Kostel svatého Josefa (Slezská Ostrava)
Kostel svatého Josefa[1] [2], jehož patrony jsou sv. Josef a Panna Maria Karmelská[3], stojí na kopci jihovýchodně od tehdejší osady Polská Ostrava, u bývalé říšské silnice z Ostrava, přes Těrlicko do Těšína, a zaujímá nejkrásnější místo v obci. Dnes je tento kostel na katastru a v městském obvodě Slezská Ostrava.
Farní kostel svatého Josefa, spolupatron Panna Maria Karmelská | |
---|---|
Kostel sv. Josefa | |
Místo | |
Stát | Česko |
Obec | Ostrava, Slezská Ostrava |
Souřadnice | 49°49′55,1″ s. š., 18°18′15,9″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Diecéze | ostravsko-opavská |
Děkanát | Ostrava |
Farnost | Ostrava - Slezská Ostrava |
Status | farní kostel |
Datum posvěcení | 1783 |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | baroko |
Výstavba | 1780–1783 |
Specifikace | |
Stavební materiál | zděný, zpevněný železobetonem |
Další informace | |
Adresa | Těšínská 710 00 Slezská Ostrava |
Ulice | Těšínská |
Kód památky | 31916/8-2449 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jedná se o pozdně barokní stavbu ovlivněnou klasicismem. Na hlavním oltáři se nachází dřevěný obraz Panny Marie s Jezulátkem. V roce 1913 musel být kostel v důsledku poddolování uzavřen, kdy klesl o 8 metrů. V letech 1913–1928 probíhalo jeho zpevňování. Na to byly použity: železobetonový věnec, lana a železná kostra. Nově postavená věž byla rovněž ze železa, avšak kvůli vzhledu byla obezděna dutými cihlami. Věřícím byl kostel vrácen k užívání v roce 1929. Použitá technologie záchrany činí z kostela technickou zvláštnost.
Historie
Původní kostel sv. Jiří v Polské Ostravě již nedostačoval svou velikostí potřebám církevní obce, proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového kostela. Dne 9. května 1780 došlo k zahájení výstavby na pozemku, který náležel k faře kostela svatého Jiří v Polské Ostravě.
Celá událost se odehrála v době, kdy byl papežem Pius VI., císařem Josef II. Patronem chrámu byl hrabě František Josef Wilczek z Dobré Zemice a z Hlučína. Výstavbu dozorovali: kněz a vratislavský biskup hrabě Filip Gotthard Schaffgotsch, vratislavský kanovník a v tom čase frýdecký arcikněz hrabě Pražna z Bílkova, hejtman v Těšínském knížectví baron Ota Skrbenský z Hříště, farář Vácslav Josef Rubín, panští úředníci: Jan Gabriel Ulrich, ředitel panských statků Polské Ostravy a Klimkovic, Petr Vašek, hospodářský správce; František Rýpl, účetní a kvestor, František Sakmara, soudce.[4]
Na stavbu kostela přispívaly kromě obcí, které byly přifařeny k Polské Ostravě, také obce: Petřvald, Hrabová, Přívoz, Zábřeh, Vítkovice a Vrbice. Chrám byl dostavěn v roce 1783 a v „první neděli v měsíci září", tedy 9. září 1783 byl farářem Janem Rolným, za velké účastenství hostů, slavnostně vysvěcen.[4]
Starý kostel byl přestavěn na školu o dvou třídách. Pod střechou byla zřízena sýpka na obilí pro poddané v Polské Ostravě.
Faráři
V letech 1783–1811 byl farářem Jan Rolný z Klímkovic. Pod tento kostel také patřila obec Ratimov. V roce 1784 byla od farnosti oddělena a z nařízení císaře dostala vlastní faru.
Od roku 1812 zde byl Filip Jakubek, který byl dříve farářem v Rychvaldu. Filip Jakubek byl po neurčenou dobu administrátorem arcibiskupství. V závěti z 10. ledna 1813 nechal zapsat, že po jeho smrti dostanou chudí žáci příspěvek na obuv ve výši 50 zlatých a místní chudí na obživu 50 zlatých. Zemřel 30. března 1814.
V roce 1814 nastoupil na faru farář Josef František Slezák z Moravan, který byl před tím kooperator v Klimkovicích. Vedl spor o louku u vratimovského kostela (Kostel sv. Jana Křtitele), a o plat ve výši 3 zlatých měsíčně. Po čtyřech letech byla tato pře v jeho neprospěch ukončena.
Dne 15. července 1849 byl poslán do penze farář Jan Josef Slezák, pro vysoké stáři, dostal výsluhu ve výši 400 zl. stříbra. Pobýval v Ostravě, v roce 1853 se spolu s farářem z Moravské Ostravy, baronem Henigrem vydal do Kroměříže a tam byl až do roku 1858. Poté se na tři měsíce vrátil do Moravské Ostravy, odkud odjel ke svému bratrovi, faráři a děkanovi Františkovi Slezákovi do Duban. V Dubanech oslepl. Zemřel 14. května 1861.
V roce 1849 nastoupil farář a arcikněz Eduard Jakobe, který zemřel 2. června 1872 v Karlových Varech, kde byl pochován.
Dne 22. prosince 1872 byl jmenován farářem páter Jan Bitta, emeritní profesor na c. k. gymnáziu v Těšíně, kde studovala šlechta, byl také profesor náboženství a představený konviktu tohoto gymnázia.
Události
- 1828: Byla zakoupena byla nová kazatelnice a křtitelnice za 40 zl. stříbra.
- 1830: Byl koupen baldachýn za 110 zl. stříbra.
- 1831: Byly pořízeny červené korouhve se zlatými střapci za 110 zl. stříbra.
- 1832. Byla koupena za 180 zl. stříbra měděná pozlacená monstrance.
- 1833: Byl postaven velký oltář a kazatelna za 600 zl. stříbra.
- 1845: Dne 22. června ve 23 hodin udeřil do věže blesk a vzniklý požár ji zcela zničil, vč. zvonů.
- 1851: Byl objednán nový bílý pluvial za 90 zl. stříbra a byl obnoven hlavní oltář za 20 zl. stříbra z darů farníků.
- 1852: Byl zřízen Boží hrob, který vyhotovil stolař Kliber z Moravské Ostravy za 50 zl. stříbra z darů farníků.
- 1853: Byl zakoupen nový stříbrný kalich za 120 zlatých, na to přispěl kostel 60 zlatými a farníci 60 zlatými.
- 1854: Jistá Marie Kolovratová objednala nový koberec za 36 zlatých.
- 1855: Jistý J. přihnal, úředník v podniku Salmových[5], daroval kostelu bílé mešní roucho s křížem za 46 zlatých. Farníci se složili na 100 zlatých, aby mohl být pozlacen mešní kalich, a znovu namalováno 14 obrazů Křížové cesty od Ignaze Johanna Bergera (8. červenec 1822, Nový Jičín – 29. červen 1901, Vídeň, Rakousko-Uhersko).
- 1856: Byl koupen baldachýn a oltář sv. Barbory za 100 zlatých. Oltář byl instalován a posvěcen 4. prosince. Na krytí výloh kostela daroval jistý p. Zvěřina 160 zlatých a polsko-ostravský farník František Neuman 50 zlatých. Rolník z Malých Kunčic, Vácslav Havránek, daroval 10 zlatých na mešní roucho. Byla zakoupena nová patena na zaopatřování nemocných. Za 60 zlatých z daru farníků bylo pořízeno červené velum, které krajkami ozdobily jeptišky z Opavy.
- 1857: Bylo pořízeno červené antipendium pro velký oltář. Členové sv. růžence darovali červené prapory v hodnotě 100 zlatých. Manželé Antonín a Beata Kašperlíkovi z Moravské Ostravy darovali za prapory fialové barvy v hodnotě 56 zlatých. Za 20 zlatých byl obnoven a pozlacen kalich, který měl prasklé dno. Ten objednal v roce 1759 farář J.A. Šalša.
- 1858: Pracovníci dolů hraběte Wilczka darovali kostelu zelené prapory v hodnotě 100 zlatých. Pracovníci z ostatních závodů hraběte Wilczka věnovali hudební nástroje v hodnotě 120 zlatých.
- 1859: Od dobrodinců bylo vybráno 90 zlatých na nové ciborium a 230 zlatých na šest svícnů z čínského stříbra.
- 1859–1860: Byla provedena stavba nové věže, místo té, která v roce 1845 shořela. Plány bezplatně vypracoval jistý stavitel Josef Ryška z Vídně. Hrabě Wilczek, jako patron kostela, který byl v roce 1858 prohlášen za plnoletého, přislíbil, že i nadále bude kostel podporovat. Stavbu věže kostela provedl po tesařské stránce tesařský mistr Tvrdý z Velké Polomi, stavebně pak Vácslav Knauer z Hrušova. Dovoz materiálu a pomocné práce vykonávali dobrovolně farníci z Polské Ostravy. Věž klempířsky dokončil klempířský mistr Leopold Jakob z Místku. Na báň a kříž, které byly pozlaceny, věnoval 500 zlatých r. č. Heřman Zvěřina. Báň a kříž byly vyrobeny u firmy Brix a Anders, ve Vídni. Kříž byl vysoký 5 stop, široký 3 stopy a měl plochu 4 palců. Báň měla v průměru 2 střevíce.
- 1860: Dne 17. června, na sv. Víta, byl osazena báně a kříž. Náklady na výrobu a osazení byly 6432 zlatých a 88 krejcarů r. č.. Dle záznamů farní knihy této události přihlíželo až 8000 osob.
- 1864: Byla pokryta střecha dřevěným šindelem. Práce provedl tesařský mistr Josef Kubla z Moravské Ostravy za 580 zlatých r. č..
- 1865: Dne 5. července byl na návštěvě v Polské Ostravě kníže a vratislavský biskup Jindřich Förster. Zdržel se 9 dní.
- 1866: Dne 22. října arcikněz P. Eduard Jakob vysvětil Michálkovickou kapli[6], která byla v témže roce postavena pozemku rolníka Jarolíma.
- 1873: Za 600 zlatých byly koupeny kostelní paramenty a ornát.
- 1876: Byla provedena celková oprava kostela, jak interiéru, tak i exteriéru. V kostele byla položena nová dlažba, skříně a kostelní stolice byly nově natřeny a nalakovány. Celkově bylo vydáno 800 zlatých r. č..
- 1877: Byla zakoupena mramorová křtitelnice za 130 zlatých. Byla dokončena Křížová cesta (14 obrazů). Došlo k okrášlení hlavního oltáře. Bylo zakoupeno čtrnáct nástěnných svícnů.
- 1878: Byla koupena monstrance za 740 zlatých a antipendium za 120 zlatých. Jistý Karel Veber daroval kostelu obraz panny Marie, který si přivezl z Mexika. Jistá paní Zvěřinová z Opavy darovala kostelu skleněný lustr.
Varhany
Varhany byly do kostela přemístěny z bývalého kostela sv. Jiří, kde byly instalovány v roce 1750. Tyto varhany zhotovil a postavil jistý Josef Stieber, mlynář v Jistebníku.
- 1783: Byly přeneseny varhany z kostela sv. Jiří.
- 1825: Byly zakoupeny a postaveny nové varhany za 440 zl. Tyto varhany zhotovil jistý Michael Oranský, měšťan z Olomouce. Na varhany přispěli: 64 zlatých patron kostela hrabě Wilczek, 80 zlatých panství Radvanické, 50 zlatých baron Trach z Březí, 50 zlatých ředitel Antonín Svídrnoch, 20 zlatých správce Jan Mácha, 20 zlatých questor Ludvík Luzar, 20 zlatých správce dolů Antonín John, 26 zlatých lidé z Polské Ostravy, 90 zlatých přifařené obce.
Zvony
Kostel měl čtyři zvony. Požár z roku 1845 zničil nové i původní zvony z kostela sv. Jiří. V roce 1845 byly odlity dva nové zvony. V roce 1853 byl koupen třetí a v roce 1877 čtvrtý zvon.[7]
Hřbitov.
Hřbitov se v Polské Ostravě nacházel již ve 12. století[8], sloužil k pohřbívání zemřelých z hradiště Borek a patřil mezi nejposvátnější místa Ostravy. Od prvopočátku byl nejspíš zasvěcen sv. Jiří. Později se stal součásti kostela stejného jména. K pohřbíváni sloužil do roku 1823, kdy byl 14. června farářem Janem Josefem Slezákem vysvěceno nové místo kolem kostela sv. Josefa. Dne 1. září 1823 byl zde postaven kříž. V roce 1849 byl církevním administrátorem Petrem Hiklem, za podpory hraběte Wilczka, rozšířen o 700 sáhů a oplocen.
Za odstoupení pozemku fara nedostala žádnou náhradu. Tehdejší farář Eduard Jakob hnul, se zasadil o to, že dekretem Frýdeckého c. k. hejtmanství ze dne 13. února 1851, č 908/96, bylo ustanoveno, že fara dostane adekvátní náhradu. Rozšířený hřbitov byl na pokyn vikariátu v Bílsku ze dne 25. února 1850, ještě toho roku vysvěcen. Svěcení provedl farář Eduard Jakob.
V roce 1866. kdy vypukla v Ostravě cholera, bylo znovu naplánováno rozšíření hřbitova, ale to se neuskutečnilo. Teprve po dalších vlnách epidemie cholery v letech 1871 a 1872, byl v roce 1873 hřbitov rozšířen. Nová část hřbitova byla vysvěcena farářem Janem Bittem. V 19. století to byl největší hřbitov ve Slezsku.
Farní budova
Fara byla v Polské Ostravě již okolo první poloviny 16. století. Zápisy Jana Sedlnického z Choltic, který v roce 1555 nechal znovu vystavět kostel, hovoří o již tomto kostele jako o „farním chrámu Páně". Faráři jsou zaznamenání ve farních knihách až od 17. století.
Na plánu Polské Ostravy z roku 1672 byla vidět malé, nízké staveni. Před farou byla zahrádka na květiny a čtyři ovocné stromy. Do fary se vcházelo přes tuto zahrádkou. Ve faře byly tři malé pokoje, kuchyně a čeledník. Okna byla velmi malá. Na nákresu byla vidět velká vrata, která mohla vést na farský dvůr. Za farou byl dvůr. přes který vedla obecní cesta. Severovýchodně od budovy byly chlévy a stodola.
Zápis ve farní knize z roku 1672 podává informaci, že tou dobou byla fara zpustošená, zahrada bez stromů, neosetá pole.
V roce 1783 byla postavena nová fara, kterou financoval hrabě Wilczek. Mezi mety 1827 a 1828 byla farní budova částečně opravena, hospodářská stavení byla zbourána a postavena na nových místech. Náklady na opravu byly 500 zlatých, které poskytl hrabě Wilczek. V roce 1850 došlo k další opravě: vchod byl přemístěn, vcházelo se tedy přes zahradu, byly koupeny nové dveře, postaveny ploty. Hrabě Wilczek zajistil dřevo a 100 zlatých, dalších 60 zlatých dala farnost. K poslední opravě došlo v roce 1873, opravoval se interiér a upravovala se zahrada a oplocení.
Farnosti bylo podřízeno zhruba 13000 farníků z okolních obcí a kolonií, tedy: Polské Ostravy, Zámostí, Radvanic, Heřmanic, Hrušova, Muglinova, Malých Kunčic, Švrklu[9], Podborčí[10], Zárubku[11], Hranečníku. Zvéřínovce, Salmovce[12], Michálkovic, Kamence, Jaklovce, Mexika[13] a Hladnova. Z těchto obcí byli jen několik rodin židovských a protestantských, jinak všichni ostatní byli katolíci.
Odkazy
Reference
- BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. S. 35–41 z 61. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY [cit. 2019-05-03]. S. 35–41 z 61. Dostupné online.
- Kostel sv. Josefa — Čeština. amo.ostrava.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-03.
- sv. Maria Panna, Karmelská. ŽIVOTOPISY SVATÝCH [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. S. 34–35 z 62. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY, 1878 [cit. 2019-05-02]. S. 34–35 z 62. Dostupné online.
- Vnitro srazilo k nule šance Salmů na milionový majetek. iDNES.cz [online]. 2006-04-13 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- Přehled zajímavých míst a faktů o Michálkovicích. 2019-05-03
- BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. camea2.svkos.cz [online]. [cit. 2019-05-07]. Dostupné online.
- BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. S. 39 z 62. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY [cit. 2019-05-02]. S. 39 z 62. Dostupné online.
- BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945 - Švrkl. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- Ostravský uličník - PODBORČÍ. www.mapomol.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- Zárubek (Nazvymist.cz). www.nazvymist.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- Hornické kolonie. Svět, v němž před osmdesáti lety žila půlka Ostravy. iDNES.cz [online]. 2016-07-15 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- Mexiko za Ostravou – výletní restaurace se stoletou historií. Regiony [online]. 2014-08-15 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. (česky)
Literatura
- Bukovanský Karel Jaromír: Polská Ostrava a okolí, Vydáno 2012 (ekniha), Moravskoslezská vědecká knihovna (Ostrava), 1. vydání z originálu 1878, ISBN 978-80-7054-156-2
- Jiřík Karel: Dějiny Ostravy, Vydáno 1967, Profil, stran 741
- JUŘICA, Martin. Ostravské svatostánky. Ostrava: Repronis, 2006. ISBN 80-7329-116-9. S. 11–13.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Josefa na Wikimedia Commons
- Do věže kostela sv. Josefa uložili historické dokumenty. Včetně staré Rovnosti. [online]. Deník.cz, 2017-03-10. Dostupné online.