Kiki Bertensová

V nizozemském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním základního bloku 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Rumunsku, v němž přispěla bodem ze čtyřhry s Richèl Hogenkampovou k výhře 3:0 na zápasy.

V baráži Světové skupiny 2015 proti Austrálii, hrané na antuce v 's-Hertogenboschi, vyhrála obě dvouhry proti Jarmile Gajdošové i Casey Dellacquové. Vítězstvím 4:1 na zápasy postoupily Nizozemky po třinácti letech opět do Světové skupiny.

V úvodním kole Světové skupiny 2016 přispěla dvěma body k překvapivé moskevské výhře Nizozemek nad Ruskem 3:1 na zápasy. Ačkoli nefigurovala v první světové stovce nejdříve porazila Jekatěrinu Makarovovou a rozhodující třetí bod získala vítězstvím nad Světlanou Kuzněcovovou.[7][8] V semifinále Světové skupiny proti Francii dokázala na hostující půdě porazit výše postavené Caroline Garciaovou i Kristinu Mladenovicovou. Přesto do finále Nizozemky nepostoupily, když zbylé tři utkání prohrály a odešly poraženy 2:3 na zápasy.

Do listopadu 2021 v soutěži nastoupila k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 21–2 ve dvouhře a 6–3 ve čtyřhře.[9]

Nizozemsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v úvodním kole ženské dvouhry nestačila na Italku Saru Erraniovou, přestože získala úvodní sadu. Podruhé se představila na tokijská olympiádě přeložené na rok 2021. V prvním kole dvouhry nestačila na pozdější stříbrnou medailistkui na Markétu Vondroušovou, a ve druhém kole čtyřhry, do které nastoupila po boku Demi Schuursové, na Rusky Kuděrmetovovou a Vesninovou.

Sezónu otevřela prohrou s Chorvatkou Anou Konjuhovou v prvním kole Brisbane International. Titul však získala ve čtyřhře s krajankou Demi Schuursovou po finálové výhře nad slovinsko-španělskými turnajovovými čtyřkami Andrejouu Klepačovou s Maríou José Martínezovou Sánchezovou. Připsaly si tak premiérovou společnou trofej. Pro Bertensovou to byl jubilejní desátý deblový titul.[20] Ve druhé fázi Sydney Internationa ji vyřadila turnajová jednička Garbiñe Muguruzaová. O jedno kolo dále se pak probojovala na Australian Open, kde skončila na raketě světové dvojky a pozdější šampionky Caroline Wozniacké.[21] Své úvodní zápasy postupně prohrála na St. Petersburg Ladies Trophy, Dubai Tennis Championships a BNP Paribas Open v Indian Wells, když nad její síly byly Věra Zvonarevová, Wang Čchiang, respektive ve třetím případě Serena Williamsová. Šňůru čtyř porážek přerušila na Miami Open, na kterém postoupila do třetího kole. V této fázi ji zdolala Venus Williamsová.[1]

Ve finále Mutua Madrid Open podlehla Petře Kvitové (vlevo)

V roli dvanácté nasazené pak v dubnu přijížděla do jihokarolínského Charlestonu na Volvo Car Open, hraném na zelené antuce. Semifinálovou bitvu s americkou turnajovou sedmičkou Madison Keysovou rozhodla až v tiebreaku třetí sady a v jejím průběhu odvrátila mečbol. Ve finále pak hladce přehrála 29letou nasazenou pětku Julii Görgesovou, když na ni Němka uhrála jen tři gamy. V následném vydání žebříčku postoupila na 21. místo, tři příčky za osobní maximum. V úvodní části sezóny se přitom potýkala s formou, když na prvních sedmi odehraných turnajích dokázala zvítězit pouze ve čtyřech utkáních.[22] Halový Porsche Tennis Grand Prix znamenal vyřazení v první fázi od pozdější šampionky Karolíny Plíškové. Debutové finále v kategorii Premier Mandatory odehrála na antukovém Mutua Madrid Open, do něhož prošla po výhrách nad světovou dvojkou Caroline Wozniackou ve třetím kole, Ruskou Marií Šarapovovou a semifinálovém vítězství se sedmou hráčkou žebříčku Caroline Garciaovovou. Z boje o titul odešla poražena od české světové desítky Petry Kvitové ve třech setech a ani druhý vzájemný zápas nevyhrála. Po turnaji postoupila na nové kariérní maximum, když jí patřila 15. příčka.[23][24] Pokles formy se dostavil během Internazionali BNL d'Italia, na němž její cestu soutěží ukončila Maria Sakkariová. Antukový Nürnberger Versicherungscup přinesl čtvrtfinálovou účast, s porážkou od Kirsten Flipkensové.[1] Z grandslamového French Open odjela po třetím kole, když Angelique Kerberová zápas rozhodla ve dvou tiebreacích. Travnatou sezónu zahájila prohrou ve druhém kole nizozemského Libéma Open opět s Flipkensovou a vyřazením na úvod eastbournského Nature Valley International, z rakety Mihaely Buzărnescuové. Přes nevýrazné výkony dosáhla prvního čtvrtfinále ve Wimbledonu, kde ji dubnovou porážku oplatila Julia Görgesová.[1]

Letní sezónu na amerických betonech rozehrála na Rogers Cupu. Ve čtvrtfinále podlehla Ashleigh Bartyové. Celkově šestou singlovou trofej, první neantukovou a první z kategorie Premier 5, si odvezla ze srpnového Western & Southern Open v Cincinnati. Ve finálovém duelu zdolala rumunskou světovou jedničku Simonu Halepovou po třísetovém průběhu. V tiebreaku druhé sady odvrátila mečbol soupeřky. Bilance Bertensové s hráčkami elitní světové desítky přitom ještě v závěru května 2018 činila 3–17, z toho na tvrdém povrchu 0–9. Během dalších tří měsíců však z jedenácti utkání proti členkám Top 10 vyhrála deset, z toho šestkrát na tvrdém povrchu. Poprvé v kariéře také Nizozemka zvládla vyhrát více než tři utkání na tvrdém povrchu pod otevřeným nebem v řadě. Na turnaji porazila čtyři členky světové desítky a ve finále zdolala debutově i světovou jedničku. Bodový zisk ji posunul na nové kariérní maximum žebříčku WTA, když 20. srpna 2018 figurovala na 13. místě.[25] Na US Open si po výhrách nad Kristýnou Plíškovou a americkou kvalifikantkou Francescou Di Lorenzovou poprvé zahrála třetí kolo. V něm však její osmizápasovou neporazitelnost ukončila 19letá Češka Markéta Vondroušová, figurující na 103. místě žebříčku, když o vítězce rozhodl až tiebreak závěrečné sady.[26]

Během asijské túry získala třetí sezónní trofej na Korea Open po závěrečném vítězství nad Ajlou Tomljanovićovou. Po skončení se posunula na nové kariérní maximum, 11. místo žebříčku.[27] Pokles formy se poté projevil časnými prohrami na čtyřech turnajích. Ve druhém kole Wuhan Open podlehla Anastasiji Pavljučenkovové a ve třetí fázi China Open nestačila na Kateřinu Siniakovou. Po návratu do Evropy odešla poražena ve druhém utkání Upper Austria Ladies Linz od Margarity Gasparjanové a v témže kole Kremlin Cupu nenašla účinnou taktiku na Aljaksandru Sasnovičovou.[1]

Po odstoupení světové jedničky Halepové 18. října 2018 doplnila startovní pole Turnaje mistryň z pozice světové devítky.[28] Jako debutantka singapurského WTA Finals postoupila z bílé skupiny do semifinále, když v ní obsadila druhé místo. Postup si zajistila výhrami nad světovou dvojkou Angelique Kerberovou a Naomi Ósakaovou, která duel po ztrátě úvodní sady skrečovala. Nestačila však na Sloane Stephensovou. v semifinále ji zastavila pozdější ukrajinská vítězka Elina Svitolinová po vyrovnaném třísetovém průběhu.[1]

Na Sydney International dohrála v semifinále s Ashleigh Bartyovou

Sezónu rozehrála na Brisbane International, kde po výhře nad Elise Mertensovou podlehla Donně Vekićové. Navazující týden si zahrála semifinále Sydney International, v němž nestačila na Australanku Ashleigh Bartyovou ve třech setech.[29] První major roku Australian Open jí na úvod přinesl výhru nad Američankou Alison Riskeovou, aby ve druhém utkání skončila na raketě Anastasiji Pavljučenkovové. Ve čtvrtfinále vypadla na Qatar Total Open. Do premiérového finále v sezóně postoupila na únorovém St. Petersburg Ladies' Trophy, kde postupně vyřadila Ysaline Bonaventureovou, Pavljučenkovovou a Arynu Sabalenkovou. V boji o osmý kariérní titul oplatila lednovou porážku Chorvatce Vekićové po dvousetovém průběhu.[30] Na březnovém BNP Paribas Open v Indian Wells se poprvé probojovala do čtvrtého kola přes Magdu Linettevou a Johannu Kontaovou, než ji stopku v dlouhém třísetovém duelu vystavila Garbiñe Muguruzaová. Téže osmifinálové fáze dosáhla i na navazujícím Miami Open, kde přehrála čínskou hráčku Wang Si-jü a Viktórii Kužmovou. Cestu pavoukem však Nizozemce ukončila pozdější šampionka turnaje Ashleigh Bartyová.

Na halové antuce Porsche Tennis Grand Prix přešla přes německou jedničku Angelique Kerberovou do semifinále, v němž nezvládla třísetovou bitvu se světovou trojkou Petrou Kvitovou. Premiérovou trofej z kategorie Premier Mandatory, a devátou celkově, si odvezla z květnového Mutua Madrid Open, kde startovala jako sedmá hráčka žebříčku. Ve třetím kole vyřadila lotyšskou turnajovou dvanáctku Anastasiji Sevastovovou, poté vrátila čerstvou prohru obhájkyni trofeje Kvitové a ani v semifinále ji nezastavila Američanka Sloane Stephensová. Na madridské antuce tak postoupila druhý rok v řadě do finále, v němž zdolala dvojnásobnou šampionku Simonu Halepovou. Poměr vzájemných zápasů vyrovnala na 3–3 a ukončila 14zápasovou neporazitelnost Rumunky na antuce. Stala se první vítězkou, která prošla celou soutěží bez ztráty setu. Po turnaji se posunula na nové kariérní maximum, 4. místo žebříčku WTA, jako nejvýše postavená Nizozemka v historii.[31]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kiki Bertens na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kiki Bertensová na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kiki Bertensová – oficiální stránky
• Kiki Bertensová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Kiki Bertensová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Kiki Bertensová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Kiki Bertensová v databázi Olympedia (anglicky)