George Bernard Shaw

Shaw pocházel ze staré, ale dosti zchudlé protestantské rodiny. Jeho otec byl neúspěšným obchodníkem s obilím, stal se z něho alkoholik a nestaral se o synovo vzdělání. Shaw brzy poznal praktický život, protože se již od patnácti let musel sám živit (pracoval jako úředník v dublinské realitní kanceláři). Pozitivní vliv na něj měla jedině jeho matka, která se věnovala hudbě. Roku 1873 opustila manžela a odjela se svým učitelem zpěvu do Londýna, kde začala zpěv sama vyučovat. Roku 1876 přijel Shaw do Anglie za matkou a nevrátil se do Irska dalších třicet let (a to ani na otcův pohřeb). Psal články o hudbě do časopisu The Hornet (Sršeň) a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera a děl Karla Marxe, jehož myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy však nepřijal. Stal se nadšeným propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 navštěvoval také akce různých filozofických a politických společností.

Přednášky amerického ekonoma Henryho George (1829–1897), zejména jeho teorie o vzniku chudoby, jej přivedly k reformnímu socialismu. Založil proto roku 1884 společně s britským labouristickým politikem, ekonomem a publicistou Sidneym Jamesem Webbem (1859–1947) tzv. Fabiánskou společnost (Fabian Society), která šířila teorii fabiánského socialismu. Její členové odmítali násilí, zvláště Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem a parlamentní cestou.

V této době se Shaw prosadil jako výtvarný, hudební a později i literární a divadelní kritik. Jeho výtvarné a hudební recenze vycházely v londýnském časopise The World (Svět) a v irském nacionalisticky orientovaném časopise The Star (Hvězda), divadelní kritiky psal i pro časopis Saturday Revue (Sobotní revue).

Roku 1898 se Shaw oženil s Charlottou Payne-Townsendovou[4]. Bezdětné a vcelku šťastné manželství skončilo roku 1943 Charlottinou smrtí a bylo otřeseno pouze roku 1914 Shawovou láskou k divadelní herečce Patrick Campbellové.

Shaw se pokoušel rovněž o uplatnění v politice, ale jeho pokusy nebyly nijak úspěšné. Jeho socialistické projevy před volbami do Rady londýnského hrabství roku 1904 odradily většinu voličů. Důsledkem skepse vyvolané událostmi první světové války byla Shawova žurnalistická i finanční podpora komunistické vládě v Sovětském svazu, který navštívil roku 1931. Další jeho cesta vedla roku 1932 do Jižní Afriky a roku 1933 do USA, kde však sklidil velký neúspěch, protože přednášel o znárodnění amerického průmyslu.

Na počátku Shawova literárního díla stojí série pěti nepříliš úspěšných románů napsaných v letech 1879–1883, z nichž první čtyři byly nakladatelem odmítnuty a pátý vyšel roku 1884 nejprve časopisecky. Jde o poměrně nezralá díla, vyznačující se však odvážnou útočností a satirickými šlehy. Jejich hrdinou bývá často mladý výtržník, který pohoršuje měšťáky nesentimentální věcností i naprostou neúctou ke společenským konvencím a posvátným hodnotám.

Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Debutoval roku 1892 hrou Domy pana Sartoria, po níž následovala řada vtipných, většinou satiricky přiostřených dramat s náměty dobovými (Živnost paní Warrenové, Candida), historickými (Pekelník, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana) či s úsměvným až sardonickým pohledem na aktuální otázky ženské emancipace a na viktoriánské představy společenských tříd (Pygmalion). Své hry Shaw tvořil podle své koncepce tzv. sociálně diskuzní komedie a přivedl na scénu dramatickou debatu, osvětlující ústřední myšlenku hry ze všech stran v náhlých a překvapivých zvratech. Novinkou byly také jeho důkladné předmluvy k tištěným vydáním jeho her, což jsou vlastně eseje o jejich hlavních myšlenkách a obsahují ostrou kritiku viktoriánské morálky a zbídačování člověka. Celým svým dílem Shaw směřoval ke kritickému hodnocení společnosti, kterou vidí pod zorným úhlem palčivých sociálních otázek a svého pokrokového zaměření.

Roku 1925 obdržel Shaw Nobelovu cenu za literaturu „…za idealismus i humanitu jeho literárního díla, jehož svěží satira často v sobě zahrnuje osobitou poetickou krásu“ (citace z odůvodnění Švédské akademie) a od roku 1929 je na jeho počest pořádán Malvernský divadelní festival, na kterém byly uvedeny některé jeho pozdní hry.

Po smrti své manželky v roce 1943 začal Shaw postupně ztrácet zájem o vlastní život. Pracoval stále pomalejším tempem a roku 1950 zemřel v úctyhodném věku 94 let ve své venkovské vile ve střední Anglii v Ayot St. Lawrence, kde žil od roku 1906.

• How He Lied to Her Husband (Jak lhal jejímu manželu), Velká Británie 1931, režie Cecil Lewis.
• Arms and the Man (Čokoládový hrdina), Velká Británie 1932, režie Cecil Lewis.
• Pygmalion, Německo 1935, režie Erich Engel.
• Pygmalion, Nizozemsko 1936, režie Ludwig Berger.
• Pygmalion, Velká Británie 1938, režie Anthony Asquith, v hlavních rolích Leslie Howard a Wendy Hillerová.
• Major Barbara, Velká Británie 1941, režie Gabriel Pascal.
• Caesar and Cleopatra (Caesar a Kleopatra), Velká Británie 1945, režie Gabriel Pascal, v hlavních rolích Claude Rains a Vivien Leighová.
• Saint Joan (Svatá Jana), Velká Británie 1957, režie Otto Preminger, v hlavní roli Jean Sebergová, scenáristická úprava Graham Greene.
• Doctor's Dilemma (Lékař v rozpacích), Velká Británie 1958, režie Anthony Asquith.
• The Devil's Disciple (Pekelník), Velká Británie 1959, režie Guy Hamilton, v hlavních rolích Burt Lancaster, Kirk Douglas a Laurence Olivier.
• The Millionaires (Milionářka), Velká Británie 1961, režie Anthony Asquith, v hlavních rolích Sophia Lorenová, Peter Sellers a Vittorio de Sica.
• My Fair Lady, USA 1964, režie George Cukor, úspěšné zfilmování amerického muzikálu podle Shawovy komedie Pygmalion, v hlavní rolích Rex Harrison a Audrey Hepburnová.
• Great Catherine, Velká Británie 1968, režie Gordon Flemyng, v hlavní rolích Peter O'Toole a Jeanne Moreau.
• Скорбное бесчувствие (Dům zlomených srdcí), Sovětský svaz 1987, režie Aleksandr Sokurov,

• Fabianská pojednání o socialismu, Rozhledy, Praha 1896, přeložil Josef Pelcl,
• Pekelník, Jan Otto, Praha 1906, přeložil Karel Mušek, znovu vydal B. M. Klika, Praha 1926.
• Cashel Byron, profesionál, Jan Otto, Praha 1908, přeložil Karel Mušek,
• Živnost paní Warrenové, M. Knapp, Praha 1908, přeložil Gustav Tichý,
• Caesar a Kleopatra, B. M. Klika, Praha 1917, přeložil Karel Mušek,
• Pygmalion, B. M. Klika, Praha 1918, přeložil Karel Mušek, znovu 1926.
• Člověk a nadčlověk, Kamilla Neumannová, Praha 1919, přeložil Ivan Schulz, znovu 1929.
• Mesaliance, B. M. Klika, Praha 1919, přeložil Karel Mušek,
• Kapitoly o manželství, St. Kočí, Brno 1920, přeložil A. Hoch,
• Fannina první hra, B. M. Klika, Praha 1921, přeložil Karel Mušek,
• Čokoládový hrdina, B. M. Klika, Praha 1923, přeložil Karel Mušek,
• Svatá Jana, B. M. Klika, Praha 1924, přeložil Frank Tetauer, znovu ČDLJ (Československé divadelní a literární jednatelství) 1954 a Orbis 1956.
• Lékař v rozpacích, B. M. Klika, Praha 1925, přeložili Karel Mušek a Emil Seeland, znovu 1926.
• Zdravý smysl obecní politiky, A. Svěcený, Praha 1925, přeložila Bohumila Kubertová,
• Dům zlomených srdcí, B. M. Klika, Praha 1926, přeložili Karel Mušek, Anna Pflanzerová a Klára Pražáková,
• Povolání Cashela Byrona, Družstevní práce, Praha 1929, přeložili Karel Mušek a Alfred Pflanzer,
• Průvodce inteligentní ženy po socialismu a kapitalismu, Družstevní práce, Praha 1929, přeložil Vladimír Procházka,
• Major Barbara, Družstevní práce 1929, přeložili Karel Mušek, Miloslava Davidová a Aloys Skoumal,
• Zpět k Methusalemovi, B. M. Klika, Praha 1929, přeložili Alfred Pflanzer a Karel Mušek,
• Veliká Kateřina, Družstevní práce, Praha 1929, přeložili Zdeněk Gintl a Vladimír Vendyš,
• Drobnosti I., Družstevní práce, Praha 1930, přeložili Karel Mušek a Alfred Pflanzer, obsahuje hry Vzorný sluha Bashville a Jak lhal jejímu manželu.
• Druhý ostrov Johna Bulla, Družstevní práce, Praha 1930, přeložila Emilie K. Škrachová,
• Člověk nikdy neví, Družstevní práce, Praha 1931, přeložili Alfred Pflanzer a Karel Mušek,
• Nespolečenský socialista, Družstevní práce, Praha 1931, přeložil Alfred Pflanzer,
• Socialismus pro milionáře, Adolf Synek, Praha 1931, přeložil Vladimír Procházka,
• Ženění a vdávání, B. M. Klika, Praha 1931, přeložila Emilie K. Škrachová,
• Nerozvážný sňatek, Družstevní práce, Praha 1931, přeložil Alfred Pflanzer,
• Černá dáma sonetů, Centrum, Praha 1931, přeložil Karel Mušek,
• Co řekl Bernard Shaw Američanům o Rusku, J. Fromek, Praha 1932,
• Láska mezi umělci, Družstevní práce, Praha 1932, přeložili Karel Mušek a Alfred Pflanzer,
• Obrácení kapitána Brassbounda, Družstevní práce, Praha 1932, přeložili Vladimír Procházka a Karel Mušek,
• Trakař jablek, Družstevní práce, Praha 1932, přeložil Frank Tetauer,
• Dokonalý wagnerián, Družstevní práce, Praha 1933, přeložil Vladimír Procházka,
• Drobnosti II., Družstevní práce, Praha 1933, přeložili Karel Mušek a Alfred Pflanzer, obsahuje hry Výstřižky z novin a Prohlédnutí Blanco Posneta.
• Muž z budoucnosti, Družstevní práce, Praha 1933, přeložili Bedřich Felix a Vladimír Vendyš,
• Nezralost, Družstevní práce, Praha 1934, přeložil Alfred Pflanzer,
• Milionářka, Družstevní práce, Praha 1936, přeložil Frank Tetauer,
• Na úskalí, Družstevní práce, Praha 1936, přeložil Frank Tetauer a Vladimír Vendyš,
• Nebeský football a jiné povídky, Lidová kultura, Praha 1938, přeložil Vladimír Procházka, výbor z povídek.
• Cesta černošské dívky k Bohu, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložil Zdeněk Vančura,
• Ďáblův žák, Městská divadla v Plzni, Plzeň 1945,
• Politika pro každého, Práce, Praha 1947, přeložil Alfred Pflanzer,
• Domy pana Sartoria, Městská divadla pražská, Praha 1948,
• Léčení hudbou, ČDLJ (Československé divadelní a literární jednatelství), Praha 1951, přeložil Frank Tetauer,
• Měšťané calaisští, Praha 1951, přeložil Frank Teatuer,
• Americký císař, Orbis, Praha 1953, přeložil Frank Tetauer,
• Domy pana Sartoria, Orbis, Praha 1953, přeložil Frank Tetauer, znovu DILIA 1960.
• Záblesk pravdy, ČDLJ, Praha 1953, přeložil Frank Tetauer,
• Živnost paní Warrenové, ČDLJ, Praha 1953, přeložil Frank Teatuer,
• Androkles a lev, ČDLJ, Praha 1954, přeložil Frank Tetauer,
• Čertovo kvítko, ČDLJ, Praha 1954, přeložil Frank Tetauer, znovu DILIA, Praha 1973.
• Čokoládový hrdina, ČDLJ, Praha 1956, přeložil Ota Ornest
• Majorka Barbora, ČDLJ, 1956, přeložil Aloys Skoumal, znovu Orbis 1960.
• Hry I.–II., SNKLHU, Praha 1956, přeložili Frank Tetauer, Zdeněk Vančura, Eva Kondrysová, Rostislav Kocourek a Květa Marysková, obsahuje hry Vdovcovy domy, Živnost paní Warrenové, Čertovo kvítko, Caesar a Kleopatra, Androkles a lev, Záblesk pravdy, Pygmalion, Dům zlomených srdcí, Svatá Jana, Na úskalí a Milionářka.
• Jak August vykonal svou povinnost, DILIA, Praha 1957, přeložila Věra Nosková,
• Candida, DILIA, Praha 1958, přeložila Pavla Moudrá,
• Druhý ostrov Johna Bulla, DILIA, Praha 1958, přeložil Frank Tetauer,
• Člověk nikdy neví, DILIA, Praha 1960, přeložil Milan Lukeš, znovu Orbis 1963.
• Pygmalion, DILIA, Praha 1960, přeložil Frank Tetauer,
• Pygmalion, DILIA, Praha 1965, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi,
• Dům zlomených srdcí, DILIA, Praha 1965, přeložil Ota Ornest,
• Záletník Leonard, DILIA, Praha 1967, přeložil Ota Ornest,
• Živnost paní Warrenové, DILIA, Praha 1967, přeložil Břetislav Hodek,
• Pygmalion, DILIA, Praha 1968, přeložil Milan Lukeš, znovu 1979, Národní divadlo, Praha 2005 a Artur, Praha 2007 a 2013.
• Nebeský fotbal a jiné povídky, Melantrich, Praha 1973, přeložila Eva Kotulová, výbor z povídek.
• O sobě, Supraphon, Praha 1974, překlad Břetislav Hodek, výbor ze Shawových Šestnácti autobiografických skic.
• Čokoládový hrdina, DILIA, Praha 1978, přeložila Ludmila Janská,
• Svatá Jana, DILIA, Praha 1978, přeložil Milan Lukeš
• Divadelní moudrost Bernarda Shawa, Mladá fronta, Praha 1979, přeložil Břetislav Hodek a Milan Lukeš, obsahuje Živnost paní Warrenové, Pygmalion a Svatá Jana.
• Dům zlomených srdcí, DILIA, Praha 1987, přeložil Jaroslav Kořán.