Seznam vítězek ženské dvouhry ve Wimbledonu

Wimbledon je jedním ze čtyř Grand Slamů tenisové sezóny, probíhající poslední červnový a první červencový týden. Od roku 1987 je chronologicky třetím majorem sezóny a jediným, který se koná na travnatých dvorcích.[3] Mezi lety 1915–1919 a 1940–1945 se v důsledku dvou světových válek nekonal.[4]

Od premiérového ročníku 1884 prošla pravidla ženské dvouhry několika změnami. V letech 1886–1921 byl provozován systém kvalifikačního turnaje – tzv. All Comers' Singles, do nějž nastupovaly všechny tenistky, vyjma obhájkyně titulu. Ta pak sehrála s vítězkou kvalifikace tzv. vyzývací finále (challenge round), tedy v celém turnaji odehrála jediný zápas.

Petra Kvitová, 2011

Šampionky první fáze soutěže All Comers' Singles se automaticky staly celkovými vítězkami šestkrát, a to v letech 1887, 1891, 1895, 1907 a 1908, když nemusely nastoupit do vyzývacího finále pro neúčast obhájkyně. Systém vyzývacího finále byl zrušen v roce 1921 a od následujícího ročníku startují obhájkyně titulu v prvním kole.[5] Nasazování bylo zavedeno v roce 1927. Nejníže nasazenou vítězkou se stala Venus Williamsová roku 2007, když hrála z pozice turnajové třiadvacítky. Nejkratší známé finále proběhlo v roce 1922. Francouzka Suzanne Lenglenová v něm porazila za 23 minut Mollu Bjurstedtovou Malloryovou výsledkem 6–2 a 6–0.[6]

Od úvodního ročníku probíhá každý zápas na dva vítězné sety. Do roku 1970 musela vítězka sady dosáhnout rozdílu dvou gamů.[5] V roce 1971 byl zaveden standardní tiebreak, v němž hráčka musí získat alespoň sedm míčů při minimálním dvoubodovém rozdílu. V sezónách 1971–1978 byla zkrácená hra uplatňována až za stavu 8–8 na gamy. Od roku 1979 se koná při poměru her 6–6. Tiebreak nebyl do roku 2019 hrán v rozhodujícím setu.[5][7][8]

Během amatérské éry uzavřeného turnaje, v rámci systému vyzývacího finále, dosáhla rekordu sedmi tituly Britka Dorothea Douglassová Chambersová. Nejvíce – osm trofejí, si mezi amatérkami po zrušení vyzývacího finále (1922–1967) odvezla Američanka Helen Willsová Moodyová.[4]

Serena Williamsová, 2012

Po otevření události profesionálkám v roce 1968 získala Martina Navrátilová nejvyšší počet výher. Devět trofejí představuje absolutní rekord. Z toho šestkrát triumfovala v řadě, což znamená také rekordní zápis, jak open éry, tak i celé historie.[4]

Nejmladší šampionkou se v roce 1887 stala Lottie Dodová, když zvítězila ve věku 15 let a 285 dní.[9] Jako nejstarší se do statistik naopak zapsala její krajanka Charlotte Cooperová, která ovládla ročník 1908 ve věku 37 let a 282 dní. V otevřené éře se nejstarší šampionkou stala ve věku 34 let a 288 dní Serena Williamsová, když vyhrála sedmou trofej v roce 2016. Druhou nejstarší je Martina Navrátilová s triumfem z ročníku 1990, jenž vybojovala ve věku 33 let a 263 dní.[10]

Na turnajové vítězství bez ztráty setu v otevřené éře dosáhly Chris Evertová (1981), Martina Navrátilová (1983, 1984, 1986, 1990), Lindsay Davenportová (1999), Serena Williamsová (2002, 2010), Venus Williamsová (2008) a Marion Bartoliová (2013). Britka Ann Jonesová, Švýcarka Martina Hingisová, Francouzka Amélie Mauresmová a Australanka Ashleigh Bartyová dokázaly ovládnout po juniorce i soutěž žen.[11]

Šampionky získávají od roku 1886 umělecky zdobenou mísu Venus Rosewater (Venus Rosewater Dish; oficiálním názvem Ladies' Singles Trophy) o průměru cca 48 centimetrů.[12] S originální trofejí absolvují tradiční kolečko před tribunami centrálního dvorce[13] a od roku 2007 si odvážejí tříčtvrteční repliku (o průměru 13 palců), dříve také s vyrytými jmény všech vítězek. V letech 1949–2006 přijímaly menší repliku o průměru 8 palců. Komise All England Clubu následně schvaluje singlovým šampionkám čestné členství v oddílu.[14] K roku 2021 činila odměna šampionky 1 700 000 liber.[15]