Kei Nišikori

V juniorském tenisu získal titul na turnaji Riad 21 v marockém Rabatu. Na French Open 2006 se probojoval do čtvrtfinále dvouhry a po boku Argentince Emiliana Massy vyhráli deblovou soutěž, když ve finále zdolali ruský pár Artur Černov a Valerij Rudněv. Z události Luxilon Cup konané v rámci březnového Sony Ericsson Open 2007 si odvezl turnajový vavřín po finálové výhře nad Michaelem McClunem.

Čtvrtfinále si zahrál na Australian Open 2006. Ve Wimbledonu 2005 skončil v úvodním kole a na newyorském majoru došel nejdále do třetího kola na US Open 2005.

Celkový poměr výher a proher činil 73–37 ve dvouhře a 53–31 ve čtyřhře. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF figuroval nejvýše v červenci 2006, kdy mu patřila 7. příčka.

Do sezóny vstoupil lednovým Brisbane International, na kterém vypadl ve druhém kole s Kypřanem Marcosem Baghdatisem. Na Australian Open otočil utkání proti turnajové šestce Jo-Wilfriedu Tsongovi z nepříznivého stavu 0:1 na sety. Ve čtvrtfinále však byl nad jeho síly čtvrtý nasazený Andy Murray. Na Australian Open se tak stal prvním mužským čtvrtfinalistou z Japonska za předešlých osmdesát let.[5]

Ve Wimbledonu 2013

V červenci došel na newportském Hall of Fame Tennis Championships čtvrtfinále poté, co vyřadil belgického hráče Oliviera Rochuse ve třech setech.[6] V něm však jako druhý nasazený nenašel recept na Američana Rajeeva Rama. Následovala účast v mužské dvouhře Letních olympijských her v All England Clubu, kde se také probojoval mezi poslední osmičku tenistů. V této fázi mu vystavil stopku osmý nasazený Argentinec Juan Martín del Potro.[7]

Po volném losu na torontském Canada Masters prohrál v duelu druhého kola s Američanem Samem Querreym. Na navazujícím Cincinnati Masters, další událostí ze série US Open, jej ve třetí fázi vyřadil Švýcar Stan Wawrinka. S tímto soupeřem prohrál druhý zápas sezóny, když na něj nenašel recept ani ve čtvrtfinále únorového Copa Claro hraného v Buenos Aires.

Turnajový vavřín si připsal 7. října na tokijském Rakuten Japan Open Tennis Championships, kde jako osmý nasazený ve finále zdolal kanadskou turnajovou šestku Milose Raonice po třísetovém průběhu. Ve čtvrtfinále si poradil s turnajovou dvojkou Tomášem Berdychem a v semifinále s Marcosem Baghdatisem. Získal tak premiérový titul v kategorii ATP World Tour 500 a druhou trofej v kariéře. Bodový zisk mu zajistil posun ze 17. na 15. příčku světové klasifikace. Stal se také prvním Japoncem, jenž ve čtyřicetijednaleté historii Japan Open ovládl některý z jeho ročníků.[8]

Pozdní doběh k forhendu ve Wimbledonu 2013

Sezónu stejně jako předchozí rok rozehrál na lednovém Brisbane International, kde v semifinále skrečoval Andymu Murraymu pro poranění kolena. Na úvodním grandslamu Australian Open skončil ve čtvrtém kole na raketě španělského hráče Davida Ferrera, když jej během melbournské události stále trápilo kolenní zranění.

Třetí kariérní titul vybojoval na U.S. National Indoor Tennis Championships, kde jako pátý nasazený zastavil ve čtvrtfinále turnajovou jedničku Marins Čiliće z Chorvatska a v boji o titul na něj Španěl Feliciano López uhrál jen pět her. V průběhu události neztratil žádný set. V následné světové klasifikace se posunul o šest míst vzhůru z 22. na 16. pozici.

Významné výhry dosáhl 9. května na antukovém Mutua Madrid Open, kde ve třetím kole vyřadil obhájce titulu a bývalou světovou jedničku Rogera Federera. V dalším zápase však nenašel recept na španělského antukáře Pabla Andújara.

Působení na US Open rychle zakončil, když se jeho porážka v prvním kole od 179. hráče žebříčku Daniela Evanse stala jedním z překvapení turnaje. Ukončil tak šestigranslamovou sérii účastí ve třetím kole.

Od ledna se osobním koučem stal bývalý druhý hráč světa Michael Chang.

V osmifinále Australian Open podlehl favorizované světové jedničce Rafaelu Nadalovi v těsných třech setech. První obhájený turnajový vavřín v kariéře dosáhl na U.S. National Indoor Tennis Championships v Memphisu, když ve finále zdolal chorvatského nejvyššího tenistu okruhu Iva Karloviće.

Ve Wimbledonu dohrál v osmifinále

Jako turnajová dvacítka vstupoval do březnového Sony Open Tennis v miamském Key Biscayne. V klání proti čtvrtému nasazenému Davidu Ferrerovi odvrátil čtyři mečboly, aby postoupil do čtvrtfinále. V něm si poradil s turnajovou pětkou Rogerem Federerem a prošel mezi poslední čtyřku hráčů. Podruhé v kariéře se probojoval do semifinále události kategorie Masters,[9] když první odehrál v říjnu 2011 na čínském Shanghai Rolex Masters 2011. K duelu proti světové dvojce Novaku Djokovićovi však nenastoupil pro poranění třísla. Protože před druhým semifinále vzdal také Tomáš Berdych pro žaludeční potíže, stal tento turnaj prvním v otevřené éře tenisu, na němž nebyl odehrán ani jeden semifinálový zápas.[10]

Po léčbě se na dvorce vrátil na konci dubna antukovým Barcelona Open, kde nenašel přemožitele a turnaj vyhrál po vítězství nad Kolumbijcem Santiagem Giraldem 6–2 a 6–2. Dne 10. května se pak probojoval poprvé v kariéře do zápasu o titul v kategorii ATP Masters, když na antukovém Mutua Madrid Open dokázal mezi poslední osmičkou přejít přes Feliciana Lópeze a v semifinále vyřadil turnajovou pětku Ferrera. Ve třetím, rozhodujícím, setu bitvy o turnajovou trofej skrečoval světové jedničce Rafaelu Nadalovi za stavu gamů 0–3. Důvodem bylo poranění zad. V pondělním vydání žebříčku ATP z 12. května poprvé v kariéře zamířil do elitní světové desítky, když mu patřilo 9. místo.[11] Na následném French Open neprošel přes 1. kolo, když byl nad jeho síly Slovák Martin Kližan, se kterým prohrál ve třech setech.

Po neúplně povedeném French Open se přesunul na travnatou část sezóny na turnaj do německého Halle, kde ho v semifinále zastavil pozdějšího vítěz Roger Federer. Na třetím grandslamu sezóny Wimbledonu nejprve přešel přes první dvě kola, následně ve třetím kole přežil pěti setovou bitvu s Italem Simonem Bolellim, avšak nakonec prohrál ve čtvrtém kole s Milosem Raonicem z Kanady, přestože vyhrál úvodní sadu.

Po Wimbledonu se přesunul na turnaj Citi Open ve Washingtonu, kde mu začala americká část sezóny na tvrdých dvorcích. Po dvou prvních kolech, kdy musel oba zápasy hrát na tři sety, došel do čtvrtfinále, kde však narazil na francouzského hráče Richarda Gasqueta, se kterým snadno prohrál ve dvou sadách 6–1 a 6–4 a prohrál s ním tak pátý vzájemný zápas z celkově pěti.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kei Nishikori na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kei Nišikori na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kei Nišikori – oficiální stránky
• Kei Nišikori na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Kei Nišikori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Kei Nišikori na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Kei Nišikori v databázi Olympedia (anglicky)
• (anglicky) Kei Nišikori na Facebooku