě vyhrála 12 posledních míčů.[35] Jedinou londýnskou šampionkou mezi poslední šestnáctkou byla Němka Angelique Kerberová. V roli světové osmadvacítky přehrála o pět míst výše postavenou Američanku Cori Gauffovou ve dvou setech. Postoupila tak do svého prvního grandslamového čtvrtfinále od triumfu ve Wimbledonu 2018. V rámci čtvrtého kola se střetly nejstarší a nejmladší hráčka, 33letá Kerberová se 17letou Gauffovou.[36]

Švýcarka Viktorija Golubicová postoupila poprvé do čtvrtfinále grandslamu, v němž nestačila na Karolínu Plíškovou

Do druhého čtvrtfinále „turnajů velké čtyřky“ se probojovala Tunisanka a vítězka birminghamské přípravy Ons Džabúrová. Přes ztrátu úvodní sady, s devátou ženou klasifikace Igou Świątekovou, dovolila ve zbytku duelu Polce uhrát jen dva gamy. Během zápasu proměnila všech sedm brejkbolů. Třetí vítězství v řadě nad grandslamovou šampionkou znamenalo, že jako první Arabka postoupila mezi poslední wimbledonskou osmičku, respektive včetně mužů, byla prvním takovým arabským hráčem od Ismaila aš-Šáfiiho v roce 1974.[36] Češka Karolína Muchová zdolala světovou třiatřicítku Paulu Badosovou ze Španělska ve dvou setech a jako jediná prošla do čtvrtfinále druhý ročník v řadě. Hned v úvodu ztratila servis, jenž si dokázala vzít zpět při poslední příležitosti za stavu 4–5. Po vyhraném tiebreaku pak ovládla i druhou sadu rozdílem jednoho servisu.[37] Druhou českou postupující se stala osmá nasazená Karolína Plíšková, jež si poradila s šedesátou pátou ženou pořadí Ljudmilou Samsonovovou. Ve dvousetovém průběhu ztratila jen jedno podání a Rusce jej prolomila čtyřikrát. Češka tak při své osmé účasti v All England Clubu poprvé postoupila do čtvrtfinále, čímž zkompletovala účast v této fázi na všech grandslamech.[37] 28letá Australanka Ajla Tomljanovićová ovládla závěrečný osmifinálový duel proti 18leté Britce Emmě Raducanuové, která po ztrátě úvodní sady a stavu 0–3 ve druhé skrečovala kvůli dýchacím potížím. Sedmdesátá pátá hráčka žebříčku Tomljanovićová se mezi poslední grandslamovou šestnáctkou v předchozí kariéře ocitla pouze na French Open 2014. Raducanuová nevyužila šanci stát se třetí wimbledonskou čtvrtfinalistkou startující na divokou kartu. Bodový zisk jí zajistil posun ze čtvrté stovky klasifikace mezi dvě stě nejlepších.[37]

Australský souboj mezi nejvýše nasazenou Ashleigh Bartyovou a Ajlou Tomljanovićovou z osmé desítky žebříčku vyzněl pro favorizovanou světovou jedničku. Po ztrátě pouhých čtyř gamů se Bartyová probojovala do semifinále jako první Australanka od Jeleny Dokićové v roce 2000. Dvě zástupkyně australského tenisu se v této fázi grandslamu naposledy utkaly ve Wimbledonu 1980, kdy Goolagongová Cawleyová porazila Turnbullovou.[38] Počtvrté v kariéře pronikla Němka Angelique Kerberová mezi poslední wimbledonskou čtveřici, když na její houževnatou hru od základní čáry s minimem chyb nenašla recept světová dvaadvacítka Karolína Muchová. Za 75 minut uhrála olomoucká rodačka pět gamů. Kerberová navýšila poměr vzájemných zápasů na 3–0 a proti všem Češkám na grandslamu již na 7–0. Rovněž prodloužila sérii neporazitelnosti na deset utkání. Muchová se stala třetí ženou v historii Wimbledonu, která dokázala při prvních dvou startech postoupit až do čtvrtfinále.[38]

Duel mezi hráčkami s nejvyšším počtem 33 výher v sezóně, druhou nasazenou Arynou Sabalenkovou a turnajovou jedenadvacítkou Ons Jabeurovou, získala běloruská světová čtyřka po dvousetovém průběhu. Postoupila tak do svého prvního semifinále na „turnajích velké čtyřky“. Po Zverevové z roku 1998 a Azarenkové z let 2011 a 2012 se jí tento výkon podařil jako třetí Bělorusce. Sabalenková praktikovala tvrdý, agresivní tenis oproti kreativní a obranné hře Jabeurové.[39] Vítězstvím nad šedesátou šestou ženou klasifikace Viktorijí Golubicovou zkompletovala světová třináctka Karolína Plíšková semifinálové účasti na všech grandslamech. Švýcarka při svém debutu ve wimbledonské dvouhře uhrála v každé sadě jen dva gamy. Vylepšila si tak grandslamové maximum, účast v druhém kole na French Open 2016.[39]

Poprvé od roku 2009 postoupily do semifinále Wimbledonu dvě nejvýše nasazené hráčky. V rámci grandslamu se tak naposledy stalo na Australian Open 2018.[40]

Angelique Kerberová prohrála semifinále se světovou jedničkou Bartyovou

Světová jednička Ashleigh Bartyová za 1.26 hodiny zvítězila nad německou turnajovou pětadvacítkou Angelique Kerberovou. Jako šampionka z French Open 2019 se probojovala do druhého kariérního finále grandslamu. Stala se rovněž první wimbledonskou finalistkou z Austrálie od triumfu Evonne Goolagongové Cawleyové v roce 1980. Po zisku první sady musela Bartyová průběh druhé otáčet, když v jejím úvodu ztratila podání. Němka nevyužila vedení her 5–2 a soupeřka srovnala i díky šňůře jedenácti míčů. V tiebreaku si pak Bartyová vypracovala vedení 6:0 a proměnila čtvrtý mečbol. Ukončila třetí nejdelší sérii neporazitelnosti Kerberové, čítající deset výher.[41]

Světová čtyřka Aryna Sabalenková získala proti třinácté ženě klasifikace Karolíně Plíškové úvodní set díky prvnímu využitému brejkbolu v zápase – dvojchybě Češky, který zároveň znamenal vítězný setbol. Plíšková přitom za stavu gamů 5–5 a 0:40 neproměnila na příjmu tři brejkboly. V každé z dalších dvou sad jí však stačil jediný brejkbol k prolomení servisu soupeřky a ovládnutí tak celého utkání za 1.53 hodiny. I díky kvalitnímu podání nečelila ve druhém a třetím dějství žádné brejkové hrozbě Bělorusky. Až ze třetího vzájemného duelu odešla Plíšková vítězně. Po finálové účasti na US Open 2016 postoupila do druhého grandslamového boje o titul. Ve Wimbledonu se stala první semifinalistkou od roku 2010, která dokázala postoupit přes ztrátu úvodní sady. Obě aktérky navázaly na česko-běloruské semifinále z roku 2011 mezi Kvitovou a Azarenkovou.[42][43] Sabalenková s Plíškovou zahrály celkem 32 es, což znamenalo nový wimbledonský rekord.[44]

Poprvé od roku 1977 postoupily do přímého boje o wimbledonský titul dvě debutantky.[45] Australská světová jednička Ashleigh Bartyová v něm za 1.55 hodiny zdolala třináctou hráčku žebříčku Karolínu Plíškovou z Česka. Tři finálové sady se hrály poprvé od roku 2012. Aktivní poměr vzájemných duelů Bartyová navýšila na 6–2. Získala tak první wimbledonskou a druhou grandslamovou trofej z dvouhry. Mísu Venus Rosewater si odvezla jako první Autralanka od triumfu Evonne Goolagongové Cawleyové v roce 1980. Nejvýše nasazenou vítězkou naposledy před ní byla Serena Williamsová v roce 2016. Po Ann Jonesové, Karen Hantzkeové, Martině Hingisové a Amélii Mauresmové se stala pátou šampionkou, která v All England Clubu po juniorce ovládla i soutěž žen. Dívčí trofej si odvezla z Wimbledonu 2011. Od sezóny 2015 získala wimbledonský titul, až na rok 2018, vždy šampionka Roland Garros z předchozí odehraného ročníku. Bartyová si připsala 2 000 bodů, čímž navýšila náskok na čele světové klasifikace, a získala odměnu 1 700 000 liber. Plíšková po US Open 2016 prohrála i druhé grandslamové finále. Bodový zisk ji po dvou týdnech vrátil zpět do elitní světové desítky, na 7. místo.[46]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2021 Wimbledon Championships – Women's Singles na anglické Wikipedii.