Ostrovy Korálového moře

Teritorium Ostrovy Korálového moře (anglicky: Coral Sea Islands Territory) je vnější teritorium Austrálie, které sestává ze skupiny malých a většinou neobydlených tropických ostrovů a útesů v Korálovém moři, severovýchodně od Queenslandu v Austrálii. Jediný obydlený ostrov je ostrov Willis. Území pokrývá 780 000 km2, z nichž většinu tvoří oceán, rozprostírající se na východ a na jih od vnějšího okraje Velkého bariérového útesu a zahrnuje ostrov Heralds Beacon, útes Osprey, skupinu Willis a patnáct dalších skupin útesů/ostrovů. Nejvyšší bod teritoria se nachází na ostrově Cato.[1]

Území Ostrovy Korálového moře
Coral Sea Islands Territory
vlajka
znak
Hymna
Advance Australia Fair
Geografie


Poloha Ostrovů Korálového moře

Rozloha3 km² (257. na světě)
z toho 0 % vodní plochy
Nejvyšší bodbezejmenné místo na ostrově Cato (6 m n. m.)
Časové pásmo+10
Poloha19°5′27″ j. š., 150°54′6″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel4[pozn. 1] (2018)
Hustota zalidnění0 ob. / km²
Jazykangličtina
Státní útvar
Státní zřízeníúzemí pod správou Austrálie
Vznik1969 (teritorium vyčleněno z Queenslandu)
KrálovnaAlžběta II.
Předseda vládyTony Abbott
MěnaAustralský dolar (AUD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1036 AUS AU
MPZAUS
Národní TLD.au
Korálová zahrada Acropora s obří škeblí. Raging Horn, ostrovy Korálového moře

Dějiny a status

Ostrovy Korálového moře byly poprvé zmapovány v roce 1803. V 70. a 80. letech 19. století se na ostrovech těžilo guáno, ale absence spolehlivého zásobování sladkou vodou bránila dlouhodobému osídlení.[1] Ostrovy Korálového moře se staly australským vnějším teritoriem v roce 1969 na základě Coral Sea Islands Act (předtím byla oblast považována za součást Queenslandu) a v roce 1997 se rozšířily o Alžbětin útes a Middletonský útes, které leží o téměř 800 km jižněji.

Tyto dva útesy jsou mnohem blíže k Ostrovu Lorda Howea v Novém Jižním Walesu (asi 150 km) než k nejjižnějšímu ostrovu zbytku teritoria, ostrovu Cato. Ostrovy, přesypy a útesy Velkého bariérového útesu nejsou součástí tohoto teritoria, nýbrž patří přímo ke Queenslandu. Vnější okraj Velkého bariérového útesu je hranicí mezi Queenslandem a teritoriem Ostrovů Korálového moře.

Teritorium je majetkem nebo také vnějším teritoriem Austrálie, spravované z Canberry oddělením infrastruktury, regionálního rozvoje a měst. Dříve bylo spravováno oddělením generálního prokurátora[2] a oddělením dopravy a regionálních služeb.[3] Za obranu odpovídá Austrálie a toto teritorium pravidelně navštěvuje Australské královské námořnictvo.

Austrálie spravuje automatické meteorologické stanice na mnoha ostrovech a útesech a nárokuje si exkluzivní rybářskou zónu o délce 370 km. Neprobíhá zde žádná ekonomická aktivita (kromě významného, ale dosud nekvantifikovaného charterového rybářského a potápěčského průmyslu) a střídá se zde pouze tří až čtyřčlenný personál pro provoz meteorologické stanice na ostrově Willis (Jižní ostrůvek), zřízené v roce 1921.[4] V listopadu 2011 australská vláda oznámila, že v Korálovém moři je plánována chráněná oblast o rozloze 989 842 km2.[5]

Nejvyšší soud ostrova Norfolk má nad ostrovy jurisdikci,[6] nicméně platí zde zákony Teritoria hlavního města Austrálie.[7] Kód FIPS 10-4 pro dané území je CR, zatímco ISO 3166 jej zahrnuje do Austrálie (AU).

V červnu 2004, symbolický politický protest vedený aktivisty za práva gayů se sídlem v Austrálii, prohlásil ostrovy v korálovém moři za suverénní mikronárod. Dne 17. listopadu 2017 stejná skupina prohlásila království za „rozpuštěné“ na základě výsledků Australského poštovního plebiscitu o manželství.[8]

Geografie
Mapa ostrovů Korálového moře

Součástí teritoria je kolem 30 samostatných útesů a atolů, z nichž dvanáct je zcela ponořeno nebo se vynořují jen za odlivu, 18 zbývajících se skládá z celkového počtu asi 51 ostrůvků a přesypů (18 z nich je součástí atolu Lihou Reef), na některých je vegetace.

Velikost atolů se značně liší – někdy jde jen o několik kilometrů v průměru, až k pravděpodobně druhému největšímu atolu na světě, Lihou Reef, jehož laguna měří 100 x 30 km a plocha (včetně laguny) činí 2500 km² (ovšem plocha souše na ostrůvcích tohoto atolu činí pouhých 0,91 km²). Všechny ostrovy jsou velmi nízké.

Willisovy ostrůvky jsou důležitými hnízdišti pro ptáky a želvy, ale obsahují zanedbatelné přírodní zdroje. Zahrnují méně než 3 km² země. Není zde žádný přístav, pouze kotviště na moři.

Umělé stavby

Automatické bezpilotní meteorologické stanice jsou umístěny na následujících útesech nebo atolech:

  • Útes Bougainville
  • Ostrov Cato
  • Útes Flinders (Korálový přesyp Flinders)
  • Útes Frederick
  • Holmesův útes
  • Útes Lihou (Želví ostrůvek)
  • Útes Marion
  • Mooreův útes

Majáky se nacházejí na následujících útesech nebo ostrovech:

  • Útes Bougainville
  • Útes Frederick
  • Útes Lihou
  • Útes Saumarez
  • Východní diamantový ostrůvek

Ostrov Willis, jediný obydlený ostrov, má řadu struktur.

Odkazy

Poznámky
  1. Teritorium není stále obydleno, je zde stanice pro sledování počasí obvykle se čtyřmi zaměstnanci.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coral Sea Islands na anglické Wikipedii.

  1. Geoscience Australia - Fab Facts, Dimensions, External Territories, Coral Sea Islands. web.archive.org [online]. 2006-08-21 [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
  2. Territories of Australia. web.archive.org [online]. 2008-02-06 [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
  3. Territories of Australia. web.archive.org [online]. 2007-12-16 [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
  4. Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
  5. Australia plans huge marine reserve in Coral Sea. BBC News. 2011-11-25. Dostupné online [cit. 2022-04-13]. (anglicky)
  6. INFRASTRUCTURE. Coral Sea Islands Act 1969. www.legislation.gov.au [online]. [cit. 2022-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  7. INFRASTRUCTURE. Application of Laws Ordinance 1973 (Coral Sea Islands). www.legislation.gov.au [online]. [cit. 2022-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Coral Sea Islands – De Facto. www.defactoborders.org [online]. [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.