Ivan Rynda

Absolvoval Gymnázium Na Zatlance a na pražské Univerzitě Karlově vystudoval český jazyk a filozofii, v roce 1985 získal titul PhDr. Po několika manuálních zaměstnáních v letech 1975–1977 pracoval do roku 1989 jako programátor a systémový analytik v oblasti výpočetní techniky.

V letech roce 1992 až 1994 byl poradcem ministra zemědělství. V letech 1992 až 1996 byl zástupcem ředitele Centra Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí[1]. Od roku 2001 působí jako vedoucí Katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií UK v Praze, přednáší však také na řadě jiných vysokých škol.^[zdroj?] Účastnil se taktéž obou "Summitů Země" v Riu de Janeiro (1992) a Johannesburgu (2002). Spoluzaložil Radu vlády ČR pro udržitelný rozvoj a od roku 2003 je jejím členem.

Zabývá se zejména udržitelným rozvojem, ekonomikou a právem životního prostředí, globálními civilizačními problémy či vztahem médií a ekologie. Je zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ). V 90. letech se stal členem mnoha akademických, státních a neziskových institucí a organizací. Publikuji hojně v mnoha médiích, včetně pravidelného pořadu v Českém rozhlasu v letech 2000 až 2004.

V roce 2002 získal Cenu Josefa Vavrouška vyhlašovanou Nadací Charty 77.

Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[2] Byl předsedou výboru pro životní prostředí Sněmovny lidu.

V 90. letech byl členem následnických subjektů Občanského hnutí, tedy Svobodných demokratů a Svobodných demokratů – Liberální strany národně sociální (do roku 1997).

V září 2007 při živě vysílaném rozhovoru pro pořad Interview ČT24 na televizní stanici ČT24 zkolaboval v důsledku konzumace alkoholu a prášků. Rozhovor musel být předčasně ukončen. Rynda se pak televizi i divákům omluvil a své selhání vysvětlil kombinací pracovního vytížení, komplikovaného dohadování s televizí, pár deci vína, utišujících prášků a začínající horečky.[3]

V senátních volbách v roce 2006 kandidoval jako nestraník za Stranu zelených ve volebním obvodu Praha 2 (zahrnuje zejména Žižkov a Vinohrady). V prvním kole skončil šestý se ziskem 5,64% hlasů.[4]

V polovině února 2014 byl na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolen jejím místopředsedou.[5] Funkci zastával do června 2017.[6] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval na 4. místě kandidátky Liberálně ekologické strany[7], ale neuspěl.