Faerské ostrovy

Paleobotanické nálezy z ostrova Streymoy ukazují na možné lidské osídlení ostrovů již někdy v letech 3330 až 3145 př. n. l.[1]

Mapa Faerských ostrovů

Osídlení je doloženo kolem roku 500.[2] Kolem roku 700 byly ostrovy osídleny irskými mnichy, v 8.–9. století je získali norští Vikingové a posléze byly roku 1035 připojeny k Norsku. V jeho rámci – resp. v rámci dánsko-norské personální unie – se staly roku 1380 součástí Dánska. Dánsku pak ostrovy zůstaly i po odtržení Norska v roce 1814. Od roku 1940, po obsazení Dánska nacistickým Německem, byly obsazeny Velkou Británií. Okupace trvala až do roku 1945, kdy Britové ostrovy vrátili Dánům. Od roku 1948 disponují poměrně rozsáhlou vnitřní autonomií (vlastní zákonodárný sbor, vlajka atd.).

Východní pobžeží ostrova Viđoy s horou Talvborđ (557 m n. m.)

Souostroví je tvořeno 18 ostrovy, 11 ostrůvky a 779 malými skalnatými ostrůvky o celkové rozloze 1 395,74 km². Je 113 km dlouhé a 75 km široké a jeho tvar připomíná hrot šípu obrácený špičkou k jihu. Délka pobřeží je 1117 km.

Faerské ostrovy jsou sopečného původu, jejich vznik spadá do období třetihor před zhruba 60 miliony let. Převládajícími horninami jsou bazalty a tufy. Na ostrovech Suðuroy a Mykines se vyskytují čediče s výraznou sloupcovitou odlučností. U Hvalby na ostrově Suðuroy se nachází černé uhlí. Na utváření reliéfu Faerských ostrovů mělo značný vliv zalednění této oblasti ve čtvrtohorách.

Nejvyšší hora Slættaratindur má výšku 880 m a průměrná nadmořská výška ostrovů je 300 m. Faerské ostrovy se administrativně dělí na 6 krajů.

Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánského království. Na rozdíl od Dánska však nepatří do Evropské unie. Mají vlastní parlament a vlajku. Faerský parlament má 35 poslanců. Ve volbách v roce 2004 kandidovalo sedm politických uskupení, z nichž šest se dostalo do parlamentu (na zisk jednoho poslaneckého mandátu bylo třeba asi 1000 hlasů). Nejsilnější parlamentní stranou byla Republikánská strana, která má 8 poslanců. Následují ji Unionisté, Sociální demokraté, Konzervativci se sedmi poslanci. Dva poslance má Strana středu a jednoho poslance Autonomní strana.

V posledních volbách (v roce 2015) se do parlamentu dostalo sedm stran. Nejsilnější stranou byla Sociální demokracie s 8 poslanci. Následuje: Republikánská strana 7, Lidová strana 6, konzervativně-liberální Unionistická strana 6, Pokroková strana 2, Strana Středu 2 a Strana pro samosprávu 2.

Vývoz země

Nejdůležitějším odvětvím na ostrovech je rybářství, které nahradilo dříve velmi rozvinutý velrybářský průmysl. Představuje celých 97 % exportu. Ročně faerští rybáři uloví přes 600 000 tun ryb. V přepočtu na obyvatele to v roce 2003 činilo 12,7 tun ryb na osobu, což staví Faerské ostrovy na přední místa v relativní produkci ryb na světě. Dříve tu lidé také lovili ptáky a sbírali jejich vejce, to se však nyní stalo jen koníčkem. Další významnou aktivitou je chov ovcí, kterých je na Faerských ostrovech chováno cca 80 000. Dalším důležitým zdrojem příjmů je turistika.

Na ostrovech žilo v roce 2017 50 730 obyvatel, z toho 21 000 v hlavním městě Tórshavn. Státní svátek Ólavsøka slaví 29. července. Faerské ostrovy se nepotýkají s úbytkem obyvatel. Úhrnná plodnost je jedna z nejvyšších v Evropě (2,522), díky čemuž je kladný přirozený přírůstek. Navíc Faeřanů přibývá i migrací.

Mrtvoly plískavic bělobokých zabitých při grindadrápu na Hvalbě v srpnu 2006

Na Faerských ostrovech se každoročně koná také tradiční lov velryb kulohlavců (černý, Sieboldův), sviňuch obecných a delfínů skákavých, zvaný grindadráp. Jde o tradiční způsob lovu velryb a zároveň o společenskou událost. Veškeré maso se zpracuje a spotřebuje na ostrovech. Maso se spravedlivě rozděluje mezi všechny obyvatele ostrova.[3] Tento lov je kritizován některými organizacemi bojujícími za práva zvířat, například PETA.[4]

• 
  Ostrov Lítla Dímun
• 
  Ovce domácí
• 
  Vesnice Gásadalur
• 
  Vesnice Hvalba
• 
  Hlavní město Tórshavn
• 
  Tuleň u vesnice Sandvík
• 
  Nejvyšší hora Slættaratindur
• 
  Útesy u ostrova Suðuroy