Omnia (edice)

DatabázeKnih.CZ obsahuje náhledy obálek a krátké popisky (případně také uživatelské recenze) 296 knih.[3] V katalogu Národní knihovny ČR lze dohledat nejméně 308 titulů edice, některé jsou navíc dvousvazkové.[4] Katalog Národní knihovny však neumožňuje přímé vyhledávání podle edic, je nutné zadat kombinovaný dotaz (nakladatelství + název edice kdekoli) a nepatřící tituly poté ručně odfiltrovat. Jednotlivé tituly navíc (na rozdíl od řady dalších edic) nejsou číslovány (číslo svazku není uvedeno ani v knihovních katalozích), což znemožňuje ověřit počet vydaných titulů tímto způsobem.

Edice Omnia byla jedna z hlavních edic nakladatelství Svoboda, která měla velmi široký profil. Z beletrie zde vycházely knihy mnoha různých literárních žánrů: „klasický román“, soudobý román, detektivní a krimi literatura, dobrodružné knihy nebo vědecko-fantastická literatura ap. Kromě beletrie byla v edici zastoupena i literatura faktu, a to opět z různých oblastí.[2] V souladu s tím byl zvolen menší formát knih (cca 20 × 13 centimetrů). Většina knih byla také spíše menšího rozsahu, ale nechyběly ale ani velmi rozsáhlé svazky. Přibližně dvě třetiny knih měly stránkový rozsah od 100 do 300 stran (tři knihy s nejmenším počtem stran: 101, 108 a 109), necelých 60 titulů (přibližně pětina) měla stránkový rozsah od 300 do 400 stran (celkem tedy skoro 85 % titulů mělo do 400 stran). Ale přes 40 titulů (skoro 14 procent) mělo více než 400 stran, přičemž maximum bylo 729 stran (Pánův hlas: výbor povídek, her a scénářů od Stanislava Lema) a několik dalších titulů muselo být dokonce rozděleno do dvou svazků, přičemž titul Josef Balsamo : paměti lékařovy od Alexandra Dumase má 682 a 699 stran.[4]

Na rozdíl od některých jiných „předlistopadových“ edic, knihy v rámci edice Omnia vycházely ještě poměrně dlouho po roce 1989. Zpočátku byl počet ročně vydávaných titulů vysoký (12 v roce 1991, 13 v roce 1992 a dokonce 19 v roce 1993), poté však rychle klesal (7 v roce 1994, po dvou v letech 1995 a 1996, jediný titul v roce 1997).[4] V roce 1998 vstoupilo do likvidace celé nakladatelství Svoboda.[1]

Mezi autory klasické literatury, kteří vyšli v rámci edice Omnia, lze uvést např. tato jména: Honoré de Balzac, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Alexandre Dumas, Denis Diderot, Paul Féval, James Fenimore Cooper, Jack London, Mark Twain nebo Émile Zola, z českých autorů např. Alois Jirásek (dva svazky, z toho jeden obsahuje dvě díla). Početně byla zastoupena detektivní a kriminální literatura, a to jak díla již v té době „klasiků žánru“, např. Agatha Christie, James Hadley Chase, Dashiell Hammett, Maurice Leblanc, Dorothy L. Sayersová, Edgar Wallace nebo Georges Simenon (tomu v edici vyšlo hned 9 titulů, přičemž bohatě jsou zastoupena i jeho díla z jiných žánrů). Současně se čtenáři mohli seznámit i s díly autorů, kteří v době vydání u nás nebyli ještě tak známí, ale již také dosáhli proslulosti, např. od švédské autorské dvojice Maj Sjöwallová, Per Wahlöö v této edici vyšly hned tři romány a další dva, které Per Wahlöö napsal samostatně.

Z tzv. „Velké trojky science fiction“[5] byly svými díly v této edici zastoupeni dva autoři: Isaac Asimov (román Ani sami bohové, který získal obě nejvýznamnější ocenění v žánru: Huga i Nebulu) a Arthur C. Clarke (romány 2001: Vesmírná odysea a Setkání s Rámou. Dále tak významní autoři jako např. Ray Bradbury, Frank Herbert (pět svazků), Stanisław Lem nebo bratři Arkadij a Boris Strugačtí. Z jiných žánrů lze uvést např. tato jména: Arthur Hailey (tzv. profesní román), James Grady (dvě vydání jeho nejznámějšího díla Šest dnů Kondora, později zfilmovaný jako Tři dny Kondora s Robertem Redfordem v hlavní roli), John le Carré (špionážní a politické romány), Stephen King (horory) nebo John McNeil (román Poradce z počítačového prostředí, rovněž úspěšně zfilmován). Dále možno zmínit např. historické romány Jarmily Loukotkové, literatura faktu byla zastoupena např. několika tituly Václava Pavla Borovičky. Lze tedy konstatovat, že žánrové složení edice bylo opravdu pestré.

Na úspěchu knih této edice se významně podíleli renomovaní překladatelé. Z angličtiny to byly např. František Jungwirth, Ladislav Jehlička, Jaroslava Moserová, Josef Škvorecký, Zora Wolfová, Hana Žantovská nebo Michael Žantovský. Z němčiny např. František Gel (v rámci edice přeložil také knihy z angličtiny), Kristián Mikulejský, Karel Paťha, Jitka Soukupová nebo Vojtěch Steklač. Z francouzštiny např. Zdeněk Frýbort, Ladislav Jehlička, Jiří Pechar, Kristian Mikulejský nebo Vilém Opatrný. Z italštiny opět Zdeněk Frýbort nebo Josef Hajný. Z ruštiny Eva Dolejšová, Libor Dvořák nebo Anna Nováková. Ze španělštiny např. Alena Poková nebo Zdeněk Šmíd, z maďarštiny např. Anna Rossová nebo Milan Navrátil. Ze švédštiny a dalších severských jazyků např. František Fröhlich, Dagmar Hartlová či Jiřina Vrtišová.

Přebal, vazbu a typografickou úpravu velkého počtu svazků navrhl Milan Jaroš, edice si tak po většinu doby zachovávala jednotnou grafickou úpravu a formát.[2] Pro tuto úpravu bylo charakteristické rozdělení přední strany obálky na několik různě velkých a širokých obdélníků pomocí tenkých čar. Zcela vlevo (svisle podél hřbetu) bylo úzké pole na výšku, v němž dole bylo umístěno logo edice Omnia. Nahoře v rámci tohoto pole (opět svisle, otočeno o 90 stupňů proti směru hodinových ručiček bylo jméno autora, přičemž křestní jméno bylo drobným písmem, příjmení bylo mnohem větším a výraznějším písmem, ale minuskulemi. Zbytek obálky byl rozdělen do tří nestejně velkých polí pod sebou, orientovaných vodorovně. V horním poli byl zpravidla vybraný citát z textu knihy. V prostředním úzkém poli bylo vodorovně jméno knihy a v největším dolním poli byla ilustrace, která ovšem přesahovala (méně důležitými části) i do ostatních polí a až do okraje. Nápis „Nakladatelství Svoboda“ byl opět svisle, zpravidla zcela vpravo dole, někdy byl ovšem umístěn i vlevo, vedle loga Omnia. Zpravidla tehdy, když autorů bylo více a levé pole proto muselo být širší. Typografickou úpravu některých svazků, zejména po roce 1990, vytvořili jiní grafici, především Jan Jiskra nebo Miloslav Žáček.[4] Jako zajímavost lze uvést knihu Futurologický kongres z roku 1977 od Stanislava Lema, ve které byly použity původní ilustrace autora.

Protože číslo svazku není u této edice uváděno ani v knihovních katalozích, čísla uvedená v tabulce nemusí odpovídat skutečnému číslu svazku. Některé tituly vyšly v rámci edice dvakrát a opět není zřejmé, zda nové vydání použilo původní či nové číslo svazku (v jiných knižních edicích se vyskytují oba přístupy). Přehled byl sestaven primárně na základě údajů z katalogu Národní knihovny ČR, v případě potřeby doplněno z jiných zdrojů.[4]

V počtech jsou zahrnuty i případná opakování vydání stejného titulu.