Turnaj mistrů

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP (Emirates ATP Rankings), pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.

Turnaj mistrů
Nitto ATP Finals
Pala Alpitour v Turíně, dějiště 2021–2025

Založeno1970
OdehránoATP Finals 2021
MístoTurín, Itálie Itálie
DějištěPala Alpitour (2021–2025)
Souřadnice51°30′11″ s. š., 0°0′11″ v. d.
Povrchtvrdý / hala
Soutěže8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Dotace7 250 000 USD (2021)
Prize money7 250 000 USD
Obdobílistopad
ATP Tour
2009–ATP Tour Finals

www.nittoatpfinals.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2025 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Pala Alpitour, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem. Celkové odměny ročníku ATP Finals 2021 dosáhly částky 7 250 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem je od sezóny 2017 japonská společnost Nitto Denko.[1]

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se odehrál v Tokiu. Nejvíce titulů ve dvouhře získal Švýcar Roger Federer, když dokázal vyhrát šestkrát. S pěti trofejemi ho následují Čechoameričan Ivan Lendl, americký tenista Pete Sampras a  Srb Novak Djoković. Rekordní počet sedmi titulů ve čtyřhře si připsal americký pár Peter Fleming a John McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

Historie

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[4] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[5][6] V roce 2015 došlo k posunutí kontratku do sezóny 2018.[7] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O2 Areně potvrzeno až do roku 2020.[8][9]

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

V období 2000–2020 se devětkrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů, a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray) a 2019 (Nadal).[10]

Sponzorství

Generálním sponzorem Turnaje mistrů je tradičně hlavní obchodní partner celého mužského okruhu ATP Tour. Od vzniku okruhu 1990 až do sezóny 2008 však událost žádného sponzora neměla, přestože singlovou část túry ATP zajištovala firma IBM. V období 2009–2016 se generálním partnerem stala společnost Barclays PLC,[11] která roku 2015 potvrdila, že sedmiletou smlouvu neprodlouží.[12]

Dne 25. května 2017 bylo vydáno prohlášení, že se hlavním partnerem stala japonská společnost Nitto Denko, a to s minimálně tříletým kontraktem.[1]

Přehled rekordů dvouhry

Statistiky Turnaje mistrů.[13]

Nejvíce titulů
1. Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)
2. Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)
2. Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)
2. Novak Djoković, 5 (2008, 2012, 2013, 2014, 2015)
5. Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)
Nejvíce titulů v řadě
Nejvíce finálových účastí
1. Roger Federer, 10 (2003–2007, 2010–2012, 2014–2015)
2. Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
3. Boris Becker, 8 (1985–1986, 1987–1988, 1992, 1994–1996)
4. Pete Sampras, 6 (1991, 1993–1994, 1996–1997, 1999)
4. Novak Djoković, 6 (2012–2016, 2018)
Nejvíce finálových účastí v řadě
1. Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
2. Novak Djoković, 5 (2012–2016)
2. Ilie Năstase, 5 (1971–1975)
2. Roger Federer, 5 (2003–2007)
5. Roger Federer, 3 (2010–2012)
5. Stan Smith, 3 (1970–1972)
5. Boris Becker, 3 (1994–1996)
Qizhong City Arena, Šanghaj
Vítězové turnaje bez porážky (od 1990)
Nejvyšší počet aktivních účastí
1. Roger Federer, 17 (2002–2015, 2017–2019)
2. Novak Djoković, 14 (2007–2016, 2018–2021)
3. Andre Agassi, 13 (1988–1991, 1994, 1996, 1998–2003, 2005)
4. Ivan Lendl, 12 (1980–1991)
4. Jimmy Connors, 11 (1972–1973, 1977–1984, 1987)
4. Boris Becker, 11 (1985–1992, 1994–1996)
4. Pete Sampras, 11 (1990–2000)
Nejvyšší zápasová úspěšnost
1. Ilie Năstase – 88,0 % (22–3)
2. Ivan Lendl – 79,6 % (39–10)
3. Roger Federer – 77,6 % (59–17)
4. Boris Becker – 73,5 % (36–13)
5. Novak Djoković – 72 % (41–17)
Nejmladší vítěz
Nejstarší vítěz

Dějiště konání

Město stát období povrch dějiště konání kapacita
TokioJaponsko Japonsko1970koberec / halaTokyo Metropolitan Gymnasium6 500
PařížFrancie Francie1971Stade Pierre de Coubertin5 000
BarcelonaŠpanělsko Španělsko1972Palau Blaugrana5 700
BostonUSA USA1973Boston Garden14 900
MelbourneAustrálie Austrálie1974tráva / venkuKooyong Stadium8 500
StockholmŠvédsko Švédsko1975koberec / halaKungliga tennishallen6 000
HoustonUSA USA1976The Summit16 300
New YorkUSA USA1977–1989Madison Square Garden18 000
FrankfurtNěmecko Německo1990–1995Festhalle Frankfurt12 000
HannoverNěmecko Německo1996–1999koberec / hala (1996)
tvrdý / hala (1997–1999)
Hanover fairground15 000
LisabonPortugalsko Portugalsko2000tvrdý / halaPavilhão Atlântico12 000
SydneyAustrálie Austrálie2001Acer Arena17 500
ŠanghajČína Čína2002SNIEC 
HoustonUSA USA2003–2004tvrdý / venkuWestside Tennis Club5 240
ŠanghajČína Čína2005–2008koberec / hala (2005)
tvrdý / hala (2006–2008)
Qizhong City Arena15 000
LondýnSpojené království Spojené království2009–2020tvrdý / halaO2 Arena[14]20 000
TurínItálie Itálie2021–2025tvrdý / halaPala Alpitour[15]12 000

Přehled finále

Dvouhra

Rok místo vítěz finalista výsledek
Masters Grand Prix
1970Tokio Stan Smithhrána pouze základní skupina
1971Paříž Ilie Năstase
1972Barcelona Ilie Năstase (2) Stan Smith6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
1973Boston Ilie Năstase (3) Tom Okker6–3, 7–5, 4–6, 6–3
1974Melbourne Guillermo Vilas Ilie Năstase7–6(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
1975Stockholm Ilie Năstase (4) Björn Borg6–2, 6–2, 6–1
1976Houston Manuel Orantes Wojciech Fibak5–7, 6–2, 0–6, 7–6(7–1), 6–1
1977New York Jimmy Connors Björn Borg6–4, 1–6, 6–4
1978 John McEnroe Arthur Ashe6–7(5–7), 6–3, 7–5
1979 Björn Borg Vitas Gerulaitis6–2, 6–2
1980 Björn Borg (2) Ivan Lendl6–4, 6–2, 6–2
1981 Ivan Lendl Vitas Gerulaitis6–7(5–7), 2–6, 7–6(8–6), 6–2, 6–4
1982 Ivan Lendl (2) John McEnroe6–4, 6–4, 6–2
1983 John McEnroe (2) Ivan Lendl6–3, 6–4, 6–4
1984 John McEnroe (3) Ivan Lendl7–5, 6–0, 6–4
1985 Ivan Lendl (3) Boris Becker6–2, 7–6(7–4), 6–3
1986 Ivan Lendl (4) Boris Becker6–4, 6–4, 6–4
1987 Ivan Lendl (5) Mats Wilander6–2, 6–2, 6–3
1988 Boris Becker Ivan Lendl5–7, 7–6(7–5), 3–6, 6–2, 7–6(7–5)
1989 Stefan Edberg Boris Becker4–6, 7–6(8–6), 6–3, 6–1
ATP Tour World Championships
1990Frankfurt Andre Agassi Stefan Edberg5–7, 7–6(7–5), 7–5, 6–2
1991 Pete Sampras Jim Courier3–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–4
1992 Boris Becker (2) Jim Courier6–4, 6–3, 7–5
1993 Michael Stich Pete Sampras7–6(7–3), 2–6, 7–6(9–7), 6–2
1994 Pete Sampras (2) Boris Becker4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1995 Boris Becker (3) Michael Chang7–6(7–3), 6–0, 7–6(7–5)
1996Hannover Pete Sampras (3) Boris Becker3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4), 6–7(11–13), 6–4
1997 Pete Sampras (4) Jevgenij Kafelnikov6–3, 6–2, 6–2
1998 Àlex Corretja Carlos Moyà3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1999 Pete Sampras (5) Andre Agassi6–1, 7–5, 6–4
Tennis Masters Cup
2000Lisabon Gustavo Kuerten Andre Agassi6–4, 6–4, 6–4
2001Sydney Lleyton Hewitt Sébastien Grosjean6–3, 6–3, 6–4
2002Šanghaj Lleyton Hewitt (2) Juan Carlos Ferrero7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
2003Houston Roger Federer Andre Agassi6–3, 6–0, 6–4
2004 Roger Federer (2) Lleyton Hewitt6–3, 6–2
2005Šanghaj David Nalbandian Roger Federer6–7(4–7), 6–7(11–13), 6–2, 6–1, 7–6(7–3)
2006 Roger Federer (3) James Blake6–0, 6–3, 6–4
2007 Roger Federer (4) David Ferrer6–2, 6–3, 6–2
2008 Novak Djoković Nikolaj Davyděnko6–1, 7–5
ATP World Tour Finals
2009Londýn Nikolaj Davyděnko Juan Martín del Potro6–3, 6–4
2010 Roger Federer (5) Rafael Nadal6–3, 3–6, 6–1
2011 Roger Federer (6) Jo-Wilfried Tsonga6–3, 6–7(6–8), 6–3
2012 Novak Djoković (2) Roger Federer7–6(8–6), 7–5
2013 Novak Djoković (3) Rafael Nadal6–3, 6–4
2014 Novak Djoković (4) Roger Federerbez boje
2015 Novak Djoković (5) Roger Federer6–3, 6–4
2016 Andy Murray Novak Djoković6–3, 6–4
ATP Finals
2017 Grigor Dimitrov David Goffin7–5, 4–6, 6–3
2018 Alexander Zverev Novak Djoković6–4, 6–3
2019 Stefanos Tsitsipas Dominic Thiem6–7(6–8), 6–2, 7–6(7–4)
2020 Daniil Medveděv Dominic Thiem4–6, 7–6(7–2), 6–4
2021Turín Alexander Zverev Daniil Medveděv6–4, 6–4

Čtyřhra

Rok místo vítězové finalisté výsledek
Masters Grand Prix
1970Tokio Stan Smith
Arthur Ashe
hrána pouze základní skupina
1971
1974
čtyřhra nehrána
1975Stockholm Juan Gisbert
Manuel Orantes
hrána pouze základní skupina
1976Houston Fred McNair
Sherwood Stewart
Brian Gottfried
Raúl Ramírez
6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
1977New York Bob Hewitt
Frew McMillan
Robert Lutz
Stan Smith
7–5, 7–6, 6–3
1978 Peter Fleming
John McEnroe
Wojciech Fibak
Tom Okker
6–4, 6–2, 6–4
1979 Peter Fleming
John McEnroe
Wojciech Fibak
Tom Okker
6–3, 7–6, 6–1
1980 Peter Fleming
John McEnroe
Peter McNamara
Paul McNamee
6–4, 6–3
1981 Peter Fleming
John McEnroe
Kevin Curren
Steve Denton
6–3, 6–3
1982 Peter Fleming
John McEnroe
Sherwood Stewart
Ferdi Taygan
7–5, 6–3
1983 Peter Fleming
John McEnroe
Pavel Složil
Tomáš Šmíd
6–2, 6–2
1984 Peter Fleming
John McEnroe
Mark Edmondson
Sherwood Stewart
6–3, 6–1
1985 Stefan Edberg
Anders Järryd
Joakim Nyström
Mats Wilander
6–1, 7–6(7–5)
1986Londýn Stefan Edberg
Anders Järryd
Guy Forget
Yannick Noah
6–3, 7–6(7–2), 6–3
1987 Miloslav Mečíř
Tomáš Šmíd
Ken Flach
Robert Seguso
6–4, 7–5, 6–7(5–7), 6–3
1988 Rick Leach
Jim Pugh
Sergio Casal
Emilio Sánchez
6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1989 Jim Grabb
Patrick McEnroe
John Fitzgerald
Anders Järryd
7–5, 7–6(7–4), 5–7, 6–3
ATP Tour World Championships
1990Johannesburg Guy Forget
Jakob Hlasek
Sergio Casal
Emilio Sánchez
6–4, 7–6(7–5), 5–7, 6–4
1991Londýn John Fitzgerald
Anders Järryd
Ken Flach
Robert Seguso
6–4, 6–4, 2–6, 6–4
1992 Todd Woodbridge
Mark Woodforde
John Fitzgerald
Anders Järryd
6–2, 7–6(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1993 Jacco Eltingh
Paul Haarhuis
Todd Woodbridge
Mark Woodforde
7–6(7–4), 7–6(7–5), 6–4
1994Jakarta Jan Apell
Jonas Björkman
Todd Woodbridge
Mark Woodforde
6–4, 4–6, 4–6, 7–6(7–5), 7–6(8–6)
1995Eindhoven Grant Connell
Patrick Galbraith
Jacco Eltingh
Paul Haarhuis
7–6(8–6), 7–6(8–6), 3–6, 7–6(7–2)
1996Hartford Todd Woodbridge
Mark Woodforde
Sébastien Lareau
Alex O'Brien
6–4, 5–7, 6–2, 7–6(7–3)
1997 Rick Leach
Jonathan Stark
Maheš Bhúpatí
Leander Paes
6–3, 6–4, 7–6(7–3)
1998 Jacco Eltingh
Paul Haarhuis
Mark Knowles
Daniel Nestor
6–4, 6–2, 7–5
1999 Sébastien Lareau
Alex O'Brien
Maheš Bhúpatí
Leander Paes
6–3, 6–2, 6–2
2000Bengalúr Donald Johnson
Piet Norval
Maheš Bhúpatí
Leander Paes
7–6(10–8), 6–3, 6–4
ATP World Doubles Challenge Cup[16]
2001 Ellis Ferreira
Rick Leach
Petr Pála
Pavel Vízner
6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–4, 6–4
Tennis Masters Cup
2002čtyřhra nehrána
2003Houston Bob Bryan
Mike Bryan
Michaël Llodra
Fabrice Santoro
6–7(6–8), 6–3, 3–6, 7–6(7–3), 6–4
2004 Bob Bryan
Mike Bryan
Wayne Black
Kevin Ullyett
4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2005Šanghaj Michaël Llodra
Fabrice Santoro
Leander Paes
Nenad Zimonjić
6–7(6–8), 6–3, 7–6(7–4)
2006 Jonas Björkman
Max Mirnyj
Mark Knowles
Daniel Nestor
6–2, 6–4
2007 Mark Knowles
Daniel Nestor
Simon Aspelin
Julian Knowle
6–2, 6–3
2008 Daniel Nestor
Nenad Zimonjić
Bob Bryan
Mike Bryan
7–6(7–3), 6–2
ATP World Tour Finals
2009Londýn Bob Bryan
Mike Bryan
Max Mirnyj
Andy Ram
7–6(7–5), 6–3
2010 Daniel Nestor
Nenad Zimonjić
Maheš Bhúpatí
Max Mirnyj
7–6(8–6), 6–4
2011 Max Mirnyj
Daniel Nestor
Mariusz Fyrstenberg
Marcin Matkowski
7–5, 6–3
2012 Marcel Granollers
Marc López
Maheš Bhúpatí
Rohan Bopanna
7–5, 3–6, [10–3]
2013 David Marrero
Fernando Verdasco
Bob Bryan
Mike Bryan
7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2014 Bob Bryan
Mike Bryan
Ivan Dodig
Marcelo Melo
6–7(5–7), 6–2, [10–7]
2015 Jean-Julien Rojer
Horia Tecău
Rohan Bopanna
Florin Mergea
6–4, 6–3
2016 Henri Kontinen
John Peers
Raven Klaasen
Rajeev Ram
2–6, 6–1, [10–8]
ATP Finals
2017 Henri Kontinen
John Peers
Łukasz Kubot
Marcelo Melo
6–4, 6–2
2018 Jack Sock
Mike Bryan
Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut
5–7, 6–1, [13–11]
2019 Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut
Raven Klaasen
Michael Venus
6–3, 6–4
2020 Wesley Koolhof
Nikola Mektić
Jürgen Melzer
Pierre-Hugues Herbert
2–6, 6–3, [10–5]
2021Turín Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut
Rajeev Ram
Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)

Přehled vítězů a finalistů

Dvouhra

Novak Djoković získává první titul, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
6 Roger Federer2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011 (6)2005, 2012, 2014 (3)
5 Ivan Lendl1981, 1982, 1985, 1986, 1987 (5)1980, 1983, 1984, 1988 (4)
Pete Sampras1991, 1994, 1996, 1997, 1999 (5)1993 (1)
Novak Djoković2008, 2012, 2013, 2014, 2015 (5)2016, 2018 (2)
4 Ilie Năstase1971, 1972, 1973, 1975 (4)1974 (1)
3 Boris Becker1988, 1992, 1995 (3)1985, 1986, 1989, 1994, 1996 (5)
John McEnroe1978, 1983, 1984 (3)1982 (1)
2 Björn Borg1979, 1980 (2)1975, 1977 (2)
Lleyton Hewitt2001, 2002 (2)2004 (1)
Alexander Zverev2018, 2021 (2)
1 Andre Agassi1990 (1)1999, 2000, 2003 (3)
Jimmy Connors1977 (1)
Àlex Corretja1998 (1)
Nikolaj Davyděnko2009 (1)2008 (1)
Stefan Edberg1989 (1)1990 (1)
Gustavo Kuerten2000 (1)
Andy Murray2016 (1)
David Nalbandian2005 (1)
Manuel Orantes1976 (1)
Stan Smith1970 (1)1972 (1)
Michael Stich1993 (1)
Guillermo Vilas1974 (1)
Grigor Dimitrov2017 (1)
Stefanos Tsitsipas2019 (1)
Daniil Medveděv2020 (1)2021 (1)
0 Arthur Ashe1979 (1)
James Blake2006 (1)
Michael Chang1995 (1)
Jim Courier1991, 1992 (2)
David Ferrer2007 (1)
Wojciech Fibak1976 (1)
Juan Carlos Ferrero2002 (1)
Vitas Gerulaitis1979, 1981 (2)
Sébastien Grosjean2001 (1)
Jevgenij Kafelnikov1997 (1)
Carlos Moyà1998 (1)
Tom Okker1973 (1)
Mats Wilander1987 (1)
Juan Martín del Potro2009 (1)
Rafael Nadal2010, 2013 (2)
Jo-Wilfried Tsonga2011 (1)
David Goffin2017 (1)
Dominic Thiem2019, 2020 (2)

Čtyřhra

Vlevo vítězové Daniel Nestor a Nenad Zimonjić, vpravo finalisté Bob a Mike Bryanovi, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
7 Peter Fleming1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
John McEnroe1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
5 Bob Bryan2003, 2004, 2009, 2014, 20182008
4 Daniel Nestor2007, 2008, 2010, 20111998, 2006
Mike Bryan2003, 2004, 2009, 20142008
3 Anders Järryd1985, 1986, 19911989, 1992
Rick Leach1988, 1997, 2001
2 Todd Woodbridge1992, 19961993, 1994
Mark Woodforde1992, 19961993, 1994
Max Mirnyj2006, 20112009, 2010
Jacco Eltingh1993, 19981995
Paul Haarhuis1993, 19981995
Nenad Zimonjić2008, 20102005
Stefan Edberg1985, 1986
Jonas Björkman1994, 2006
Henri Kontinen2016, 2017
John Peers2016, 2017
Pierre-Hugues Herbert2019, 20212018, 2020
Nicolas Mahut2019, 20212018
1 Sherwood Stewart19761982, 1984
John Fitzgerald19911989, 1992
Mark Knowles20071998, 2006
Stan Smith19701977
Tomáš Šmíd19871983
Guy Forget19901986
Sébastien Lareau19991996
Alex O'Brien19991996
Michaël Llodra20052003
Fabrice Santoro20052003
Arthur Ashe1970
Juan Gisbert1975
Manuel Orantes1975
Fred McNair1976
Bob Hewitt1977
Frew McMillan1977
Miloslav Mečíř1987
Jim Pugh1988
Jim Grabb1989
Patrick McEnroe1989
Jakob Hlasek1990
Jan Apell1994
Grant Connell1995
Patrick Galbraith1995
Jonathan Stark1997
Donald Johnson2000
Piet Norval2000
Ellis Ferreira2001
Marcel Granollers2012
Marc López2012
David Marrero2013
Fernando Verdasco2013
Jean-Julien Rojer2015
Horia Tecău2015
Jack Sock2018
Wesley Koolhof2020
Nikola Mektić2020

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

  1. ATP extends season-finale in London through 2020 with new title partner Nitto Denko Corporation [online]. London: Nitto ATP Finals, 25-05-2017 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. (anglicky)
  4. London Awarded 2009 ATP World Tour Finals. www.atptennis.com [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-09.
  5. ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-11-2012. (anglicky)
  6. ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2012. (anglicky)
  7. ATP Confirms London As Host City Through 2018 As 2015 Season Finale Is Officially Launched [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ATP World Tour Finals to stay in London till 2020 under new title sponsor [online]. 25-05-2017. Dostupné online. (anglicky)
  9. ATP Extends Season-Ending Finale In London Through 2020 With New Title Partner Nitto Denko Corporation [online]. Association of Tennis Professionals (ATP), 25-05-2017. Dostupné online. (anglicky)
  10. Nadal Clinches Year-End No. 1 ATP Ranking For Fifth Time [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-14 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ATP agree $35 million deal for showpiece tournament [online]. 2008-06-18. Dostupné online. (anglicky)
  12. Barclays to end World Tour Finals sponsorship [online]. BBC News, 4-11-2015 [cit. 2015-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
  13. Historical Stats | Nitto ATP Finals [online]. Nitto ATP Finals, 2021-09-01 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
  14. NEWBERY, Piers. London to host World Tour Final [online]. 2007-07-03. Dostupné online. (anglicky)
  15. Turin To Host ATP Finals From 2021 To 2025, ATP Tour, Inc,
  16. ATP sets Double Challenge Cup for Jan. 29-Feb. 2 in Bangalore [online]. 2002-01-16 [cit. 2008-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-04. (anglicky)

Literatura

  • Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia. 1985, ss. 161–165

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.