Isaac Asimov

Isaac Asimov se narodil do židovské rodiny ve vesnici Petroviči v Sovětském Rusku. Ve své první autobiografii uvádí, že jako datum svého narození považuje 2. ledna 1920, i když vzhledem k chybějícím dokumentům či případné chybě při převodu z juliánského kalendáře je toto datum nejzazší a správné datum může být i 4. října 1919.[2]

V roce 1923 celá rodina emigrovala do USA. Do USA se plavil na lodi RMS Baltic. Stal se americkým občanem v roce 1928. Asimov se nikdy nenaučil rusky (jeho rodiče mluvili jidiš) a nikdy svou rodnou zemi nenavštívil. Isaac vyrůstal v Brooklynu v New Yorku. Jeho otec měl malý obchod se smíšeným zbožím, ve kterém se Asimov poprvé setkal s časopisy a novinami. Asimov se naučil sám číst v pěti letech, své první články začal psát už v jedenácti a od devatenácti je dokonce prodával do různých časopisů. Po vystudování střední školy nastoupil Asimov na Kolumbijskou univerzitu, kde promoval v roce 1939.

Během druhé světové války sloužil Asimov jako civilista na námořní základně ve Filadelfii (Philadelphia Naval Shipyard). V roce 1944 byl předvolán k armádní odvodové prohlídce, ale kvůli krátkozrakosti nebyl odveden.[3] Tato vada už nebyla armádě USA na obtíž 7. září 1945, kdy Asimov obdržel povolávací rozkaz. Do jejích řad vstoupil 1. listopadu 1945.[3] Prošel základním výcvikem v Camp Lee ve Virginii. 7. ledna 1946 začal psát povídku Důkaz, což byla jediná povídka, kterou Asimov napsal během své služby v armádě USA (období od 1. listopadu 1945 do 26. července 1946).[3] 7. února již měl hotovu první verzi, ale pak s psaním přestal, neboť se měl zúčastnit operace Crossroads na atolu Bikini. Odcestoval s ostatními na Havaj do Honolulu, ale jaderného testu se nakonec nezúčastnil. Po návratu do Camp Lee požádal o propuštění z armády kvůli doktorandské práci, bylo mu vyhověno 26. července 1946. Odcházel v hodnosti desátníka.[3]

Po válce v roce 1948 dokončil studia, stal se doktorem biochemie a začal pracovat jako učitel biochemie[4] na Bostonské univerzitě. Od roku 1958 se stává profesionálním spisovatelem. Asimov byl dvakrát ženatý: poprvé se oženil v roce 1942 s Gertrude Blugermanovou, se kterou měli dvě děti, syna Davida a dceru Robyn Joan, podle které vytvořil postavu Wandy Seldon. Wanda byla vnučkou hlavního hrdiny knih o Nadaci Hariho Seldona. Manželství se rozpadlo v roce 1973 a dva týdny po rozvodu se Asimov oženil znovu – vzal si americkou autorku sci-fi Janet O. Jeppsonovou. Isaac Asimov zemřel v roce 1992 v New Yorku. Po jeho smrti jeho druhá žena odhalila, že zemřel v důsledku nemoci AIDS. K nákaze došlo při operaci v roce 1983, kdy byla Asimovovi podána krev, která byla HIV pozitivní.[5]

Asimov trpěl klaustrofilií, což je přímý opak ke klaustrofobii. Miloval malé uzavřené prostory; to mělo velký vliv na jeho dílo, především romány Ocelové jeskyně, Nahé slunce a Roboti úsvitu a hlavní postavu první povídky ze série Nadace. Lidé na Zemi v těchto románech žijí v podzemních městech a panicky se bojí otevřeného prostoru. Velkým paradoxem je, že se Asimov bál létat letadlem. Jeho dílo, především romány o Nadaci, je plné kosmických letů a meziplanetárních válek, Asimov přitom za celý svůj život letěl v letadle pouze dvakrát. Zajímavostí je také, že Asimov se nikdy nenaučil plavat či jezdit na kole. Přestože se nikdy nestavěl proti náboženství jako takovému, byl proti spoléhání se na víru v neověřitelné či neověřené.

Asimov je tvůrcem zákonů robotiky, které se časem staly dogmatem sci-fi literatury. Popisují, jakými pravidly se roboti mají řídit. Byly poprvé uvedeny v březnu 1942 v povídce „Hra na honěnou“ (Runaround).

„Násilí je posledním útočištěm neschopných.“ – Salvor Hardin, Nadace

„Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!“ – Hober Mallow, Nadace

• Základna, 1985, samizdatové vydání prvních 3 dílů v jednom svazku
• Nadace, AG Kult 1991 (Foundation, 1951)
• Nadace a Říše, AG Kult 1991 (Foundation and Empire, 1952)
• Druhá Nadace, AG Kult 1991 (Second Foundation, 1953)
• Nadace na hranicích, AG Kult 1992 (Foundation's Edge, 1982)
• Nadace a Země, AG Kult 1992 (Foundation and Earth, 1986)
• Předehra k Nadaci, AG Kult 1992 (Prelude to Foundation, 1988)
• A zrodí se Nadace, And Classic 1995 (Forward the Foundation, 1993)

• Ocelové jeskyně, Mladá Fronta 1970 (The Caves of Steel, 1954)
• Nahé slunce, Ivo Železný 1994 (The Naked Sun, 1957)
• Roboti úsvitu, Klub Julese Vernea 1993 (The Robots of Dawn, 1983)
• Roboti a impérium, Klub Julese Vernea 1993 (Robots and Empire, 1985)

• Oblázek na obloze, AF 167 1993 (Pebble in the Sky, 1950)
• Hvězdy jako prach, AF 167 1994 (The Stars, Like Dust, 1951)
• Kosmické proudy, AF 167 1994 (The Currents of Space, 1952)

• David Starr – tulák po hvězdách , Ivo Železný 1999 (David Starr, Space Ranger, 1952)
• Lucky Starr & piráti z asteroidů, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Pirates of the Asteroids, 1953)
• Lucky Starr & oceány Venuše, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Oceans of Venus, 1954)
• Lucky Starr & velké slunce Merkuru, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Big Sun of Mercury, 1956)
• Lucky Starr a měsíce Jupiterovy, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Moons of Jupiter, 1957)
• Lucky Starr & prstence Saturnu, Ivo Železný 1999 (Lucky Starr and the Rings of Saturn, 1958)

Jde o jedenáctidílnou sérii o popleteném robotovi určenou mládeži, kterou napsal společně se svou ženou Janet Asimovovou.

• Popletený robot Norby, Triton 2016 (Norby, the mixed-up robot, 1983)
• Norbyho další tajemství, Triton, Praha 2017 (Norby's Other Secret, 1984)

• Ani sami bohové, Nakladatelství Svoboda 1992 (The Gods Themselves, 1972)
• Fantastická cesta II, Místo určení: Mozek, Slan 1992 (Fantastic Voyage II, Destination Brain, 1987)
• Příchod noci, Laser 1993 (Nightfall, 1990) – spolu s Robertem Silverbergem. Děj se odehrává na planetě, která má více sluncí a kde je tedy stále světlo. Lidé zde žijící se bojí tmy. Jednou za 2049 let však nastává okamžik, kdy svítí pouze jedno slunce a dochází k zatmění. Lidé v tento okamžik zpanikaří, vše zapálí a tím dojde k rozvrácení civilizace, mnoho lidí zešílí. Román začíná v krátké době před příchodem noci, popisuje civilizaci zhruba na úrovni lidské civilizace v době napsání románu. Postavy polemizují, zda přijde či nepřijde noc. Po jejím příchodu dojde k požárům, ale nakonec, v poslední části, dojde k nápravě.
• Konec věčnosti, Albert 1993 (The End of Eternity, 1955)
• Dítě času, And Classic 1994 (The Ugly Little Boy, 1992) – s Robertem Silverbergem
• Pozitronový muž, Baronet 1998 (The Positronic Man, 1993) – s Robertem Silverbergem

• Já, robot, Odeon 1981 (I, Robot, 1950)
• Vize robotů, Knižní Klub 1994 (Robot visions, 1990)
• Azazel, Laser 1994 (Azazel, 1988) – jedná se o fantasy povídky, které spojuje postava skřítka Azazela.
• Sny robotů, Knižní Klub 1996 (Robot Dreams, 1986)
• Sbohem Země, Mustang 1997 (Gold, 1995)
• Nesmrtelný Bard, Polaris 2001 (různé originály)
• Neznámý Asimov, Triton 2003, 2005 (The Early Asimov, 1972)
• Neznámý Asimov II.,
• Robohistorie, Triton 2004 (The Complete Robot, 1982)
• The Rest of the Robots, 1964

• Slova vědy: Co se za nimi skrývá, Panorama 1978 (Words of Science and History behind them a More Words of Science, 1959)
• Já, Asimov: paměti, Český spisovatel 1996 (I, Asimov, 1994) – třetí autobiografie
• Atom: cesta subatomárním vesmírem, Jota 1997 (Inside the Atom, 1956)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Isaac Asimov na Wikimedia Commons
• Osoba Isaac Asimov ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Isaac Asimov
• Domácí stránka Isaaca Asimova
• Slovenská fanouškovská stránka Isaaca Asimova
• Isaac Asimov na sci-fi databázi LEGIE
• Isaac Asimov na sci-fi databázi Isfdb.org
• Isaac Asimov na webu Fantastic Fiction