My Fair Lady

Jeho autoři se snažili tento muzikál vytvořit již v roce 1952, tento první pokus se jim však nezdařil. I jejich další pokus byl poměrně krušný a pracný, jeho původní pracovní název byl My Fair Liza. Nynější název byl zvolen těsně před premiérou a jednalo se vlastně o pouhou slovní hříčku bez jakéhokoliv konkrétního významu.

Premiéra se konala dne 15. března 1956 v New Havenu v Mark Hellinger Theatre s Julií Andrewsovou a Rexem Harrisonem v hlavní roli. Od samého počátku se jednalo o velký divadelní hit, který byl později uveden v jedenácti různých jazycích v jednadvaceti zemích.

Filmová práva byla prodána společnosti Warner Brothers za 5,5 miliónů dolarů plus 50 procent z hrubého zisku přesahujícího 20 miliónů dolarů. Tato divadelní hra se stala v té době nejdražší divadelní hrou, která měla být v Hollywoodu zfilmována.[6]

Henry Higgins, arogantní a nesnesitelný profesor fonetiky (vědy o lidské řeči), se vsadí s přítelem plukovníkem ve výslužbě Pickeringem, že naučí ušmudlanou pouliční květinářku Lízu Doolittlovou výslovnosti a chování vznešené dámy. Podaří se mu to tak dokonale, že jeho žákyně okouzlí londýnskou smetánku, jako kdyby ani nebyla Angličanka, ale spíše Maďarka. Skoro se zdá, že Higgins pomohl Líze překonat propast mezi spodinou, kam ji zařazovala její výslovnost a intonace (londýnské nářečí cockney), a nejvyššími společenskými vrstvami. Higgins však ve svém pedantství nepostřehne, že při jeho fonetickém experimentu Líza vyspěla ze zaostalého děvčete v ženu vědomou si své lidské ceny, toužící po plném citovém životě a hotovou přes všechnu svou vzpurnost a prostořekost věnovat svou lásku svému osvoboditeli. Higgins se však její lásku zdráhá přijmout, a tak závěr hry zůstává otevřený. V některých provedeních, např. v brněnském provedení, muzikál končí happy endem, kdy si profesor uvědomí, že si k Líze přece jenom vybudoval nějaký vztah.

V původní hře na Broadwayi hráli:

• Rex Harrison – Henry Higgins (tuto roli hrál i ve stejnojmenném filmu z roku 1964)
• Julie Andrewsová – Eliza Doolittlová
• Stanley Holloway – Alfred P. Doolittle (tuto roli hrál i ve stejnojmenném filmu z roku 1964)
• Robert Coote – plukovník Hugh Pickering

Živá nahrávka písní a hudby z této původní verze byla nahrána na gramofonové desky a později byla vydána i na kompaktním disku.

My Fair Lady (ze Zelňáku)
Základní informace
Žánr	muzikál
Premiéra	10. září 1999
Místo premiéry	Městské divadlo Brno
Počet představení	293
Překlad	Ota Ornest Stanislav Moša
Mutace	česká v Brně
Štáb
Režie	Stanislav Moša
Hudba	Karel Cón
Choreografie	Vladimír Kloubek
Kostýmy	Andrea Kučerová
Údaje v infoboxu aktuální k 20. 6. 2014 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hru má mimo jiná divadla v České republice na repertoáru Městské divadlo Brno. Děj muzikálu se neodehrává v Anglii, nýbrž v Brně – proto název My Fair Lady (ze Zelňáku). „Zelňákem“ je myšlen Zelný trh. S tímto posunem místa se změnila i jména hlavních postav – z Lízy Doolittlové se stane Líza Ďulínková nebo z profesora Higginse se stane Jindřich Hradský. Představení se odehrává na Činoherní scéně divadla a jeho délka činí 3 hodiny a 20 minut s jednou dvacetiminutovou přestávkou.

Stanislav Moša spolu s Otou Ornestem museli původní My Fair Lady značně krátit. Odstraněna byla velká část světonázorových výkladů Doolittlových a také dlouhé Higginsovy monology. Většina monologů byla přenesena do písní.[7]

Muzikál má svoji proslulou filmovou adaptaci společnosti Warner Brothers z roku 1964, která získala osm Oscarů včetně ceny za režii pro George Cukora – viz článek My Fair Lady (film, 1964).