Dominik Duka

Nejprve působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze (Chlum sv. Maří nad Ohří, Jáchymov, Nové Mitrovice). Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem Habáněm na možnostech formace členů řádu, později se stal magistrem kleriků a vikářem provinciála. Tato činnost skončila jeho odsouzením roku 1981 a pobytem ve vězení Plzeň-Bory (ve stejné době tam byl vězněn mj. i Václav Havel). Po propuštění až do roku 1989 pracoval ve Škodě Plzeň jako rýsovač.

Roku 1986 byl tajně ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie. Po roce 1990 působil již veřejně jako provinciál dominikánského řádu. Souběžně s tím vyučoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a vykonával též úřad předsedy Konference vyšších řeholních představených.

Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible, vytvářeného od roku 1980. Spolu s Františkem X. Halasem byl i jejím hlavním překladatelem. V tradicích dominikánské spirituality se vyprofiloval jako teolog a plodný církevní spisovatel, zejména v oboru biblistiky. Jako šéfredaktor se výrazně podílel na vydávání dominikánské revue pro teologii, duchovní život a kulturu, Revue Salve.

Znak jako biskupa Hradce Králové

Dne 6. června 1998 byl jmenován biskupem Královéhradecké diecéze a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení. 4. listopadu 2004 byl jmenován též apoštolským administrátorem Litoměřické diecéze z důvodu indispozice biskupa Pavla Posáda, tuto funkci zastával až do jmenování Jana Baxanta novým litoměřickým biskupem v roce 2008.

V sobotu 13. února 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Miloslava Vlka ve funkci pražského arcibiskupa. Úřadu se ujal 10. dubna 2010 po své intronizaci v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Za své cíle označil uzavření mezinárodní smlouvy s Vatikánem, dále aby církev více oslovovala mladé a aby dohoda o majetkovém vyrovnání státu a církve byla ku prospěchu celé společnosti, a tím také ku prospěchu církví a náboženských společností.[1]

Dne 6. ledna 2012 oznámil papež Benedikt XVI. na závěr mše, kterou sloužil při příležitosti slavnosti Zjevení Páně (lidově sv. Tří králů), že arcibiskupa Duku spolu s dalšími 21 duchovními jmenuje v blízké budoucnosti kardinálem.[4] Oficiální jmenování bylo provedeno při papežské konsistoři, která se konala dne 18. února 2012 v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Svou první mši v nové hodnosti sloužil kardinál Duka 25. února 2012 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.[5] Při této příležitosti uctil památku svatého Vojtěcha a připomenul též památku Josefa Toufara, který v roce 1950 právě toho dne zemřel na následky vyšetřování komunistickým režimem.

Ve čtvrtek 26. dubna 2018, v den svých 75. narozenin,[pozn. 1] poslal kardinál Dominik Duka papeži Františkovi dopis, ve kterém rezignoval na post pražského arcibiskupa. Odpovědí bylo psaní od Apoštolské nunciatury, zveřejněné na webu pražského arcibiskupství,[6] v němž papež František demisi přijal a zároveň Duku vyzval, aby úřad konal dále, dokud nebude stanoveno jinak,[7][8] tedy dokud za něj nebude nalezena náhrada.[9]

Dne 28. března 2020 byl Dominik Duka vzat do domácí karantény, protože se setkal s biskupem Karlem Herbstem, který byl pozitivně testován na nemoc covid-19.[10]

Dne 14. září 2012, během slavnostní investitury Českého velkopřevorství orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, konané na svátek Povýšení sv. Kříže, se Dominik Duka stal novým Generálním kaplanem řádu. Kardinál Duka byl tak v pořadí již třetím, původně královéhradeckým biskupem, který přijal Svatolazarský kříž a patronát nad duchovním působením řádu v Česku, ale poprvé v dějinách s působností pro převorství a komendy po celém světě.[18]

Při příležitosti své investitury vyzdvihl především oběti, které svatolazarští rytíři přinesli během druhé světové války a také v době komunistické perzekuce, kdy několik členů řádu podstoupilo mučení a smrt v pracovních táborech. Duchovní velkokříž sv. Lazara přijal kardinál Duka během páteční ceremonie v Katedrále sv. Víta na Pražském hradě z rukou 50. velmistra orleánské obedience řádu, Jana Josefa Dobrzenského a předsedy řádové vlády, Charlese-Philippa d'Orléans, vévody z Anjou. Přítomen byl také papežský nuncius v České republice arcibiskup Giuseppe Leanza. Slavnostní liturgie se zúčastnili duchovní a zástupci sedmi řádových jurisdikcí spolu s představiteli Českého velkopřevorství.

K 1. lednu 2021 byl Duka kvůli vnitřním sporům rozhodnutím velmistra Jana Josefa Dobrzenského z řádu vyloučen a odvolán z funkce generálního kaplana.[19]

V únoru 2008 se biskup Duka podle deníku Právo krátce před prezidentskými volbami v parlamentu soukromě sešel s poslancem KDU-ČSL Jiřím Hanušem a hovořil s ním (mimo jiné) i o volbě prezidenta republiky v onom roce. Česká biskupská konference se pod vedením olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera předtím usnesla, že biskupové zůstanou neutrální a nebudou do kampaně zasahovat. Poslanec Jiří Hanuš pak vypověděl, že mu Duka v osobním rozhovoru pouze řekl svůj osobní názor na oba kandidáty, ale neradil mu, koho volit.[20]

Proslov tehdejšího prezidenta Václava Klause na Svatováclavské pouti 28. září 2011 vyprovokoval skupinu intelektuálů k sepsání Svatováclavské výzvy katolickým biskupům, ve které vystoupili proti propojení církve s jakoukoli politickou silou. Dominik Duka kritiku politizace církve odmítl na svém blogu[21] ze dne 28. března 2013, kde napsal: „Církev vstupuje jako korektiv do společenského a politického života. Nikoliv stranického, ale společenského života, kde stojí na straně autonomie a svobody člověka“ a poukázal na to, že „nikdo nás nemůže vinit, že bychom chtěli rozhodovat o obsazování úřadů, ministerských postů, nebo že bychom prorůstali s některou z politických stran“.

Po demonstraci odborů ze dne 21. března 2013 bývalý dominikánský spolubratr Ivan Odilo Štampach kardinála Duku obvinil,[22] že ve své rozhlasové „Glose Dominika Duky“ na Radiožurnálu označil demonstranty za „lůzu“. Usoudil tak na základě pasáže z rozhlasové glosy ze dne 22. dubna 2012,[23] ve které Duka řekl: „Nevadí mi protesty, ale vadí mi množství projevů, které už dávno překročily míru pokojného protestu a staly se projevy hrubiánství a vulgarity. Tím se protest sesouvá z roviny demokracie do roviny ochlokracie.“ Kardinál Duka poté v rozhovoru s Oldřichem Dandou pro deník Právo odmítl, že by někoho označil za „lůzu“, když upozornil, že je autorem textu glosy, nikoliv titulku, ve kterém se slovo „lůza“ vyskytlo: „Nemluvil jsem o lůze, ten nadpis jsem článku nedal já. Mluvil jsem o ochlokracii, to není jen lůza, ale i dav.“ Pořad je navíc natáčen několik týdnů dopředu, souběh rozhlasové glosy s odborářskou demonstrací tak byl spíše dílem náhody.[24]

V únoru 2018 byl do Vatikánu odeslán dopis, v němž skupina českých katolíků pod vedením aktivisty Jana Bierhanzla požádala papeže Františka, aby Dukovi po jeho povinné rezignaci neprodlužoval mandát coby arcibiskupovi pražskému.[25] O něco později byl do Vatikánu odeslán podpůrný dopis Miloše Zemana, který napsal jako soukromá osoba, a v němž dokládá Dukovy osobnostní kvality.[26]

Duka bývá kritizován zejména od mladších věřících[9] i za příklon k některým českým politikům.[25] Blízké vztahy měl k bývalému prezidentu Václavu Klausovi a dobře vychází s prezidentem Milošem Zemanem. Jako jeden z mála katolických kleriků mu blahopřál k jeho znovuzvolení.[9] V listopadu 2015 v Lánech dokonce za něj odsloužil mši; v reakci na to pak zaslalo Dukovi několik desítek občanů kritický otevřený dopis.[27] Kritiku si vysloužila i jeho slova na adresu uprchlíků, kromě toho bývá kritizován za své postoje i LGBT komunitou.[25] Kritizován je i za postoj k obětem invaze na Ukrajinu.[28]

Festival Divadelní svět Brno 2018 uvedl koncem května kontroverzní hry „Naše násilí a vaše násilí“ a „Prokletí“ chorvatsko-bosenského režiséra Olivera Frljiće. Ty se dle Duky hrubě dotkly jeho práv, zaručených Listinou práv a svobod: V Našem násilí je scéna s Ježíšem znásilňujícím muslimskou ženu, kdežto v Prokletí (již dříve Dukou označeném coby hnus[29]) figuruje socha s vizáží papeže Jana Pavla II. s erigovaným penisem. Kardinál a jeho právník Ronald Němec proto zažaloval Národní divadlo Brno a organizátora festivalu, Centrum experimentálního divadla, a žádal od nich omluvu.[30][31][32]
Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek městského soudu jako pravomocný s tím, že brněnská divadla se nemusejí omlouvat za uvedení kontroverzních her. Soudce Michal Ryška v odůvodnění rozhodnutí uvedl: „Umělecký projev používá specifické výrazové prostředky, používá symboliku, používá nadsázku, a pokud má potenciál přispívat k diskusi o otázkách veřejného zájmu, tak je právně přípustný i za cenu jisté oběti na náboženském sentimentu části věřících osob, a víra a tolerance věřících by měly být v rámci demokratické společnosti natolik pevné, aby toto unesly.“[33][34]
Dominik Duka v pořadu Partie na TV Prima kauzu okomentoval slovy, „rozsudek, který padl, je rozsudek hodný justice bývalého socialistického tábora, nikoli demokratického státu.“ „Česko se dostává zpět do totalitního myšlení a do doby, kdy u nás byli křesťané a církev pronásledováni a utlačováni.“[35]
Soudce Michal Ryška následně v deníku Právo reagoval, že „kardinál se nemůže stavět do pozice veřejného žalobce pod maskou ochrany svých osobních práv“ a „demokracie není teokracie a že tolerance a víra věřících musí být v demokratické společnosti natolik silné, aby unesly uměleckou nadsázku. Tím spíš to platí pro osobu veřejnou, jakou je i kardinál, která má z titulu své funkce zajištěn široký přístup do médií a veřejného prostoru, kde může vést polemiku.“[34]
Dominik Duka v prosinci 2019 oznámil, že ve sporu podá dovolání a nebude váhat obrátit se ani na Evropský soud pro lidská práva.[34] V červnu 2021 jeho právník R. Němec České televizi potvrdil, že proti rozhodnutí soudů podají ústavní stížnost.[31]

V září roku 2019 bylo jednou z obětí (označovanou jako Patrik R.) podáno trestní oznámení na Dominika Duku za nadržování pachatelům sexuálního násilí, kteří se této činnosti dopouštěli v dominikánském řádu, jejž Duka v té době vedl. Podle právníka Patrika R. Daniela Bartoně měl Duka „v dominikánském řádu a potom i na dalších místech pomáhat unikat pachatelům sexuálních deliktů trestnímu stíhání“. Dukův mluvčí Romuald Štěpán Rob uvedl, že „kardinál je plně připraven spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení.“[36][37] Duka uvedl, že oba dotyčné tehdy konfrontoval a vyslechl, považoval však situaci za patovou.[38] Patriku R. prý řekl, že se může obrátit na policii a na světícího biskupa, ale že by měl přivést alespoň dva svědky, aby jeho tvrzení nabylo věrohodnosti. Duka potvrdil, že oba dotyční protichůdně přísahali na kříž, čímž vzniklo tvrzení proti tvrzení. Doposud nezodpovězenou otázkou zůstává, zda nepřekročil jako tehdejší představený dominikánů své pravomoce a nepochybil proti kánonu 1772 když ověřoval pravdomluvnost domnělého pachatele pod přísahou [37] Údajný pachatel zneužívání byl vysvěcen na kněze, po dalších obviněních ze sexuálního zneužívání byl v roce 2006 souzen církevním soudem a později byl z dominikánského řádu vyloučen. Proti tomu se dotyčný odvolal, výčtem mu však byl církevní trest nejvyšším generálním představeným dominikánů ještě zpřísněn Zemřel v roce 2007. Tohoto údajného pachatele přijal Dominik Duka do řádu nestandardním způsobem v 80. letech v době svého působení v Plzni, kde také tento údajný pachatel s Dukou žil ve společném řádovém bytě v Revoluční ulici 50 v Plzni-Lobzích. Proti jeho vysvěcení se vyslovila v 90. letech část dominikánů. Dobrozdání o morální bezůhonnosti tohoto údajného pachatele v době těsně před svěcením Dominik Duka však proti vůli části řádu prosadil. [39] Kardinál Duka dále uvedl, že mezi jím řešeným případem a počátkem soudu uplynulo 12 let. Podle jeho současného názoru neměl být dotyčný duchovní nikdy vysvěcen na kněze, přesto Patrika R. opakovaně odmítl přijmout a tuto záležitost s ním po letech osobně řešit.[36]
Policejní vyšetřování dospělo k závěru, že R. byl obětí sexuálního násilí dokonce ze strany dvou kněží. Ústavní soud ale 27. dubna 2021 konstatoval, že případ je z pohledu práva uzavřen, protože oba duchovní jsou již po smrti.[39] Druhý údajný pachatel se stal v 90. letech Dukovým pověřením novicmistrem dominikánského kláštera v Košicích na Slovensku, kde působil rovněž jako zpovědník v semináři. Po zveřejnění reportáže seznam.cz se přihlásila další oběť sexuálního zneužívání, která je i po řadě let ochotna vypovídat v neprospěch tohoto druhého pachatele. Ten, podle sdělení této oběti, před připravovaným kanonickým procesem zemřel na následky vysazení léků z vlastního rozhodnutí. Doposud není znám konečný počet obětí těchto dvou údajných pachatelů, objasnění znemožňuje nemožnost vyšetřovat mrtvé pachatele a promlčené zločiny a to jak ze strany státních, tak nejvyšších církevních orgánů ve Vatikánu.
Dominik Duka se Patriku R. odmítl omluvit s tím, že „se vůči dotyčnému ničím neprovinil a omluva by měla naopak přijít z jeho strany, protože udržoval v klášteře aktivní homosexuální vztah s jedním z kandidátů, za který byl vyloučen a který znevěrohodnil jeho obvinění, ale také za to, že obviňuje mrtvé, kteří se nemohou bránit“. Patrik R. může tento Dukův výrok na základě osobních písemných dokumentů a na základě písemných dokumentů svědků, vypovídajících již v dřívější církevní kauze proti jednomu z pachatelů vyvrátit, bližší vyšetřování Policie České republiky ani konkrétní šetření ze strany nejvyšších vatikánských struktur kardinálem prezentovaných tvrzení však zatím neproběhlo. [39] Stejným verdiktem, tedy že se oba kněží dopouštěli sexuálního zneužívání, skončilo i vyšetřování uvnitř České dominikánské provincie. Policejní šetření by se automaticky znovuotevřelo v případě, že by se objevily závažné nové skutečnosti potvrzující kontinuitu zlehčování utrpení obětí sexuálního zneužívání v církvi a nadržování pachatelům ze strany Dominika kardinála Duky.
Podle zástupců spolku Někdo Ti uvěří Duka a jeho spolupracovníci problém zneužívání v prostředí církve dlouhodobě zlehčují a vůči jeho obětem uplatňují konfrontační přístup. V otevřeném dopise z června 2021 Duku vyzvali, aby svůj postoj k obětem přehodnotil.[37]

V květnu 2021 vydala nezisková organizace Kverulant zprávu, ve které tvrdila, že Dominik Duka podezřele vyvedl majetek církve přes svou nadaci Arietinum. Podle organizace mělo jít o dva pražské pozemky v hodnotě cca 250 milionů korun, které Dukova nadace převedla na developerskou firmu Central Group výměnou za budoucí obdržení bytů. Podle zjištění Deníku N nebyla ovšem zpráva organizace Kverulant zcela přesná. Potvrdili, že Duka sice založil nadaci v prosinci roku 2020 coby soukromá osoba, v čele její správní rady ovšem zasedá z titulu arcibiskupa (coby statutárního orgánu). V podstatě jde tedy o nadaci církve, nikoliv Dominika Duky. Rozporné ovšem zůstává, že ačkoliv je obsazení správní rady nadace spojeno s církevními funkcemi, první členstvo vedené Dominikem Dukou si ve stanovách schválilo, že jejich mandát trvá pět let bez ohledu na faktické obsazení církevních pozic. Jediným členem správní rady, který neměl přímou vazbu na arcibiskupství byl Jan Žůrek, prezident České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj a jeden ze zakladatelů poradenské splečnosti KPMG. Ten pro média uvedl, že celá transakce byla důkladně projednávána církevními orgány a že jde o jednu z podnikatelských aktivit, která má zajistit financování církve po její odluce od státu.[40] Naopak církevní právník Jan Rozek o kauze uvedl: „To není klukovina. To je velká domů. A pokud to neschválil Vatikán, tak je to žalovatelné kanonickým právem.“ Podle kanonického práva by totiž neměla žádná diecéze bez svolení Vatikánu nakládat s majetkem vyšším, než je 40 milionů korun.[41] Duka se proti tvrzení zprávy organizace Kverulant ohradil právní cestou. V polovině května mu Obvodní soud pro Prahu 10 vyhověl s žádostí o vydání předběžného opatření, které organizaci Kverulant nařídilo odstranit zprávu ze svých webových stránek. Podmínkou bylo, aby Duka na organizaci podal do půlky června žalobu.[42] Odvolací soud však dal obecně prospěšné společnosti Kverulant.org zapravdu a konstatoval, že popsala skutečný stav věcí a článek tak byl v červenci 2021 znovu publikován. V odůvodnění soud uved: „Skutečností totiž je, že byly zdarma převedeny pozemky s vysokou hodnotou z majetku církve do majetku nadace založené osobně navrhovatelem. Nadace Arietinum má být sice podle zakládací listiny ovládána různými církevními hodnostáři (včetně navrhovatele), ovšem Předmětný článek (pravdivě) upozorňuje též na to, že v následujících pěti letech nebude možno změnit sestavu správní rady nadace kromě zakladatele (tedy navrhovatele).“[43] Organizaci Kverulant založil Vojtěch Razima, který byl v roce 2020 propuštěn z arcibiskupství a od té doby se s nimi soudí. Dle zástupců arcibiskupství jde o další pokus z jeho strany o pošpinění jména arcibiskupství.[40]

V říjnu 2021 spolek Kverulant informoval o dalším převodu majetku církve na nadaci Arietinum. Tentokrát šlo o pozemky v pražských Bohnicích v odhadované hodnotě 170 milionů korun, které v srpnu nadaci darovala Římskokatolická farnost v Bohnicích. Dominik Duka se opět snažil zprávu nechat odstranit, když požádal Obvodní soud pro Prahu 10 o vydání předběžného opatření. Soud mu ovšem nevyhověl. Duka také na spolek podal žalobu, ve které požaduje peněžní zadostiučinění ve výši 3 milionů korun a omluvu.[44]

• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 307 s. (Dějiny a kultura; sv. 10). ISBN 80-7325-029-2. S. 33.
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 2 svazky (1298 s.). ISBN 80-901103-0-4. S. 168.
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. Příprava vydání Michael Třeštík. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 119–120.
• ADAM, Jan, et al. Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 134.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 266.

• Seznam českých kardinálů
• Seznam žijících kardinálů
• Seznam kardinálů jmenovaných Benediktem XVI.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominik Duka na Wikimedia Commons
• Osoba Dominik Duka ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dominik Duka
• Dominik Duka: Úvod do teologie
• Dominik Duka hostem Václava Moravce (interview pro Rádio Impuls)
• Návštěva: Krajinou dětství s pražským arcibiskupem, kardinálem Dominikem Dukou, (21. 4. 2013 17:10, audio) Český rozhlas Hradec Králové
• Dominik Duka na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine

Předchůdce: Karel Otčenášek

24. biskup královéhradecký 1998–2010

Nástupce: Jan Vokál

Předchůdce: Miloslav kardinál Vlk

36. arcibiskup pražský a 24. primas český od roku 2010 dosud

Nástupce: - ve funkci

Předchůdce: Jan Graubner

3. předseda České biskupské konference 2010–2020

Nástupce: Jan Graubner

Předchůdce: László kardinál Paskai

Duchovní protektor a generální kaplan Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského (orleánská obedience) 2012–2021

Nástupce: - úřad dosud neobsazen