Finále ženské dvouhry ve Wimbledonu 2021

Ashleigh Bartyová přijela do Londýna v pozici světové jedničky. Během druhého období od září 2019 na čele strávila 76 týdnů (vyjma dalšího 20týdenního zmrazení žebříčku). V probíhající sezóně proměnila čtyři finálové účasti ve tři trofeje, když ovládla melbournský Yarra Valley Classic, Miami Open a Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttugartu. Ve druhém kole červnového French Open skrečovala duel druhého kola pro poranění levé kyčle. Travnatou přípravu tak byla nucena vynechat a první duel odehrála až ve Wimbledonu, s herní absencí í rizikem neúplné rekonvalescence.[12] Jejím koučem byl krajan Craig Tyzzer, trenér roku 2019.[13]

Na cestě do wimbledonského finále ztratila jedinou sadu v tiebreaku prvního kola proti Španělce Carle Suárezové Navarrové. Poté vyřadila Rusku Annu Blinkovovou a Češku Kateřinu Siniakovou z druhé poloviny stovky žebříčku. V osmifinále svedla vítězný boj s úřadující šampionkou Roland Garros Barborou Krejčíkovou. Ani ve čtvrtfinále ji nezastavila krajanka Ajla Tomljanovićová z osmé desítky klasifikace, čímž se stala první Australankou v semifinále od Jeleny Dokićové v roce 2000.[14] Postupem do této fáze si rovněž zajistila setrvání na čele žebříčku i po skončení. Mezi poslední čtveřicí pak zdolala světovou osmadvacítku Angelique Kerberovou, německou vítězku z roku 2018. Do finále pronikla jako první zástupkyně australského tenisu od druhého triumfu Evonne Goolagongové v roce 1980.[15] Právě na Goolagongovou odkazovala sukně Bartyové, opatřená vroubkovaným lemováním podle vzoru oděvu krajanky z roku 1971, kdy její předchůdkyně poprvé ovládla Wimbledon.[16] V předfinálové statistice Bartyová vévodila hráčkám s 27 proměněnými brejkboly a druhá byla se 107 míči získanými ve výměnách po prvním podání soupeřek.[11]

Karolína Plíšková vstoupila do turnaje jako osmá nasazená z pozice světové třináctky. Na okruhu WTA Tour nezískala v předchozí části sezóny 2021 žádný titul. Z jediného finále na Rome Masters odešla poražena po setech 0–6 a 0–6. Do All England Clubu přijížděla se šňůrou tří porážek a nefigurovala mezi favoritkami grandslamu.[16][17] Po časných vyřazeních z obou červnových generálek v Berlíně a Eastbourne opustila světovou desítku poprvé od září 2016.[18] Po dvou týdnech si do ní zajistila návrat účastí ve wimbledonském finále. Jejím trenérem byl Němec Sascha Bajin, kouč roku 2018.[13]

Na cestě do finále Wimbledonu ztratila jediný set v semifinále a pouze čtyři servírovací gamy, nejméně ze všech hráček. Na úvod vyřadila slovinskou semifinalistku Roland Garros Tamaru Zidanšekovou, přestože v první sadě prohrávala již 2–5. Sérií pěti gamů však její průběh otočila. Následně zvládla duely proti Chorvatce z konce padesátky žebříčku Donně Vekićové, krajance Tereze Martincové a dvěma wimbledonským debutantkám, Rusce Ljudmile Samsonovové hrající na divokou kartu díky berlínskému triumfu, a Švýcarce Viktoriji Golubicové. V semifinále nezvládla závěr úvodní sady s běloruskou světovou čtyřkou Arynou Sabalenkovou, která praktikovala silový útočný tenis. Následně již nečelila žádné brejkové hrozbě a průběh otočila. V utkání obě nastřílely celkem 32 es, což znamenalo nový wimbledonský rekord.[19] Do finále Plíšková postoupila jako první Češka od druhého triumfu Petry Kvitové v roce 2014.[20] Před finálem vévodila wimbledonské statistice 54 zahranými esy. Dopustila se však také nejvyššího počtu 30 dvojchyb.[11]

Bartyová vstoupila do úvodní sady dominantě, když získala 14 bodů v řadě. Vytvořila tak nejdelší sérii vyhraných míčů ve wimbledonském ženském finále.[23] Až za stavu 30:0 čtvrtého gamu ztratila první výměnu poté, co skončil čopovaný bekhend z její rakety v síti. Přesto se díky druhé zvládnuté hře na příjmu ujala vedení 4–0. Následovaly další tři prolomená podání za sebou. Australanka však set dopodávala čistou hrou a získala jej poměrem 6–3.[10][22]

První brejk ve druhém dějství přišel ve třetím gamu, když si Češka prohrála servis čistou hrou. Soupeřka výhodu potvrdila získaným podáním a trhákem se dostala do vedení 3–1. Plíšková však srovnala poměr na 3–3 při další příležitosti na příjmu. Australské světové jedničce nedovolila uhrát jedinou výměnu. V závěru sady si obě tenistky opět vzaly podání. Česká hráčka nejdříve prohospodařila vedení 40:0 na servisu a pěti ztracenými fiftýny jej prohrála. Bartyová tak šla za stavu 6–5 podávat na vítězství, ale lounská rodačka jí mečbolové příležitosti nenabídla. V tiebreaku Plíšková ani jednou neprohrávala. Vypracovala si náskok míčů 6:2. Poměr setů srovnala třetím využitým setbolem, v podobě soupeřčiny dvojchyby.[10][22]

Rozhodující okamžik třetí sady přišel v úvodním servírovacím gamu Plíškové. Dvěma údery do sítě a dvojchybou nabídla Australance tři brejkboly v řadě. Druhý z nich Bartyová využila, když Češka zkazila zdánlivě jednoduchý volej do otevřeného kurtu. Dvougamové vedení si světová jednička podržela až do závěru utkání. Pouze za stavu 5–3 a 30:30, kdy podávala na ukončení, si Plíšková vypracovala jediný brejkbol. Ten však nevyužila po nevynucené chybě, křižným úderem zleva do autu. Po esu a dalším nezvládnutém bekhendu české hráčky do sítě, získala Bartyová wimbledonský titul. Ve vzájemných duelech si tak připsala čtvrté vítězství za sebou.[10][22][24]

Karolína Plíšková

Na centrální dvorec tradičně zavítal prezident All England Clubu princ Edward, vévoda z Kentu, a patronka klubu Catherine, vévodkyně z Cambridge, která poprvé předala ceny finalistkám. Nejdříve byla oceněna stříbrným tácem poražená hráčka Karolína Plíšková. Do rukou Ashleigh Bartyové pak vévodkyně předala stříbrnou mísu Venus Rosewater s vyobrazenými mytologickými výjevy, určenou pro šampionku wimbledonské dvouhry.[25]

Plíšková v rozhovoru uvedla, že si „užila na tomhle kurtu každou minutu. […] Bojovala jsem, co jsem mohla. Nakonec je jedno, jakou trofej mám, byly to skvělé dva týdny“.[24] Bartyová pak sdělila: „Je to neuvěřitelné. Naše vzájemné souboje mám ráda a věřím, že přijdou další. Moc jsem toho před finále nenaspala a měla pochybnosti, co se stane. Ale je to splněný sen a doufám, že je na mě Evonne pyšná“, s odkazem na svou mentorku Evonne Goolagongovou Cawleyovou.[24]

Z královské lóže finále přihlíželi princ William, vévoda z Cambridge, wimbledonské šampionky Billie Jean Kingová s Martinou Navrátilovou, operní pěvkyně Katherine Jenkinsová, londýnský starosta Sadiq Khan či indická herečka Priyanka Chopra. Mezi dalšími diváky byli přítomni herci Tom Cruise s Hayley Atwellovou a Hugh Dancy s Claire Danesovou.[26][27]

Ashleigh Bartyová získala první wimbledonskou a druhou grandslamovou trofej z dvouhry. Stala se tak třetí australskou šampionkou v historii, když navázala na tituly Margaret Courtové z let 1963, 1965 a 1971 a triumfy Evonne Goolagongové Cawleyové v sezónách 1971 a 1980. Nejvýše nasazenou vítězkou naposledy před ní byla Serena Williamsová v roce 2016. Po Ann Jonesové, Karen Hantzkeové, Martině Hingisové a Amélii Mauresmové se stala pátou šampionkou, která v All England Clubu ovládla po juniorské soutěži i dvouhru žen. Dívčí trofej si odvezla z Wimbledonu 2011. Od sezóny 2015 získala wimbledonský titul, až na rok 2018, vždy šampionka Roland Garros z předchozího kalendářního ročníku. V probíhající sezóně si jako první připsala čtvrtou trofej po melbournském Yarra Valley Classic, Miami Open a Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttugartu. Celkově se jednalo o její dvanáctý titul na okruhu WTA Tour.[24][24][28][29] Bartyová navýšila náskok na čele světové klasifikace a získala odměnu 1 700 000 liber.[28] Její kariérní poměr utkání na trávě po finále činil 33–9. Mezi aktivními tenistkami figurovala s úspěšností 78,5 % na třetí příčce za Serenou Williamsovou (87,7 %) a Venus Williamsovou (80,8 %).[23]

Karolína Plíšková odešla poražena po US Open 2016 i z druhého grandslamového finále. V otevřené éře Wimbledonu se stala čtvrtou českou finalistkou, když navázala na Hanu Mandlíkovou (1981, 1986), Janu Novotnou (1993, 1997, 1998) a Petru Kvitovou (2011, 2014). Před londýnským majorem vypadla po 230 týdnech z první světové desítky poprvé od září 2016, což znamenalo druhé nejdelší období mezi aktivními tenistkami za Halepovou.[18] Bodový zisk ji po dvou týdnech vrátil zpět, na 7. místo.[28]