Tenisová sezóna Rogera Federera 2010

Na počátku ledna odstartoval sezónu turnajem Qatar ExxonMobil Open v katarském Dauhá. Po výhře nad Lotyšem Ernestsem Gulbisem vypadl v semifinále se světovou šestkou a pozdějším vítězem Nikolajem Davyděnkem.[1]

Během dvouhry na Australian Open

Po příjezdu do australského Melbourne, dějiště úvodního grandslamu, zorganizoval v neděli 17. ledna charitativní akci na pomoc obětem ničivého zemětřesení na Haiti. V aréně Roda Lavera se představili přední tenisté, včetně Rafaela Nadala, Novaka Djokoviće, Andy Roddicka, Kim Clijstersové, Sereny Williamsové, Lleytona Hewitta a Samanthy Stosurové.[2]

Z pozice nasazené dvojky rozehrál Australian Open čtyřsetovou výhrou nad Rusem Igorem Andrejevem. V osmifinále si poradil s bývalou světovou jedničkou a 22. hráčem žebříčku Lleytonem Hewittem 6–2, 6–3, 6–4. Mezi posledními osmi oplatil čerstvou porážku Davyděnkovi, přestože ztratil úvodní sadu a ve druhé prohrával rozdílem dvou her. V semifinále jej po výsledku 6–2, 6–3, 6–2 nezastavil desátý hráč světa Jo-Wilfried Tsonga z Francie. Jednalo se o jeho 23. grandslamové semifinále v řadě, což byl rekordní zápis do historických statistik. Posedmé za sebou také postoupil na Australian Open minimálně do semifinále, čímž překonal Ivana Lendla. V boji o titul jej vyzval pátý nasazený Andy Murray ze Skotska, jenž neuhrál ani jeden set. Po výsledku 6–3, 6–4 a 7–6, Federer slavil rekordní šestnáctý Grand Slam kariéry a čtvrtý z Melbourne Parku.[3] Tím se připojil k Andremu Agassimu, když v otevřené éře žádný jiný tenista nevyhrál Australian Open vícekrát (v roce 2013 na čtyři tituly dosáhl také Djoković).

Podruhé v řadě se odhlásil z arabské události Barclays Dubai Tennis Championships, tentokrát pro plicní infekci.[4]

V únoru, kdy se nevěnoval tenisu, navštívil Etiopii v rámci charitativní pomoci.[5]

Na okruh se vrátil březnovým Mastersem BNP Paribas Open v Indian Wells, kde odehrál první utkání od grandslamového finále.[6] Několik dní před zahájením turnaje se zúčastnil s Nadalem a tenisovými legendami Petem Samprasem a Andrem Agassim charitativní čtyřhry pod názvem „Hit for Haiti 2“ na pomoc obětem ničivého zemětřesení na Haiti.[5] Po volném losu ve druhém kole zdolal Rumuna Victora Hănesca, ale ve třetí fázi mu stopku vystavil Kypřan Marcos Baghdatis, jenž figuroval na 33. místě žebříčku. V repríze finálového duelu z Australian Open 2006 Švýcar nedokázal proměnit tři mečboly a utržil porážku poměrem 7–5, 5–7 a 6–7.[7]

Na tradičně navazujícím Sony Ericsson Open v Key Biscayne přehrál ve druhém kole Ekvádorce Nicoláse Lapenttiho před rekordní návštěvou 14 000 diváků, největší ve druhé fázi tohoto turnaje. Poté, co si poradil s Italem Florentem Serrou, ukončila jeho účinkování v osmifinále česká světová dvacítka a pozdější finalista Tomáš Berdych. Rozhodl až tiebreak třetí sady těsným poměrem míčů 8:6.[8] Federer hit 62 unforced errors in that match.

Antukovou část roku rozehrál na římském Mastersu Internazionali BNL d'Italia, kde kromě singlu nastoupil také do čtyřhry. Pár hrající na divokou kartu vytvořil po boku krajana Yvese Allegra. Švýcaři vypadli ve čtvrtfinále s americkým párem Sam Querrey a John Isner. Ve dvouhře se po volném postupu do druhého kola utkal s Lotyšem a 40. hráčem klasifikace Gulbisem, jemuž překvapivě podlehl po setech 6–2, 1–6 a 5–7.[9] Poprvé od sezóny 2000 tak prohrál ve svém úvodním utkání roku na antuce, premiérově od roku 2002 se na žádném ze tří po sobě jdoucích turnajích neprobojoval do čtvrtfinále, a poprvé od sezóny 2002 ztratil zahajovací duel na římském Mastersu.

Záchrana míče na French Open

Po přesunu na portugalský Estoril Open po vítězství nad Francouzem Arnaudem Clémentem prošel do semifinále. V něm jej vyřadil španělský 34. tenista světa Albert Montañés ve dvou setech. Po utkání Federer sdělil, že se netrápí svou formou,[10] zatímco Nadal byl porážkou svého rivala překvapen.[11] Jednalo se o druhou Švýcarovu účast na portugalském turnaji, když v roce 2008 Estoril Open vyhrál po finálové skreči Davyděnka.

Na Mutua Madrileña Madrid Open přijížděl jako obhájce titulu. Ve třetím kole zdolal krajana Stanislase Wawrinku 6–3, 6–1 a ve čtvrtfinále oplatil čerstvou porážku Gulbisovi.[12] Mezi poslední čtyřkou si poradil se Španělem Davidem Ferrerem 7–5, 3–6 a 6–3.[13] Ve finále vyzval na antuce favorizovaného Rafaela Nadala, jemuž podlehl 4–6, 6–7.[14]

Do Paříže na grandslamu French Open zavítal jako obhájce titulu. Ve třetí fázi zdolal 165. hráče žebříčku Juliana Reistera z Německa výsledkem 6–4, 6–0 a 6–4. Výhra pro něj představovala jubilejní 700. vítězství na okruhu ATP Tour a 150. vítězství na antuce.[15] V osmifinále uspěl v krátkém období podruhé nad Wawrinkou, ale další kolo pro něj znamenalo opuštění grandslamu. Ve čtvrtfinále byl nad jeho síly Švéd Robin Söderling, který ukončil jeho rekordní tenisovou šňůru – dvacet tři semifinále na Grand Slamu v řadě dosažených během šesti let.[16] V následné pondělní aktualizaci žebříčku ATP přenechal 1. místo Nadalovi. Na absolutní rekord v počtu týdnů strávených na čele světové klasifikace mu scházel jediný, když za Samprasovými 286 týdny jich měl na kontě 285.

Tradičně prvním turnajem sezóny na trávě se stal Gerry Weber Open v německém Halle, ležícím v Severním Porýním-Vestfálsku. Na něm se probojoval přes dva Němce Philippa Kohlschreibera a Philippa Petzschnera do finále, kde nestačil na Australana Lleytona Hewitta 6–3, 6–7 a 4–6. Společně s Allegrem nastoupil do soutěže čtyřhry. V úvodním kole však podlehli německé dvojici Christopher Kas a Philipp Kohlschreiber.

Do Londýna přiletěl jako obhájce titulu. Podle zvyklostí Wimbledonu, mohou organizátoři nasazovat tenisty na základě jejich výsledků na travnatém povrchu. Proto se Federer stal turnajovou jedničkou, ačkoli před ním ve světové klasifikaci figuroval Rafael Nadal. K překvapení mohlo dojít již v zahajovacím zápasu, kdy Švýcar prohrával 0–2 na sety s Kolumbijcem Alejandrem Fallou, který ve čtvrté sadě podával na vítězství v utkání. Federer svůj jubilejní 200. duel na Grand Slamu otočil a po krátkém rozhodujícím dějství postoupil poměrem 5–7, 4–6, 6–4, 7–6 a 6–0.[17][18] Ve druhém kole zdolal po čtyřsetovém průběhu 152. hráče světa Srba Iliju Bozoljace a následně přehrál francouzského hráče Arnauda Clémenta. V osmifinále jej nezastavil šestnáctý nasazený Rakušan Jürgen Melzer. Konečnou fází se pro něj stalo čtvrtfinále, když ho vyřadila česká světová třináctka a pozdější finalista Tomáš Berdych výsledkem 4–6, 6–3, 1–6, 4–6. V následné pondělní klasifikaci ATP klesl na 3. místo – nejnižší postavení od 10. listopadu 2003, kdy mu patřila stejná příčka.[19]

Vítěz Murray a finalista Federer na Canada Masters

Během letní přestávky mezi Wimbledonem a Canada Masters, oslovil kouče Paula Annacona, jenž dříve trénoval Peta Samprase s cílem zlepšit svou formu.[20] Ve druhém srpnovém týdnu rozehrál premiérovou událost série US Open, když v úvodním kole Rogers Cupu porazil Argentince Juana Ignacia Chelu. Toutu výhrou překonal rekord kategorie Masters držený Andrem Agassim, když zvítězil ve 210. utkání na této úrovni.[21] Ve čtvrtfinále oplatil wimbledonské vyřazení Berdychovi. V semifinále si poradil se srbskou světovou dvojkou Djokovićem, když o postupu v obou případech rozhodovala až těsná koncovka třetí sady. Výhrou nad Srbem si zajistil návrat na 2. místo. V bitvě o titul pak nestačil na čtvrtého hráče světa a obhájce titulu Andyho Murrayho výsledkem 5-7 a 5-7.[22][23]

V navazujícím týdnu se představil z pozice turnajové trojky na ohijském Western & Southern Financial Group Masters v Cincinnati. Po volném losu, mu v první sadě druhého kola skrečoval soupeř Denis Istomin z Uzbekistánu. Duel třetí fáze neodehrál vůbec, když před zahájením odstoupil Philipp Kohlschreiber kvůli poranění ramena.[24] Mezi poslední osmičkou přešel přes světovou šestku Nikolaje Davyděnka a v semifinále si bez komplikací přehrál Kypřana Marcose Baghdatise. Druhý titul v sezóně a celkově 63. kariéry si jako obhájce vítězství připsal po výhře nad Američanem Mardym Fishem.

Na konci srpna rozehrál newyorský grandslam US Open snadnou výhrou nad Argentincem Brianem Dabulem. Na cestě do semifinále neztratil žádný set, když na jeho raketě postupně skončili Němec Andreas Beck, Francouz Paul-Henri Mathieu, rakouský semifinalista Roland Garros Jürgen Melzer a konečně Švéd Robin Söderling, který mu ve stejné čtvrtfinálové fázi uštědřil porážku na červnovém French Open. Mezi poslední čtyřkou tenistů však nestačil na srbskou světovou trojku Novaka Djokoviće po dramatickém pětisetovém průběhu 5–7, 6–1, 5–7, 6–2 a 7–5 z pohledu Srba. V rozhodující páté sadě přitom nedokázal využít dva mečboly. Djoković jej tak vystřídal na 2. příčce žebříčku. Semifinálová účast znamenala pro Švýcara 20. vítězný zápas na Grand Slamu během jedné sezóny, a to sedmý rok za sebou. Takovou úspěšnost v minulosti zaznamenal pouze Ivan Lendl.

Podzimní část zahájil na asijském turnaji Shanghai Rolex Masters, kde měl jako třetí nasazený v prvním kole volný los. Na cestě do finále zdolal Johna Isnera, Andrease Seppiho, světovou pětku Robina Söderlinga a v semifinále Novaka Djokoviće, kterému po měsíci vrátil porážku z US Open. V utkání o titul však nestačil, stejně jako na kanadském Mastersu, na Skota Andyho Murrayho. Z Asie odletěl na evropský kontinent, kde se představil na IF Stockholm Tournament ve švédském hlavním městě Stockholmu. Do dalšího turnajového finále se probojoval po vítězstvích nad krajanem a 21. hráčem světa Stanislasem Wawrinkou a chorvatskou světovou sedmnáctkou Ivanem Ljubičićem. Ve dvousetovém finále našel recept na Němce Floriana Mayera a slavil premiérový titul na tomto turnaji. Celkově 64. triumf na okruhu ATP znamenal, že se v počtu titulů vyrovnal Petu Samprasovi, s nímž v historických tabulkách otevřené éry sdílel 4. pozici.

V roli turnajové jedničky zavítal první listopadový týden na Davidoff Swiss Indoors do rodné Basileje. Pavoukem prošel bez ztráty setu do finále. Poté, co na jeho raketě zůstali Radek Štěpánek a Andy Roddick, si v utkání o titul poradil s Novakem Djokovićem a získal rekordní čtvrtý basilejský titul. Poprvé v kariéře postoupil na pařížském BNP Paribas Masters, probíhajícím v hale Bercy, až do semifinále. V něm byl nad jeho síly Francouz Gaël Monfils, když nedokázal zužitkovat příležitost pěti mečbolů.

Roger Federer na US Open, kde došel do semifinále

Na londýnské závěrečné události roku pro osm nejlepších tenistů – Turnaji mistrů, hraném oficiálně pod názvem Barclays ATP World Tour Finals, byl ve skupině B spolu s Andym Murraym, Robinem Söderlingem a Davidem Ferrerem. Všechna tři utkání základní fáze vyhrál, když postupně zdolal Ferrera, Murrayho a Söderlinga. Poprvé na Turnaji mistrů tak v základní skupině neztratil žádnou sadu. v semifinále jej vyzval Novak Djoković, kterého porazil 6–1, 6–4 a postoupil do svého šestého finále závěrečného podniku. V něm si dokázal poradit se španělskou světovou jedničkou Rafaelem Nadalem po třísetovém průběhu 6–3, 3–6, 6–1. Pátou trofejí z Turnaje mistrů se vyrovnání rekordu nejvyššího počtu titulů, když se dotáhl na Peta Samprase a Ivana Lendla.

Po ukončení sezóny, kterou završil na 2. místě žebříčku ATP za Nadalem, s ním odehrál dvě charitativní utkání v Curychu a Madridu. Výtěžek směřoval do Nadace Rogera Federera a Nadace Rafaela Nadala.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2010 Roger Federer tennis season na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tenisová sezóna Rogera Federera 2010 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Tenisová sezóna Rogera Federera 2010 ve dvouhře na stránkách ATP Tour