Etymologie slova Žid

České slovo žid / Žid pochází ze staroitalského slova Giudio [džudio], které pochází z latinského Iudaeus (Judejec, pocházející z Judska). [1] [2] Z italsko-latinského základu je odvozen francouzský termín Juif, původně Giu a ještě dříve Juieu, z francouzského termínu je odvozen i anglický výraz Jew. Z italského Giudio je odvozeno například také polské Żyd. Žid je také české příjmení. Hanlivá odvozenina je židák.


Židé a judaismus
Židé • Judaismus • Kdo je Žid
Ortodoxní • Konzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální) • Ultraortodoxní
Samaritáni • Falašové • Karaité
Etnické skupiny a jazyky
Aškenázové • Sefardové • Mizrachim
Hebrejština • Jidiš • Ladino • Ge'ez • Buchori
Populace (vývoj)
Evropa • Amerika • Asie • Afrika • Austrálie
Náboženství
Bůh • Principy víry • Boží jména
613 micvot • Halacha • Noachidské zákony
Mesiáš • Eschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
Cdaka • Musar • Vyvolenost
Chasidismus • Kabala • Haskala
Náboženské texty
Tóra • Tanach • Mišna • Talmud • Midraš
Tosefta • Mišne Tora • Šulchan aruch
Sidur • Machzor • Pijut • Zohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
Obřízka • Pidjon ha-ben • Simchat bat • Bar micva
Šiduch • Svatba • Ketuba • Rozvod (Get) • Pohřeb
Kašrut • Židovský kalendář • Židovské svátky
Talit • Tfilin • Cicit • Kipa
Mezuza • Menora • Šofar • Sefer Tora
Významné postavy židovství
Abrahám • Izák • Jákob • Mojžíš
Šalomoun • David • Elijáš • Áron
Maimonides • Nachmanides • Raši
Ba'al Šem Tov • Ga'on z Vilna • Maharal
Náboženské budovy a instituce
Chrám • Synagoga • Ješiva • Bejt midraš
Rabín • Chazan • Dajan • Ga'on
Kohen (kněz) • Mašgiach • Gabaj • Šochet
Mohel • Bejt din • Roš ješiva
Židovská liturgie
Šema • Amida • Kadiš
Minhag • Minjan • Nosach
Šacharit • Mincha • Ma'ariv • Musaf
Dějiny Židů
starověk • středověk • novověk
Blízká témata
Antisemitismus • Gój • Holocaust • Izrael
Filosemitismus • Sionismus
Abrahámovská náboženství

Z latinského výrazu pochází německé Jude, dánské Jøde, holandské Jood atd. Z německého výrazu je dále odvozeno také slovo Jid v jidiš.

Latinské Iudaeus je přepis řeckého Ἰουδαῖος ([Iúdaios]), což je přepis hebrejského יהודי, Jehudi. Toto jméno je odvozeno od jména biblické postavy, Judy (hebrejsky יהודה, Jehuda), což český ekumenický překlad vysvětluje jako „ten, který vzdává chválu“ (Bohu). Juda se stal zakladatelem jednoho z izraelských kmenů, který později dal jméno celé oblasti - Judsko.

Hebrejec

Česká slova hebrejský, hebrejština, Hebrejec, odkazující výlučně k židovskému národu či jazyku (tedy nikoli náboženství), jsou odvozena od biblického Hebera (hebrejsky עבר, Ever) , od něhož je odvozen název pro celé etnikum (עברי , Ibri či Ivri). Hebrejské slovo עבר znamená přejít, překročit, patrně odkazuje na mezopotámský původ Hebrejů, neboť pak by označovalo ty, kdo přišli „z druhé strany řeky“ - Eufratu. Prvním člověkem nazvaným v Bibli slovem „Hebrejec“ (עברי) je Abraham.

Kolísání souhlásky b-v pochází z toho, že v hebrejštině i řečtině, stejně jako např. ve španělštině, jde o jedinou souhlásku, znějící pro Čechy jako něco mezi "b" a "v". Proto azbuka má tyto hlásky u sebe, ale latinka má "v" za "u". Hebrejské Ivri (resp. Ibri) bylo přijato do řečtiny jako Εβραίος [Hebraios], což přešlo latinou do jazyků jako italština nebo španělština (Ebreo, Hebreo), ale i do jihoslovanských a východoslovanských jazyků jako je ruské Еврей [Jevrej].

Izraelita

Židé jsou také někdy označováni za Izraelity, podle jména Izrael (ישראל, Jisra’el, Bůh bojuje). Toto pojmenování označuje jak židovský národ, tak vyznavače židovského náboženství jako celek, tak i území i starověký nebo novodobý stát. Jménem „Izrael“ byl podle Bible pojmenován Jákob, třetí a poslední z praotců izraelského národa, když porazil v zápase neznámého muže (nejspíš anděla): „Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ (Genesis, 32,29 dle ČEPu).

Významové odlišení

Všech verzí (Žid, Hebrejec, Izraelita) se týká obecné nepřesné odlišení mezi příslušníkem národa a stoupencem náboženství, protože právě náboženství je konstitučním prvkem tohoto národa již od dob Mojžíšových.

Reference
  1. Václav Machek: Etymologický slovník jazyka českého, Praha : 1971, s. 727
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: SPN, 1992. ISBN 80-04-23715-0. S. 481.

Literatura
  • Václav Machek - Etymologický slovník jazyka českého, druhé, opravené a doplněné vydání, Academia, 1968

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.