Tenisová sezóna Rogera Federera 2011

Do nové sezóny vstupoval jako světová dvojka.[1] Nejdříve se opět zúčastnil exhibičního turnaje Mubadala World Tennis Championship v Abú Dhabí. V úvodním utkání si poradil se Švédem Robinem Söderlingem,[2] ale ve druhém duelu nestačil na světovou jedničku Rafaela Nadala.[3] Premiérovou oficiální událost ATP World Tour odehrál na Arabském poloostrově, když v prvním lednovém týdnu rozehrál Qatar ExxonMobil Open v katarském Dauhá. Na cestě do finále zdolal v prvních dvou kolech kvalifikanty Schoorela a Chiudinelliho.[4][5] V duelu proti Schoorelovi opět zahrál vítězný míč mezi nohama.[4] Ve třetí fázi zůstal na jeho raketě Srb Viktor Troicki[6] a v semifinále světová třináctka Jo-Wilfried Tsonga.[7] Do boje o titul vstupoval bez ztraceného setu. Po výhře nad Rusem Nikolajem Davyděnkem 6–3, 6–4, slavil třetí katarský a celkově 67. kariérní titul.[8]

Na melbournském Australian Open zavítal v roli druhého nasazeného. Po úvodním vítězství nad slovenským tenistou Lukášem Lackem, mu postup do třetí fáze zkomplikoval 34. hráč žebříčku Gilles Simon z Francie. Po Švýcarově zisku prvních dvou setů se Simon vrátil do utkání a vyrovnal poměr sad na 2–2. Rozhodující dějství si čtyřnásobný šampión připsal výsledkem 6–3. Ve třetí fázi přehrál Belgičana Xaviera Malisse, čímž překonal Edbergův rekord otevřené éry v počtu vítězných utkání na Australian Open, když jich zaznamenal padesát sedm.[9] Osmifinálová výhra nad Španělem Tommym Robredem znamenala vyrovnání Connorsova rekordu 27 čtvrtfinálových účastí na Grand Slamu bez přerušení. Ve čtvrtfinále na něj nestačil krajan Stanislas Wawrinka. V semifinále se opakovalo utkání ze stejné fáze turnaje roku 2008, kdy jej opět vyřadil Srb Novak Djoković, tentokrát poměrem 7–6, 7–5 a 6–4. Prohra předznamenala Švýcarovu první sezónu bez grandslamové trofeje od roku 2003, kdy triumfoval ve Wimbledonu.

Defenzivní forhend na Mutua Madrileña Open

Ve druhé polovině února se objevil na Dubai Tennis Championships, turnaji z něhož se v předchozích dvou letech odhlásil. V cestě do finále na jeho raketě postupně zůstali Ind Somdev Devvarman, Španěl Marcel Granollers, ve čtvrtfinále Ukrajinec Sergij Stachovskij a v semifinále francouzský 28. tenista světa Richard Gasquet. Bez ztráty sady však pozici druhého hráče žebříčku nepotvrdil, když jej o titul připravila světová trojka Novak Djoković výsledkem 3–6 a 3–6.

Úvodní ze dvou březnových Mastersů rozehrál na Indian Wells Masters v Kalifornii. Po volném losu si bez zaváhání poradil s Rusem Igorem Andrejevem. Následovaly výhry s argentinským antukářem Juanem Ignaciem Chelou a ve čtvrté fázi s Američanem hrajícím na divokou kartu Ryanem Harrisonem. Mezi poslední osmičkou podruhé v roce zdolal krajana a 14. hráče klasifikace Stanislase Wawrinku, aby jej na třetím turnaji v řadě zastavil znovu v semifinále Novak Djoković. Porážka 6–7, 5–7, 4–6, znamenala pád na 3. místo žebříčku, když jej na druhé pozici vystřídal právě nejlepší srbský tenista. Spolu s Wawrinkou nastoupil také do čtyřhry. V úvodním kole úřadující olympijští vítězové přehráli deblové specialisty a druhé nasazené Daniela Nestora s Maxem Mirným. Ve druhé fázi zdolali až v supertiebreaku francouzskou dvojici Julien Benneteau a Richard Gasquet. Po dalších výhrách nad párem Mark Knowles a Michal Mertiňák a španělskými obhájci titulu Nadalem hrajícím s Marcem Lópezem, postoupili do finále. V něm byla nad jejich síly ukrajinsko-belgická dvojice Alexandr Dolgopolov a Xavier Malisse, když si oba páry připsaly po jednom setu 4–6 a 7–6, a rozhodl až supertiebreak poměrem míčů 7–10.

Tradičně navazující miamský Masters Sony Ericsson Open v Key Biscayne pro Švýcara skončil v semifinále. Po volném losu prošel mezi posledních osm hráčů bez ztráty sady, když porazil 68. muže světové klasifikace Radka Štěpánka, Argentince Juana Mónaca a Belgičana Oliviera Rochuse. Čtvrtfinálový duel musel Gilles Simon skrečovat po odehrání tří gamů. V semifinále jej pak hladce vyřadila světová jednička Rafael Nadal, když jí Federer dokázal sebrat pouze pět her.

Podání na French Open, kde skončil ve finále

Antukovou část roku rozehrál na turnaji Monte-Carlo Rolex Masters, probíhajícím ve francouzské obci Roquebrune-Cap-Martin. Po volném losu prošel přes Němce Philippa Kohlschreibera a Chorvata Marina Čiliće do čtvrtfinále. Mezi posledními osmi jej čekala světová devítka Jürgen Melzer. Na dobře hrajícího rakouského antukáře nenašel Švýcar recept a podlehl mu ve dvou setech 4–6, 4–6.

Na počátku května se přesunul do Madridu, kde se odehrávala další událost série Masters Mutua Madrileña Open. Po volném losu narazil ve druhé fázi na houževnatého španělského antukáře Feliciana Lópeze a 39. hráče žebříčku zdolal těsně po třísetové bitvě 7–6, 6–7, 7–6, když rozhodly tři tiebreaky. Na cestě do semifinále pak ve dvou sadách porazil Xaviera Malisse a světovou pětku Robina Söderlinga. Mezi čtyřkou zbylých hráčů jej vyřadil „antukový král“ Rafael Nadal poměrem 7–5, 1–6 a 3–6.

V roli nasazené trojky za Nadalem a Djokovićem se představil na římském Mastersu Internazionali BNL d'Italia. Poté, co ve druhém kole vyřadil Francouze Jo-Wilfrieda Tsongu, mu v dalším utkání vystavil stopku Richard Gasquet, když nezvládl zkrácenou hru rozhodujícího třetího setu v poměru míčů 4:7.

Otevírajícím duelem na grandslamu French Open se pro něj stal zápas proti Felicianu Lópezovi, kterého vyřadil stejně jako v Madridu. Před branami semifinále neztratil žádný set, když na jeho raketě postupně skončili Francouz hrající na divokou kartu Maxime Teixeira, 29. tenista klasifikace Janko Tipsarević, světová čtrnáctka Stanislas Wawrinka a devátý nasazený Francouz Gaël Monfils. V semifinále si poradil s výborně hrajícím Srbem a světovou dvojkou Novakem Djokovićem ve čtyřech setech 7–6, 6–3, 3–6, 7–6. Ukončil tak Srbovu sérii 43 výher, když Jihoslovan neprohrál od ledna a jeho sezóna 2011 se zařadila mezi nejlepší v otevřené éře tenisu. Švýcar čelil počtvrté ve finále Roland Garros favorizované světové jedničce Rafaelu Nadalovi. Jako ve třech předchozích případech odešel poražen a nedosáhl na Pohár mušketýrů, tentokrát prohrou 5–7, 6–7, 7–5 a 1–6.

Ve Wimbledonu vypadl podruhé za sebou ve čtvrtfinále

Z pravidelné wimbledonské přípravy na německém turnaji Gerry Weber Open se odhlásil, s odůvodněním potřeby odpočinku před jedním z vrcholů sezóny.[10]

Na wimbledonský pažit přijížděl v roli turnajové trojky za Nadalem a Djokovićem, což znamenalo nejnižší nasazení od roku 2002, kdy třetí grandslam okruhu vyhrál. Prvními třemi koly prošel bez ztráty sady, když na jeho raketě postupně zůstali Kazach Michail Kukuškin, Francouz Adrian Mannarino a dvacátý třetí hráč světa David Nalbandian.

V osmifinále jej vyzval ruský tenista Michail Južnyj, proti kterému nikdy v kariéře neprohrál. Po ztrátě úvodní sady v tiebreaku, zpřesnil hru a další tři dějství získal ve svůj prospěch. Postoupil tak do svého 29. grandslamového čtvrtfinále v řadě, čímž vytvořil nový historický rekord. V něm narazil na světovou devatenáctku Jo-Wilfrieda Tsongu. Úvodní set vyhrál za méně než půl hodiny. Francouz začal méně kazit a druhou fázi utkání rozhodla až zkrácená hra, opět ve Švýcarův prospěch. Přesto se Tsonga nevzdával a vzedmul se k výjimečnému výkonu. Uplatňováním svého herního stylu dokázal vývoj otočit a po třech vítězných sadách za 188 minut překvapivě postoupil do semifinále. Přestože Federer zahrál 146 vítězných míčů, dokázal v zápase vyprodukovat pouze jediný breakbol v úvodním setu, který proměnil.[11][12] Podruhé za sebou ve Wimbledonu vypadl ve čtvrtfinále. Ze 179 odehraných grandslamových duelů poprvé v kariéře ztratil zápas při vedení 2–0 na sety.[13]

V přestávce mezi Wimbledonem a americkou letní částí posílil švýcarský tým v 1. skupině zóny Evropy a Afriky Davisova poháru proti Portugalsku. Utkání se odehrálo na tvrdém povrchu v bernské hale mezi 8. až 10. červencem.[14] Svou první dvouhru proti Rui Machadovi vyhrál, přestože ztratil úvodní set. Po předchozí výhře Stanislase Wawrinky tak zvýšil vedení domácích na 2–0.[15] V sobotu nastoupili švýcarští olympijští vítězové Federer s Wawrinkou do čtyřhry proti páru Frederico Gil a Leonardo Tavares.

Vítězstvím 3:0 na sety posunuli Švýcarsko do zářijové baráže o Světovou skupinu.[16] Po nedělních dvouhrách vyhrál tým helvétského kříže jednoznačným výsledkem 5–0.

Letní sérii US Open zahájil na kanadském Mastersu Rogers Cupu, jehož mužská část se daný rok odehrávala v Montréalu. Z předchozího ročníku obhajoval finálovou účast, když nestačil na Andyho Murrayho. Ve druhém kole zdolal Kanaďana hrajícího na divokou kartu Vaska Pospisila, aby ve třetí fázi na druhém turnaji za sebou vypadl se světovou šestnáctkou Jo-Wilfriedem Tsongou. Přes prohru měl Švýcar stále mírně aktivní bilanci vzájemných utkání 4–3. Po třetím kole zůstal z tzv. „velké čtyřky tenistů“ (Big Four) v pavouku pouze pozdější vítěz Novak Djoković. Skot Murray i Španěl Nadal vypadli již ve druhém kole s nenasazenými hráči.

V polovině srpna se objevil jako obhájce titulu na Cincinnati Masters, když v předchozím finále zdolal Mardyho Fishe. Po volném losu se po dvousetových výhrách probojoval do čtvrtfinále. Ve druhém kole přešel přes argentinskou světovou devatenáctku a neoblíbeného soupeře Juana Martína del Potra a ve třetí fázi vrátil porážku z Letních olympijských her 2008 Američanovi Jamesi Blakeovi. Ve čtvrtfinále však byl nad jeho síly devátý muž žebříčku Tomáš Berdych, jenž získal ve svůj prospěch dvě ze tří posledních utkání. Po nejistém začátku a nadbytku nevynucených chyb mu Federer podlehl 2–6 a 6–7.

Roger Federer na US Open, kde podruhé za sebou skončil v semifinále

Na newyorský grandslam US Open přijížděl obhajovat semifinálovou účast. Na pětizápasové cestě do semifinále hladce porazil Kolumbijce Santiaga Giralda a izraelského hráče Dudiho Selu. Poté mu první set na turnaji uzmul dvacátý sedmý nasazený Marin Čilić. Přestože Chorvat ve druhé sadě vedl rozdílem dvou her, nedokázal náskok udržet a po ztrátě tří setů postoupil Švýcar do semifinále. V něm deklasoval Argentince Juana Mónaca poměrem 6–1, 6–2, 6–0. Mezi poslední osmičkou oplatil čerstvé dvě prohry Francouzovi Jo-Wilfriedu Tsongovi, a to bez ztráty sady 6–4, 6–3, 6–3. Potřetí v sezóně se v semifinále grandslamu potkal s Novakem Djokovićem. Po melbournské prohře a pařížském vítězství, rozehrál duel dobře, když si připsal první dva sety. Oba hráči předváděli výborný tenis se silným podáním. Federer začal více chybovat a Djoković toho využil k zisku třetí a čtvrté sady. V rozhodujícím dějství Švýcar prolomil soupeřovo podání a šel podávat na ukončení zápasu. Za stavu 5–3 měl dva mečboly a stejně jako v předchozím ročníku, je nedokázal proměnit. Srbský tenista vycítil šanci a šňůrou čtyř her získal rozhodující pátý set poměrem 7–5. Počtvrté v roce tak porazil Švýcara, jenž podruhé za sebou vypadl na Grand Slamu při vedení 2–0 na sety.

Týden po skončení newyorském grandslamu vedl švýcarské družstvo v baráži Světové skupiny Davisova poháru proti Austrálii. Hrálo se na trávě mezi 16. až 18. zářím v sydneyském Royal Golf Clubu.[17] Poměr vzájemných zápasů vyzníval ve prospěch Australanů 4–0.[18] Federer nastoupil do druhé dvouhry proti bývalé světové jedničce a po výpadku až 199. hráči světa Lleytonu Hewittovi[19] za stavu 0:1 po překvapivé prohře Wawrinky s nadějným teenagerem Bernardem Tomicem. Úvodní sadu basilejský rodák ztratil, když soupeř dokázal využít jediné prolomené podání v závěru setu. Druhý set dospěl do zkrácené hry, v níž rozdílem dvou míčů 7:5 Federer srovnal poměr na 1:1. Jednalo se o zlomový okamžik, od kterého na dvorci dominoval a utkání dovedl do vítězného konce výsledkem 5–7, 7–6, 6–2 a 6–3.[20]

V sobotní čtyřhře vyzvala Federera s Wawrinkou dvojice Hewitt a Chris Guccione. Ačkoli začal švýcarský pár zápas ve velkém stylu a během krátké chvíle vedl 6–2, vývoj se otočil ve prospěch Australanů. Ve druhém dějství jim prolomené podání stačilo k zisku setu 6–4. Zbylé dvě sady si domácí připsali v poměru 6–2, 7–6 a ujali se vedení 2:1 na zápasy. Federerova daviscupová bilance čtyřher po sobotní prohře činila 11–6.[21] Nedělní dvouhry otevřel Federer proti Tomicovi a z pozice favorita po čtyřsetové výhře srovnal na 2:2.[19] Poté, co si vytvořil náskok 2:0 na sety, soupeř slavil zisk ve třetí sadě 6–3. Hra Švýcara se následně zpřesnila, což vedlo k ukončení utkání poměrem 6–3.[22][23] O postupujícím do Světové skupiny rozhodla až pátá bitva mezi Wawrinkou a Hewittem, trvající přes čtyři hodiny. Přestože Švýcar prohrával 2:1 na sety, dokázal nepříznivý průběh otočit a po výsledku 4–6, 6–4, 6–7, 6–4 a 6–3 tenisté helvétského kříže slavili postup.[23]

Z halového turnaje Shanghai ATP Masters v čínské Šanghaji se omluvil pro zranění.[24] Následkem toho neobhájil 600 bodů z minulého roku a na žebříčku ATP klesl na 4. příčku. Poprvé od Wimbledonu 2003 se tak ocitl mimo nejlepší trojku hráčů.

Premiérovou událostí halové sezóny se až na počátku listopadu stal Swiss Indoors konaný v rodné Basileji. Na turnaji obhajoval titul a do soutěže vstupoval jako třetí nasazený za Djokovićem a Murraym. V úvodním kole si poradil s Italem Potitem Staracem. Poté zdolal Fina Jarkka Nieminena unaveného po utkání s Belluccim. Po hladkém vstupu Švýcara do zápasu, odebral finský hráč favoritovi druhý set v poměru 6–4, když Federer ztratil koncentraci a začal více chybovat. Jednalo se o jeho jedinou prohranou sadu na turnaji. Po dovedení duelu do vítězného konce ve třetím dějství 6–3, jej ve čtvrtfinále vyzval 15. tenista klasifikace Andy Roddick. Snadná dvousetová výhra znamenala výhradně švýcarské semifinále, v němž Federer ukončil účinkování Wawrinky na turnaji a počtvrté v roce jej porazil. Poslední turnajovou překážkou byl 32. tenista světa Kei Nišikori z Japonska, jenž v semifinále přehrál světovou jedničku Djokoviće. Basilejský rodák zvládl své osmé finále na Swiss Indoors, když na něj Japonec uhrál pouze čtyři gamy. Po vítězství 6–1, 6–3 slavil pátý turnajový a druhý sezónní titul.[25]

V semifinále londýnského Turnaje mistrů

Druhý listopadový týden se přesunul do pařížské haly Bercy, kde se uskutečnil BNP Paribas Masters. Z turnaje si odvezl poprvé v kariéře titul, když z pěti duelů odehrál tři proti francouzským tenistům. Po volném losu postupně přehrál za méně než hodinu Adriana Mannarina, Richarda Gasqueta, Juana Mónaca a v semifinále za hodinu a dvacet minut světovou sedmičku Tomáše Berdycha. Stal se tak prvním hráčem v otevřené éře tenisu, jemuž se podařilo probojovat do finále všech devíti turnajů série Masters 1000. V boji o titul počtvrté v sezóně porazil světovou osmičku Jo-Wilfrieda Tsongu poměrem 6–1 a 7–6.[26] Získal druhý titul během dvou týdnů a 69. singlovou trofej v kariéře. Jako čtvrtý tenista historie dokázal vyhrát pařížský Masters bez ztráty setu.[27]

Závěrečnou událostí se pro něj již tradičně stal Turnaj mistrů, do něhož nastupovalo osm nejlepších tenistů. Na londýnský turnaj se kvalifikoval jako čtvrtý v pořadí a účastnil se jej podesáté za sebou. Ve skupině B mu společnost dělali Jo-Wilfried Tsonga, debutující Mardy Fish a velký rival Rafael Nadal. V zahajovacím duelu proti Tsongovi měl Švýcar rychlý nástup a získal ho ve svůj prospěch. Soupeř však ovládl druhé dějství, čímž si vynutil rozhodující sadu, kterou Federer proti Francouzovi nikdy předtím nevyhrál. Švýcarovi se podařilo prorazit ve druhé polovině setu podání a dovést utkání k vítězství, celkovým poměrem 6–2, 2–6, 6–4.[28] Proti druhému tenistovi světové klasifikace Nadalovi předvedl ve 26. vzájemném duelu koncentrovaný výkon, když vyhrál deset z posledních jedenácti gamů. Po hladké výhře 6–3, 6–0 si zajistil postup do semifinále.[29] Celková bilance vzájemných utkání vyznívala stále aktivně pro Nadala v poměru 17–9, přestože podíl utkání v hale byl ve prospěch Federera 4–0.[30] V závěrečném klání základní fáze si Švýcar poradil také s Fishem, když v jejich prvním střetnutí v sezóně vyhrál 6–1, 3–6 a 6–3.[31]

Po dvousetovém vítězství přehrál v semifinále druhého ze skupiny A Davida Ferrera. Ve svém jubilejním 100. finále na okruhu ATP pak podruhé na turnaji porazil Tsongu 6–3, 6–7, 6–3 a připsal si celkově 70. titul kariéry.[32][33] Utkání mohl ukončit již ve druhém setu, když Francouz odvrátil mečbol vítězným forhendem. Šestým triumfem vytvořil rekord v počtu výher, když se odpoutal od pěti titulů Lendla a Samprase. Současně se také dotáhl na Lendlův rekord v absolutním počtu 39 vítězných utkáních na turnaji a výhrou ve třiceti letech se stal nejstarším šampiónem od vzniku turnaje v roce 1970.[32] Sérii neporazitelnosti prodloužil na 17 zápasů[34] a v následné pondělní klasifikaci žebříčku ATP z 28. listopadu se vrátil na 3. místo. Rok zakončil na této pozici za Novakem Djokovićem a Rafaelem Nadalem.[32] Poražený finalista Tsonga mu vyjádřil poklonu slovy:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2011 Roger Federer tennis season na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tenisová sezóna Rogera Federera 2011 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Tenisová sezóna Rogera Federera 2011 ve dvouhře na stránkách ATP Tour