Szombathely

Stejně jako v případě řady dalších měst, které se nachází v oblasti bývalých Uher mají Szombathely v názvu den v týdnu, kdy se zde pořádaly trhy.[2] Obdobně jako v případě měst Rimavská Sobota, Subotica nebo Murska Sobota zde maďarské Szombat- označuje sobotu.

Německý název Steinamanger odkazuje na kameny v poli, nejspíše pozůstatky některých římských staveb, které zde byly v období raného středověku přítomné. Odtud bylo město přejato i dříve do češtiny jako Kamenec. V jihoslovanských jazycích se také objevuje i fonetický přepis maďarského jména (např. Sambotel v chorvatštině apod).

Szombathely se nachází na samém západním okraji Panonské nížiny. Leží 110 km jižně od Bratislavy i Vídně, 185 km západně od Budapešti, 90 km východně od Grazu (Štýrského Hradce) a 160 km severně od Záhřebu v Chorvatsku. Městem protéká řeka Gyöngyös, a to v severo-jižním směru.

• Latinské jméno Savaria (Sabaria) pochází z latinského jména místního potoka Sibaris, dnes řeka Gyöngyös.
• Maďarské jméno Szombathely znamená "sobotní místo"; odkazuje na pravidelné sobotní trhy ve středověku. Chorvatské jméno je Sambotel, slovinské Sombotel. Obě jsou převzata z maďarštiny.
• Německé jméno Steinamanger ("kámen na palouku") je vztahován k ruinám římské Savarie. Starší český název města je Kamenec.

Katedrála Navštívení Panny Marie v roce 2019.

Starověká Savaria[2] byla původně významným střediskem římské provincie Pannonia. Založili ji Římané v roce 45, a proto je město Szombathely někdy označována za nejstarší sídlo na území Maďarska. Mělo vlastní lázně, amfiteátr a v jeho blízkosti vedla tzv. jantarová stezka. Postupně však upadala, v roce 441 ji poškodil vpád cizích vojsk[2] – vyplenili ji Hunové. Roku 458 byla silně poničena zemětřesením.

Ve městě se údajně narodil svatý Martin.[2] I přes nástup středověku a období temna nebylo město opuštěno. Vždy zde žili lidé. Původní velkolepé římské domy, které byly zničeny, nahradily méně výstavní, nicméně funkční budovy. latinsky mluvící obyvatelstvo se ze strachu z neustálých vpádů vystěhovalo do oblasti dnešní Itálie. Na jejich místo se dosídlili Gótové a Langobardi, kteří se po vpádech v lokalitě usidlovali.

Během Stěhování národů do zdejší oblasti pronikli Slované. V roce 805 Karel Veliký poznamenal, že v tomto kraji žijí Avaři. Později zde Slovany v 10. století vytlačili předchůdci současných Maďarů. V roce 1009 bylo město dle dobových záznamů administrativně převedeno pod diecézi v Győru. Město těžce poškodila mongolská invaze do Evropy v roce 1241.

Ve 13. století se objevuje zmínka o sídle s názvem "Stein am Anger", která měla být v majetku biskupů z Győru. V roce 1407 obdrželo místo městská práva. Ke konci 16. století sem byla přestěhována Vasvárská kapitula a později se město stalo se stalo sídlem župy Vas. Okolí hradu se rozšířilo o nové domy. Přibyly také jezuitské školy. V závěru 17. století se městu vyhnuly větší pochody osmanské armády směrem na Vídeň. Szombathely byly tehdy městem dobře opevněným. Nicméně panoval široce rozšířený strach z cizích dobyvatelů, např. nedaleké město Szentgotthárd bylo zcela vyplněno.

V 17. a 18. století se sem dosídlili první Židé. Neměli však povoleno žít s rodinami v opevněném městě; tam mohli jen obchodníci a pouze přes den. Nedaleko Szombathely tak vznikla židovská kolonie s názvem štetl. Na počátku 18. století se město přidalo během Rákocziho povstání na stranu uherského bojovníka proti Habsburkům. V roce 1704 bylo okupováno rakouskou armádou, která zde zůstala až do listopadu 1705. V červnu 1710 zasáhla Szombathely epidemie moru, při níž zahynuly 2000 lidí a o šest let později jej poškodil ničivý požár. Ničivé škody znamenaly úpadek města ale ne nadlouho. Bylo rozhodnuto Szombathely dosídlit, a to německými kolonisty. Jednalo se o obyvatele původně z okolí Kőszegu, Rechnitz a Pinkafeldu z dnešního rakouského Burgenlandu. Proto zde ještě po několik desítek let byla přítomná německá populace, než došlo k její asimilaci do maďarského prostředí.

Poté, co zavedla císařovna Marie Terezie povinnou školní docházku v celé Habsburské monarchii, došlo k zvýšení vzdělanosti i zde. Gyorský biskup Ferenc Zichy zde nechal roku 1772 zřídit střední školu. Roku 1777 zde bylo zřízeno biskupství. Nově jmenovaní církevní hodnostáři se podepsali na tehdejší podobě Szombathel. Nechali zbourat původní zámek a místo něj byl vystavěn reprezentativní palác.

V roce 1809 město obsadila vojska císaře Napoleona; držela jej 110 dní. V roce 1817 poškodil město požár. V 19. století sem byla zavedena železnice, konkrétně Maďarská západní dráha (maďarsky Magyar Nyugati Vasút). V letech 1895 až 1902 byla zrealizována městská kanalizační síť.

Po první světové válce došlo k změnám hranic. Západní část tehdejšího Uherska byla připojena k Rakousku jako spolková země Burgenland. Nová hranice se nacházela pouhých 10 km západně od Szombathely. V roce 1921 se zde potkal svržený rakouský císař Karel I. s Miklósem Horthym.[3] V meziválečném období byly ve městě postaveny školy a nemocnice, ubytování pro chudé. Rozvoj města řídil územní plán, který byl přijat v roce 1921. Rozšiřovalo se také území města, v roce 1933 byla např. připojena k městu vesnice Gyöngyösszőllős.

Střed města v 60. letech 20. století.

Během druhé světové války bylo město bombardováno spojeneckým letectvem v letech 1944 a 1945. Nálety probíhaly výhradně v noci z leteckých základen na území Itálie. Zemřelo přibližně 300 lidí, zničena byla značná část budov včetně katedrály.

Po roce 1945 byl vzhledem k blízkosti železné opony značně omezený kontakt se sousedním Rakouskem. Přerušen byl provoz na obou železničních tratích, které směřovaly do Rakouska a byly odstraněny koleje. Provoz nebyl obnoven ani po roce 1989. V centru města došlo k humanizaci okolí hlavního náměstí; byl vyloučen provoz automobilů a vybudována pěší zóna. Realizován byl obchvat města. Byla otevřena budova Župní knihovny, vybudován krytý bazén a galerie. Elektrifikována byla rovněž i hlavní železniční trať z ze Székesfeherváru.

Uskutečněn byl také rozvoj místního průmyslu. Počet zaměstnaných v továrnách a dalších výrobních závodech se zvýšil z původních tří tisíc v roce 1946 na osm tisíc v polovině 50. let. V letech osmdesátých již v průmyslu pracovalo na dvacet dva tisíc lidí, jednalo se především o lehký průmysl, např. výroba textilních výrobků, bot a potravinářství.

V roce 1955 byl proveden rozsáhlý archeologický průzkum v lokalitě dnešních ulic Thökölyho a Rákocziho, který odhalil základy řady antických objektů. Roku 1950 bylo území města administrativně rozšířeno připojením obcí Gyöngyöshermánt, Herényi, Kámon, Olad, Perintet a Szentkirály.

V roce 1991 navštívil Szombathely papež Jan Pavel II. Tuto událost dnes připomíná pamětní deska v biskupském paláci.

Až do roku 2004 byly Szombathely posádkovým městem.

V roce 2005 zde žilo 80 154 obyvatel dle tehdy platného odhadu. Většina obyvatel je maďarské národnosti, příslušné jsou i národnostní menšiny, které zde mají své kulturní organizace. Jedná se o chorvatskou, romskou, německou a slovinskou menšinu.

Dle sčítání lidu roku 2011 byl podíl mladších 19 let v populaci 19 % a podíl starších 60 let 25 %. Poměr pohlaví je nevyrovnaný, na tisíc mužů připadá 1111 žen. V roce 2017 činila průměrná délka života při narození u mužů 71,4 let a u žen 79,8 let.

Více než 3/4 obyvatelstva se hlásí k římskokatolické církvi, 3,5 % ke kalvinismu, 2,7 % k luteránství a 0,3 % k řeckokatolické církvi.

Socha Leopolda Bluma z románu Jamese Joyce Odysseus

Biskupský palác.

V Szombathely se nachází řada kulturních památek. Mezi hlavní místa lze zařadit např. katedrálu Navštívení Panny Marie, pravoslavný chrám z roku 1832 nebo synagogu z roku 1881.

Nachází se zde také několik antických památek, např. studnu bohyně Tyché apod.[2]

Železnice byla zavedena do města v roce 1865 z Vídeňského Nového Města. Později byly odsud vybudovány další trati v 70. a 80. letech 19. století. Díky tomu se ze Szombathely stala významná drážní křižovatka. Místní nádraží bylo vybudováno v roce 1900.

Prostřednictvím dálnice M86 je město napojeno na maďarskou dálniční síť. Poslední úsek dálnice do města byl dokončen v roce 2016. Má tak nyní přímé spojení s Budapeští a dalšími oblastmi severozápadního Maďarska. Výhledově má být odsud postavena další dálnice do Vídně.^[zdroj?]

V blízkosti města se nachází i letiště. Na přelomu 40. a 50. let zde byla provozována pravidelná letecká doprava z Budapešti, dnes slouží jen pro potřeby sportovního létání.

Městskou dopravu zajišťují autobusy. V letech 1895 až 1974 byly v provozu tramvaje, místní síť byla úzkorozchodná. Na počátku 21. století byla diskutována možnost obnovy tramvaje a případný vznik sítě, který by zasahoval i do několika dalších okolních obcí a měst.

Ve městě se nachází univerzitní nemocnice.

• József Asbóth, vítěz Roland Garros v roce 1947
• Róbert Fazekas, vrhač disku
• Gábor Király, fotbalový brankář
• Paul László, arhitekt
• Sándor Weöres, maďarský básník
• László Bárdossy[4], maďarský premiér
• László Magyar, cestovatel
• Adrián Annus, vrhač kladiva
• Krisztián Pars, vrhač kladiva
• Nikolett Szabóová, vrhačka oštěpu
• Péter Halmosi, fotbalista
• György Garics, fotbalový brankář
• Eugene Lukacs, statistik
• József Bencsics (* 1933.), maďarský fotbalista
• Stefan Kazó (≈1655–1721), teolog, arciděkan a titulární biskup

• Ferrara, Itálie
• Hunedoara, Rumunsko
• Kaufbeuren, Německo
• Kolding, Dánsko
• Kutaisi, Gruzie
• Lappeenranta, Finsko
• Lecco, Itálie
• Maribor, Slovinsko
• Nõmme (Tallinn), Estonsko
• Oberwart, Rakousko
• Ramat Gan, Izrael
• Santiago do Cacém, Portugalsko
• Trnava, Slovensko
• Uzhorod, Ukrajina
• Yantai, Čína
• Joškar-Ola, Rusko

• V 30. letech 19. století zde studoval chorvatský literát a politik Ivan Mažuranić.[5]
• Spisovatel James Joyce sem umístil rodiště Rudolpha Blooma, otce Leopolda Blooma, hlavní postavy svého románu Odysseus.
• Ve městě stojí také nápadný brutalistický památník připomínající 25. výročí osvobození Maďarska od fašismu Rudou armádou.[6][7]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Szombathely na německé Wikipedii a Sambotel na chorvatské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Szombathely na Wikimedia Commons