Kostel svatého Josefa (Slezská Ostrava)

Kostel svatého Josefa[1] [2], jehož patrony jsou sv. Josef a Panna Maria Karmelská[3], stojí na kopci jihovýchodně od tehdejší osady Polská Ostrava, u bývalé říšské silnice z Ostrava, přes Těrlicko do Těšína, a zaujímá nejkrásnější místo v obci. Dnes je tento kostel na katastru a v městském obvodě Slezská Ostrava.

Farní kostel svatého Josefa,
spolupatron Panna Maria Karmelská
Kostel sv. Josefa
Místo
StátČesko Česko
ObecOstrava, Slezská Ostrava
Souřadnice49°49′55,1″ s. š., 18°18′15,9″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézeostravsko-opavská
DěkanátOstrava
FarnostOstrava - Slezská Ostrava
Statusfarní kostel
Datum posvěcení1783
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba17801783
Specifikace
Stavební materiálzděný, zpevněný železobetonem
Další informace
AdresaTěšínská
710 00  Slezská Ostrava
UliceTěšínská
Kód památky31916/8-2449 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o pozdně barokní stavbu ovlivněnou klasicismem. Na hlavním oltáři se nachází dřevěný obraz Panny Marie s Jezulátkem. V roce 1913 musel být kostel v důsledku poddolování uzavřen, kdy klesl o 8 metrů. V letech 19131928 probíhalo jeho zpevňování. Na to byly použity: železobetonový věnec, lana a železná kostra. Nově postavená věž byla rovněž ze železa, avšak kvůli vzhledu byla obezděna dutými cihlami. Věřícím byl kostel vrácen k užívání v roce 1929. Použitá technologie záchrany činí z kostela technickou zvláštnost.

Historie

Tridentská Mše v kostele.

Původní kostel sv. Jiří v Polské Ostravě již nedostačoval svou velikostí potřebám církevní obce, proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového kostela. Dne 9. května 1780 došlo k zahájení výstavby na pozemku, který náležel k faře kostela svatého Jiří v Polské Ostravě.

Celá událost se odehrála v době, kdy byl papežem Pius VI., císařem Josef II. Patronem chrámu byl hrabě František Josef Wilczek z Dobré Zemice a z Hlučína. Výstavbu dozorovali: kněz a vratislavský biskup hrabě Filip Gotthard Schaffgotsch, vratislavský kanovník a v tom čase frýdecký arcikněz hrabě Pražna z Bílkova, hejtman v Těšínském knížectví baron Ota Skrbenský z Hříště, farář Vácslav Josef Rubín, panští úředníci: Jan Gabriel Ulrich, ředitel panských statků Polské Ostravy a Klimkovic, Petr Vašek, hospodářský správce; František Rýpl, účetní a kvestor, František Sakmara, soudce.[4]

Na stavbu kostela přispívaly kromě obcí, které byly přifařeny k Polské Ostravě, také obce: Petřvald, Hrabová, Přívoz, Zábřeh, Vítkovice a Vrbice. Chrám byl dostavěn v roce 1783 a v „první neděli v měsíci září", tedy 9. září 1783 byl farářem Janem Rolným, za velké účastenství hostů, slavnostně vysvěcen.[4]

Starý kostel byl přestavěn na školu o dvou třídách. Pod střechou byla zřízena sýpka na obilí pro poddané v Polské Ostravě.

Faráři

V letech 17831811 byl farářem Jan Rolný z Klímkovic. Pod tento kostel také patřila obec Ratimov. V roce 1784 byla od farnosti oddělena a z nařízení císaře dostala vlastní faru.

Od roku 1812 zde byl Filip Jakubek, který byl dříve farářem v Rychvaldu. Filip Jakubek byl po neurčenou dobu administrátorem arcibiskupství. V závěti z 10. ledna 1813 nechal zapsat, že po jeho smrti dostanou chudí žáci příspěvek na obuv ve výši 50 zlatých a místní chudí na obživu 50 zlatých. Zemřel 30. března 1814.

V roce 1814 nastoupil na faru farář Josef František Slezák z Moravan, který byl před tím kooperator v Klimkovicích. Vedl spor o louku u vratimovského kostela (Kostel sv. Jana Křtitele), a o plat ve výši 3 zlatých měsíčně. Po čtyřech letech byla tato pře v jeho neprospěch ukončena.

Dne 15. července 1849 byl poslán do penze farář Jan Josef Slezák, pro vysoké stáři, dostal výsluhu ve výši 400 zl. stříbra. Pobýval v Ostravě, v roce 1853 se spolu s farářem z Moravské Ostravy, baronem Henigrem vydal do Kroměříže a tam byl až do roku 1858. Poté se na tři měsíce vrátil do Moravské Ostravy, odkud odjel ke svému bratrovi, faráři a děkanovi Františkovi Slezákovi do Duban. V Dubanech oslepl. Zemřel 14. května 1861.

V roce 1849 nastoupil farář a arcikněz Eduard Jakobe, který zemřel 2. června 1872 v Karlových Varech, kde byl pochován.

Dne 22. prosince 1872 byl jmenován farářem páter Jan Bitta, emeritní profesor na c. k. gymnáziu v Těšíně, kde studovala šlechta, byl také profesor náboženství a představený konviktu tohoto gymnázia.

Události

Interiér kostela.

Varhany

Varhany byly do kostela přemístěny z bývalého kostela sv. Jiří, kde byly instalovány v roce 1750. Tyto varhany zhotovil a postavil jistý Josef Stieber, mlynář v Jistebníku.

Zvony

Kostel měl čtyři zvony. Požár z roku 1845 zničil nové i původní zvony z kostela sv. Jiří. V roce 1845 byly odlity dva nové zvony. V roce 1853 byl koupen třetí a v roce 1877 čtvrtý zvon.[7]

Hřbitov.

Hřbitov se v Polské Ostravě nacházel již ve 12. století[8], sloužil k pohřbívání zemřelých z hradiště Borek a patřil mezi nejposvátnější místa Ostravy. Od prvopočátku byl nejspíš zasvěcen sv. Jiří. Později se stal součásti kostela stejného jména. K pohřbíváni sloužil do roku 1823, kdy byl 14. června farářem Janem Josefem Slezákem vysvěceno nové místo kolem kostela sv. Josefa. Dne 1. září 1823 byl zde postaven kříž. V roce 1849 byl církevním administrátorem Petrem Hiklem, za podpory hraběte Wilczka, rozšířen o 700 sáhů a oplocen.

Za odstoupení pozemku fara nedostala žádnou náhradu. Tehdejší farář Eduard Jakob hnul, se zasadil o to, že dekretem Frýdeckého c. k. hejtmanství ze dne 13. února 1851, č 908/96, bylo ustanoveno, že fara dostane adekvátní náhradu. Rozšířený hřbitov byl na pokyn vikariátu v Bílsku ze dne 25. února 1850, ještě toho roku vysvěcen. Svěcení provedl farář Eduard Jakob.

V roce 1866. kdy vypukla v Ostravě cholera, bylo znovu naplánováno rozšíření hřbitova, ale to se neuskutečnilo. Teprve po dalších vlnách epidemie cholery v letech 1871 a 1872, byl v roce 1873 hřbitov rozšířen. Nová část hřbitova byla vysvěcena farářem Janem Bittem. V 19. století to byl největší hřbitov ve Slezsku.

Farní budova

Fara byla v Polské Ostravě již okolo první poloviny 16. století. Zápisy Jana Sedlnického z Choltic, který v roce 1555 nechal znovu vystavět kostel, hovoří o již tomto kostele jako o „farním chrámu Páně". Faráři jsou zaznamenání ve farních knihách až od 17. století.

Na plánu Polské Ostravy z roku 1672 byla vidět malé, nízké staveni. Před farou byla zahrádka na květiny a čtyři ovocné stromy. Do fary se vcházelo přes tuto zahrádkou. Ve faře byly tři malé pokoje, kuchyně a čeledník. Okna byla velmi malá. Na nákresu byla vidět velká vrata, která mohla vést na farský dvůr. Za farou byl dvůr. přes který vedla obecní cesta. Severovýchodně od budovy byly chlévy a stodola.

Zápis ve farní knize z roku 1672 podává informaci, že tou dobou byla fara zpustošená, zahrada bez stromů, neosetá pole.

V roce 1783 byla postavena nová fara, kterou financoval hrabě Wilczek. Mezi mety 1827 a 1828 byla farní budova částečně opravena, hospodářská stavení byla zbourána a postavena na nových místech. Náklady na opravu byly 500 zlatých, které poskytl hrabě Wilczek. V roce 1850 došlo k další opravě: vchod byl přemístěn, vcházelo se tedy přes zahradu, byly koupeny nové dveře, postaveny ploty. Hrabě Wilczek zajistil dřevo a 100 zlatých, dalších 60 zlatých dala farnost. K poslední opravě došlo v roce 1873, opravoval se interiér a upravovala se zahrada a oplocení.

Farnosti bylo podřízeno zhruba 13000 farníků z okolních obcí a kolonií, tedy: Polské Ostravy, Zámostí, Radvanic, Heřmanic, Hrušova, Muglinova, Malých Kunčic, Švrklu[9], Podborčí[10], Zárubku[11], Hranečníku. Zvéřínovce, Salmovce[12], Michálkovic, Kamence, Jaklovce, Mexika[13] a Hladnova. Z těchto obcí byli jen několik rodin židovských a protestantských, jinak všichni ostatní byli katolíci.

Odkazy

Reference

  1. BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. S. 35–41 z 61. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY [cit. 2019-05-03]. S. 35–41 z 61. Dostupné online.
  2. Kostel sv. Josefa — Čeština. amo.ostrava.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-03.
  3. sv. Maria Panna, Karmelská. ŽIVOTOPISY SVATÝCH [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
  4. BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. S. 34–35 z 62. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY, 1878 [cit. 2019-05-02]. S. 34–35 z 62. Dostupné online.
  5. Vnitro srazilo k nule šance Salmů na milionový majetek. iDNES.cz [online]. 2006-04-13 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
  6. Přehled zajímavých míst a faktů o Michálkovicích. 2019-05-03
  7. BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. camea2.svkos.cz [online]. [cit. 2019-05-07]. Dostupné online.
  8. BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. S. 39 z 62. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY [cit. 2019-05-02]. S. 39 z 62. Dostupné online.
  9. BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945 - Švrkl. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
  10. Ostravský uličník - PODBORČÍ. www.mapomol.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
  11. Zárubek (Nazvymist.cz). www.nazvymist.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
  12. Hornické kolonie. Svět, v němž před osmdesáti lety žila půlka Ostravy. iDNES.cz [online]. 2016-07-15 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
  13. Mexiko za Ostravou – výletní restaurace se stoletou historií. Regiony [online]. 2014-08-15 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. (česky)

Literatura

  • Bukovanský Karel Jaromír: Polská Ostrava a okolí, Vydáno 2012 (ekniha), Moravskoslezská vědecká knihovna (Ostrava), 1. vydání z originálu 1878, ISBN 978-80-7054-156-2
  • Jiřík Karel: Dějiny Ostravy, Vydáno 1967, Profil, stran 741
  • JUŘICA, Martin. Ostravské svatostánky. Ostrava: Repronis, 2006. ISBN 80-7329-116-9. S. 11–13.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.