Arthur Charles Clarke

Narodil se v pobřežním městě Minehead v Somerset v jihozápadní Anglii do farmářské rodiny. V zhruba deseti letech se jeho zálibou stalo sbírání zkamenělin a poté pozorování hvězd. Kvůli svému zájmu o astronomii si postavil vlastní malý teleskop. Dalším jeho výtvorem byl fotofon – přístroj pro přenos zvuku pomocí měnící se intenzity světla. Někdy v této době se mu do ruky dostal časopis Amazing Stories, publikující fantastické povídky. Takovéto americké časopisy se do Anglie dostávaly jako lodní balast. Během studia Huishova gymnázia v Tauntonu začal psát vlastní povídky. V roce 1934 vstoupil do Britské meziplanetární společnosti.

Po gymnáziu si nemohl dovolit pokračovat ve studiu a tak odešel do Londýna, kde pracoval jako účetní revizor na ministerstvu školství. Zároveň se rozhodl stát se profesionálním spisovatelem. Setkal se s Walterem Gillingsem, vydavatelem časopisu Scientification, který mu otiskl dva články v letech 1938 a 1939 (jeden shrnoval soudobé poznatky o Sluneční soustavě, druhý se týkal možností letu raketou na Měsíc).

Během druhé světové války sloužil v britském královském letectvu (RAF) jako instruktor pro práci s radarem.[1] V říjnu 1945 otiskl v časopise Wireless World myšlenku, jak pomocí tří družic zajistit celosvětový příjem televizního signálu. Bohužel pro něj však je v Británii k udělení patentu potřeba dvou fungujících exemplářů vynálezu. Takto mohl jen v roce 1962, kdy se jeho myšlenka uskutečnila, publikovat v časopise článek Jak jsem přišel o miliardu dolarů vynalézáním Telstaru ve volném čase. Díky tomu je dnes známý jako vynálezce principu telekomunikační družice a na jeho počest je geostacionární oběžná dráha někdy nazývána Clarkova. Kromě tohoto vynálezu publikoval za války ještě jiný článek: Raketa a válka budoucnosti o spojení rakety a jaderné hlavice, díky němu získal stipendium k dalšímu studiu.

Roku 1946 se stal předsedou Britské meziplanetární společnosti a pracoval na vývoji automatických přistávacích systémů. V letech 1946–1948 získal bakalářský titul z fyziky a teoretické i aplikované matematiky na King's College (získal červený diplom). V tomto roce mu John W. Campbell zaplatil 180 dolarů za povídku Rescue Party pro časopis Astounding Science-Fiction. V roce 1948 mu v časopise vyšlo jeho první větší dílo Proti pádu noci, později přepracované jako Město a hvězdy.

Roku 1956 se přestěhoval do Kolomba na Srí Lance (tehdy ještě Cejlon). Tamní prostředí jej inspirovalo k napsání románu Rajské fontány, v němž popisuje ideu vesmírného výtahu.

Na počátku své kariéry se také zajímal o paranormální jevy, což zužitkoval v románu Konec dětství. Již před dlouhou dobou se od všelijakých pseudověd distancoval, vždy však obhajoval výzkum na poli telekineze a podobných jevů. Je také známý ze svých dvou seriálů: Záhady světa Arthura C. Clarka (1981) a Svět tajemných sil Arthura C. Clarka (1984).

Od roku 1988 byl upoután na kolečkové křeslo. V roce 1988 se začalo oficiálně mluvit o udělení rytířského titulu. To bylo pozdrženo během vyšetřování jeho obvinění z pedofilie vzneseného bulvárním časopisem The Sunday Mirror. Clarke byl očištěn od tohoto obvinění v roce 2000. Jeho zdravotní stav v této době mu však neumožnil odcestovat do Londýna a převzít tuto poctu od královny osobně. Slavnostní ceremoniál se tedy uskutečnil za přítomnosti britského vysokého komisaře přímo v Kolombu. Byl čestným předsedou Institutu pro spolupráci ve vesmíru.

V roce 1962 byl za své knihy a články navržen na cenu UNESCO: Kalingovu cenu za popularizaci vědy. Roku 1985 mu byl udělen titul velmistra sci-fi. Roku 1986 založil Cenu A. C. Clarka, která se každoročně uděluje nejlepšímu sci-fi románu vydanému na britské půdě.

Zemřel 19. března 2008 nedlouho po svých 90. narozeninách v Kolombu na Srí Lance, kde žil od roku 1956.[1] V posledních měsících svého života trpěl respiračními problémy.

• 2001: Vesmírná odysea (A Space Odyssey) (1966), americký film, režie Stanley Kubrick.
• 2010: Druhá vesmírná odysea (2010: The Year We Make Contact) (1984), americký film, režie Peter Hyams.
• Barvy nekonečna (1995, The Colours of Infinity), britský dokumentární film podle autorova scénáře, režie Nigel Lesmoir-Gordon.
• Konec dětství (2015, Childhood's End), třídílný americký televizní film, režie Nick Hurran

• Cena Hugo (3 + 1 retro)
  • 1954 – povídka – Hvězda
  • 1973 – román – Setkání s Rámou
  • 1980 – román – Rajské fontány
  • 2004 – povídka, retro – Devět miliard božích jmen
• Cena Nebula (3)
  • 1973 – novela – Setkání s medúzou
  • 1974 – román – Setkání s Rámou
  • 1980 – román – Rajské fontány
• Cena Locus (1)
  • 1974 – román – Setkání s Rámou
• British SF
  • 1974 – Setkání s Rámou
• Campbell Memorial Award
  • 1974 – román – Setkání s Rámou
• Jupiter Award
  • 1974 – Setkání s Rámou
• Forry Award
  • 1982 - za celoživotní dílo
• Damon Knight Memorial Grand Master Award
  • 1985, velmistr sci-fi

• Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie.
• Jediný způsob, jak se můžeme dostat za hranice možného, je ponořit se do nemožného.
• Jestli v životě najdete cestu bez překážek, určitě nikam nevede.