Seznam závislých území

Za závislá území se označují různá území světa, která nejsou samostatnými státy a existují důvody, proč je nezahrnovat do statistik společně se zemí, která je spravuje. Takové důvody mohou být různých druhů:

• Závislé území je od mateřské země geograficky vzdálené, obvykle na jiném kontinentu. Potom nezáleží na politickém vztahu k mateřské zemi (např. Francouzská Guyana se ze správního hlediska považuje za nedílnou součást Francie, ale leží na jiném kontinentu).
• Mateřská země dané území nepovažuje přímo za svou součást, ale právě za závislé území, kolonii apod. Potom nezáleží na vzdálenosti od mateřské země. Tato kategorie je problematická, protože je těžké stanovit, zda odlišnosti v postavení dotyčného území a zbytku území mateřské země jsou dostatečné, abychom dotyčné území z mateřské země vyčlenili a prohlásili za závislé. Typickými příklady jsou britská korunní závislá území Ostrov Man, Jersey a Guernsey, ale podobně by se dalo uvažovat i o Hongkongu, Macau a dalších územích.
• Území je téměř nezávislé, ale je ve volném spojení s nějakým státem, který ho zastupuje na mezinárodní scéně. Typickým příkladem jsou svazky Niue a Cookových ostrovů s Novým Zélandem a do jisté míry i Hongkongu a Macaa s Čínou.

Mapa světa s vyznačenými závislými územími.
     AUS      DNK      NLD      NZL      NOR      GBR      USA      CHL

Zvláštní postavení mají Spratlyho ostrovy v Jihočínském moři, o které soupeří několik zemí (Brunej, Čína, Filipíny, Malajsie, Tchaj-wan a Vietnam), přičemž v současné době každá de facto ovládá pouze jejich určitou část (a tyto části jsou obvykle považovány za přímou součást mateřských států, nikoli za závislá území).

Jediným významným suchozemským územím, které není ani nezávislým státem, ani závislým územím v běžném slova smyslu, je Antarktida, pro kterou platí Antarktický smluvní systém, který zmrazuje nároky států na území Antarktidy, zakazuje jakékoliv vojenské aktivity a také například zakazuje těžbu nerostných surovin (minimálně do roku 2048). I přes platnost této dohody některé státy si formálně nárokují území na antarktickém kontinentě. Jedná se o: Francii (nárokující území Adélina země), Spojené království (Britské antarktické území), Norsko (Země královny Maud a ostrov Petra I.), Nový Zéland (Rossova dependence), Austrálii (Australské antarktické teritorium), Argentinu (Argentinská Antarktida) a Chile (Chilské antarktické území). Kromě Antarktidy lze za terra nullius považovat také území zvaná Bir Tavíl a Gornja Siga.