Stodola

Stodola je zemědělská stavba, určená k uskladňování objemných zemědělských produktů (obilí, sláma, seno). Dříve byla součástí téměř každého statku.

Stodola v Libouchci v okrese Ústí nad Labem na severu Čech

Stodola v obci Bartoszówka v Mazovském vojvodství v Polsku

Stodola je velká jednoduchá stavba, často největší budova zemědělské usedlosti. Nejčastěji má obdélníkový půdorys s dvojicí velkých vrat uprostřed protilehlých delších stran. Bývá jednopodlažní, výška obvykle dosahuje několika metrů.

Prostor mezi vraty býval užíván jako mlat – místo k ručnímu mlácení obilí. Průvan mezi otevřenými vraty byl využíván k odlučování plev od zrna. Později sem bývala umístěna strojová mlátička, řezačka a další stroje s možností pohonu ze stabilního motoru, nebo ze žentouru poháněného silou dobytka. Další prostory stodoly (tzv. perny) pak sloužily jako sklad sena a slámy, nářadí, zemědělských strojů... Perny byly od mlatu odděleny nízkou přepážkou, tzv. oplotní. V prostoru stodoly se mohly konat lidové veselice (svatby, posvícení ...)

Nejstarším dokladem existence stodol na území Čech je jméno vsi Stodůlky (dnes součást Prahy). Jednoduché objekty na skladování vymlácené slámy existovaly již ve středověkých vesnicích. Specifickou formou v době pozdního středověku a raného novověku byly tzv. polygonální stodoly s vícebokými pernami a vysokými střechami, v minulosti běžné např. na Voticku, Podblanicku, Českomoravské Vysočině, v okolí Poličky a na Opavsku. Polygonální stodola je vyobrazena mimo jiné v heraldické výzdobě klenby chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Dnes se zachovaly poslední z nich např. v Širokém Dole a Telecí u Poličky, Martinicích u Votic a ve Veletíně na Voticku, Borku u Kozojed na Plzeňsku nebo v Těchobuzi u Pacova. Další jsou přenesené do muzeí v přírodě. V jihozápadních Čechách se stavěly stodoly pravoúhlé, avšak s archaickým krovem "na osla". Jejich znakem byly nízké perny a vysoká střecha. Mladší stodoly mají obvykle vyšší stěny. Stavěly se často z druhotně použitého dřeva jako roubené, hrázděné, nebo i zděné z kamene či cihel. Typickým znakem jsou větrací otvory a štěrbiny ve stěnách peren, někdy provedené jako mřížovina z cihel v dekorativní vazbě. Mladší stodoly dosud v mnoha vesnicích ohraničují z vnější strany v souvislých řadách "humna" a jsou přístupné ze záhumenní cesty. Specifickou formou jsou podélně průjezdné, tzv. špaletové stodoly na Hané (Příkazy u Olomouce) a podélně průjezdné stodůlky orientované kolmo k záhumenní cestě na Slovácku (Hrubá Vrbka).

Stodola bývá někdy nesprávně zaměňována s jinými hospodářskými stavbami, zejména s tzv. kolnou (stavba na uskladnění vozů, zemědělských strojů a nářadí).