Emancipace

Emancipace znamená vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody, společenské nezávislosti, rovných práv.

Původ a význam v českém právu

Slovo pochází z latinského e-mancipare, propustit z područí, od manus, ruka, a capere, uchopit, držet.[1] V římském právu znamenalo propuštění dospělého syna z moci otcovské (patria potestas). Opatření mělo původně syna chránit z nadměrného vykořisťování jeho pracovní síly – otec (pater familias) syna často prodával k dočasné práci v cizím domě, kde měl podobné postavení jako otrok, byl tzv. osoba v mancipiu, persona in mancipium. Po vydání zákona 12 desek začal být trojí formální obrazný prodej (mancipatio) a prodej zpátky (remancipatio) používán k dobrovolnému rozvázání otcovské moci. Syn se stal emancipací osobou sui iuris. Později se tohoto způsobu užívalo i k propuštění otroka a podobně.[2]

Na základě toho se za emacipaci označuje rovněž přiznání svéprávnosti,[3] ačkoli přesnější označení je prominutí, resp. přidání let (venia aetatis).[4] Podle § 37 českého občanského zákoníku soud na návrh přizná svéprávnost nezletilému, jestliže už dosáhl 16 let věku, pokud se prokáže jeho schopnost samostatně se živit a obstarávat si své záležitosti a souhlasí-li s tím jeho zákonný zástupce (resp. sám nezletilý, podá-li návrh zákonný zástupce). Soud ale může návrhu vyhovět i tehdy, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.

Novověké emancipace

Novověký program emancipace, chápané nikoli jako propuštění, nýbrž jako vymanění se vlastní silou, začal bojem měšťanů o svobodu a politický vliv od 15. století. Později se týkal náboženských svobod pro menšiny, v 18. století zrušení nevolnictví a od počátku 19. století i emancipace národů a etnik. Nevolnictví bylo v Rakousku zrušeno 1781, robotní povinnost 1848. Už od poloviny 18. století se v Evropě prosazovala emancipace otroků (zrušení otroctví čili abolicionismus) v koloniích, jež se uskutečnila v britských koloniích do roku 1833, ve francouzských před 1858 a roku 1863 v USA. Počátkem 19. století došlo ve většině evropských zemí k emancipaci židů a roku 1829 k emancipaci katolíků v Anglii. V 19. století vzniklo hnutí za emancipaci žen, za jejich přístup na vysoké školy, do zaměstnání a za volební právo. V téže době začíná i zápas dělníků o politická práva a sociální zajištění.[2]

Odkazy

Reference
  1. http://www.etymonline.com/index.php?search=emancipation&searchmode=none
  2. Ottův slovník naučný, heslo Emancipace.
  3. Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. Občanské právo hmotné 1. Obecná část. Praha: Wolters Kluwer, 2013, ISBN 978-80-7478-326-5. S. 217.
  4. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2015, ISBN 978-80-7400-552-7. S. 31.

Literatura
  • V. Baar, Národy na prahu 21. století: emancipace nebo nacionalismus? Ostrava: Tilia, 2001 - 415 s. ISBN 80-7042-807-4
  • M. Bahenská, Počátky emancipace v Čechách: dívčí vzdělávání a ženské spolky v Praze v 19. století. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005 - 175 s. ISBN 80-86429-38-5
  • Ottův slovník naučný, heslo Emancipace. Sv. 8, str. 558
  • PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.