Lidová kultura

Lidová kultura se postupem času stala předmětem bádání několika sobě příbuzných sociálních oborů: folkloristiky, historiografie (především kulturní dějiny a historická antropologie), dějin umění, sociologie, literární vědy a sociální antropologie. Počátky zájmu o lidovou kulturu jako předmět vědeckého poznání se kladou do pokročilého 18. století, kdy se z řad elitních vrstev rekrutovala řada romantiků – sběratelů, kteří sbírali lidové písně, pohádky, příběhy, básně atd. Tento zájem vznikl ne náhodou v souvislosti ze vznikem nacionalismu a jako reakce na klasicistní důraz na rozum a rozumovost a také v romantickém hledání exotiky. Zásadní práce v této oblasti vznikly v Německu, kde působili především J. G. Herder, bratři Jacob a Wilhelm Grimmové. Ve Skotsku sesbíral množství místních písní Sir Walter Scott. Ve slovanském prostředí jsou nejvýznamnější Vuk Stefanovič Karadžič pro Srbsko, Kirsha Danilov pro Rusko. V českém prostředí se sběrem projevů lidové kultury zabýval František Ladislav Čelakovský nebo Božena Němcová.

I přes velký význam pro moderní výzkum lidové kultury, v té době vlivem industrializace procházející výraznými změnami, je obecně uznáváno, že je nutné k těmto pracím přistupovat kriticky, protože většina z badatelů tyto sesbírané materiály upravovala, cenzurovala, resp. kompletovala podle svých představ nebo očekávání předpokládaných čtenářů. U některých z těchto prací se dokonce hovoří o úmyslné falzifikaci (např. Ossian od Jamese Macpersona) i když je sporné, jestli si autoři uvědomovali, že vytvářejí v podstatě kompletně nové dílo.

Lidová kultura se v souvislosti s obecným sociálním a ekonomickým vývojem stala předmětem zájmů historiků ve větším měřítku až v 70. letech 20. století. Od té doby vzniklo množství zásadních prací, které se zabývali především lidovou kulturou raného novověku, tj. v období zhruba 1500–1800, resp. pak lidovou kulturou v období industrializace. Období raného novověku je pro studium obzvlášť vhodné, protože v této době rozšiřující se knihtisk pomohl zaznamenat množství projevů, prvků a motivů lidové orální kultury. Vzhledem k charakteru pramenné základny vzniklo jen omezené množství historiografických prací zabývajících se lidovou kulturou ve středověku (nejvýznamněji Jacques Le Goff).

Velké změny v evropské lidové kultuře docházely v letech 1500 až 1800. Do kultury se velmi odráželo ekonomické, sociální a politické změny. Jeden z velkých důvodů bylo více než zdvojnásobení počtu obyvatel Evropy. Lidé z venkova se museli přemístit do měst. Kromě urbanizace došlo i k hospodářským změnám, jenž lze označit jako obchodní revoluce. Evropa a okolní svět začal spolu velmi obchodovat. Revoluce měla za následek i změnu komunikace – lodě přibyly, silnice se zlepšily. Začal více fungovat městských trh. Měnili se ceny, zejména potravin, což v důsledku mnohdy bohatým pomáhalo být bohatší a chudým ještě chudší.

Přesto existuje tvrzení, že hospodářská revoluce má za následek zlatý věk tradiční lidové kultury, ale to jen do doby, než byla zničena průmyslem a obchodem. Vše vedlo k novému standardu pohodlí. Venkovská společnost začíná mít nové postavení, to co dříve měli vyrobené doma, nyní mohli a měli koupené. To se podepisovala na materiální kultuře. Další faktor, který přispěl ke změně hmotné kultury, máme díky změně způsobu produkce. Díky trhu docházelo k regionální specializaci na některé druhy výrobků.

Trh zvýšil poptávku a ta zapříčinila, že se výrobky standardizovaly. To, co vylo dříve vyráběno doma, bylo nyní nahrazeno výrobkům strojově vyráběným. To vše ničilo místní hmotnou kulturu. K těmto změnám, alespoň v 16. století docházelo hlavně na západě. Východ byl těchto změn ještě nějakou dobu ušetřen.

Nejen hmotná kultura byla zasažena ale i sféra zábavy. Začíná být více formálně organizovaný. Např. v Anglii dochází ke komercionalizaci volného času. Cirkus byl nejznámější komercionalizací lidové kultury. V 18. století se objeví i profesionální boxeři či zápasníci s býky. Tím pádem se i mění a vzniká nový lidový hrdina, jakožto sportovec. Spontánní a zúčastněné formy zábavy se posunuly a proměnily do komerciálních a organizovaných podívaných. Z největší pravděpodobností, města se obohatila lidovou kulturou, ale venkov se ochudil. Každopádně než došlo ke zničení lidové kultury, dostala šanci dostat se na vrchol.