Cdaka
Cdaka či v přepise c'daka v klasické hebrejštině צדקה; arabsky صدقة, je hebrejské slovo pro spravedlnost. Je jednou ze 613 micvot, židovských náboženských příkazů. Web Kulturní dědictví židovského národa uvádí mj. tyto body pro uskutečnění spravedlnosti:
- Je náboženskou povinností dávat milodary chudým Izraele. (...) Dobročinnost odvrací zlý ortel a prodlužuje život.
- Každý má přispívat na dobročinnost podle svých příjmů. I ten, kdo sám žije z dobročinnosti, musí dát něco z toho, co dostal (...)
- Kolik by se mělo dát potřebnému? „Půjčíš mu podle toho, kolik potřebuje.“ (Dt 15:8). Dobročinnost patří mezi povinnosti věřícího, tak aby i chudý člen Božího lidu mohl žít důstojně. Almužna se poskytuje dokonce i chudým nežidům.
- Člověk má přispívat jednou desetinou svého ročního příjmu.
- Kdo si chce získat úctu, musí přemáhat jecer ha-ra — pud ke zlému (...)
- Za dobročinnost je považováno i to, když někdo podporuje své starší děti, které už není povinen vyživovat (tj. starší 6 let), proto, aby učili jeho chlapce Tóře a jeho dcerky mravnému chování. Rovněž dary rodičům (které člověk může podporovat jen z peněz na dobročinnost). Rodiče také mají při poskytování cdaky přednost před všemi ostatními. (...)
- Bezcenná je dobročinnost toho, kdo dává nevlídně a jen z povinnosti, i kdyby se jednalo o velký obnos.
- Je zakázáno pohrdat potřebným, i kdybychom mu mohli dát jen skrovnou almužnu.
- Příslib cdaky je považován za závazný.
- Je dobré mít odloženy nějaké peníze na obdarování potřebného.
- Ten, kdo přiměje druhé, aby přispěli na dobročinnost, má větší zásluhu než ten, kdo jen sám dává.
- Nejvíce je ceněno, pokud se člověk ujme někoho v nouzi, ale ještě neklesl do skutečné bídy a jeho situaci může zlepšit. (Doloženo odkazem na Lv 25:35: „Posilníš ho“, to znamená pomůžeš mu, aby nepadl.[1]
- Nejlépe je poskytovat cdaku tajně a pokud možno tak, aby dárce nevěděl, komu se peníze dostanou a obdarovaný nevěděl, od koho je dostal. Rozhodně by se nikdo neměl chlubit svou dobročinností. Pokud však někdo daruje k dobročinným účelům nějaký předmět, smí na něj napsat své jméno, na památku.[1]
- Chudému učenci, který studuje Tóru, je třeba přispět způsobem, který odpovídá jeho důstojnosti. Jestliže není ochoten přijmout peněžitý dar, lze mu nabídnout podíl na obchodní transakci — prodat mu zboží za nízkou cenu a vykoupit zpět za vyšší, nebo vyzná-li se v obchodě, půjčit mu peníze k investování. V Pesachim (53b) se říká: „Kdo podporuje zbožím učence studujícího Tóru (tj. kdo mu dává příležitost obstarat si živobytí), zaslouží usednout v nebeském soudu“ a jinde (Berachot 34b): „Sláva byla prorokována tomu, kdo zabezpečil učence v obchodě a kdo dal svou dceru za ženu učenci“. [1]
- Člověk by neměl dopustit, aby byl odkázán na dobročinnost. (...) Když vážený učenec upadne do nouze, měl by si najít nějaké zaměstnání, třeba i hodně podřízené a nezůstat odkázaný na pomoc druhých. [1]
- Za odsouzeníhodné jednání je považováno, pokud člověk předstírá, že je v nouzi. Kdo však v nouzi odmítá pomoc, je jako vrah a je odpovědný za ztrátu svého života. Z jeho trápení mu nevzejde nic než hřích a špatnost. Pomoc zasluhuje ten, kdo ji potřebuje a své neštěstí a strádání snáší nikoli z pýchy, ale nechce se stát břemenem svému okolí.[1]
Odkazy
Externí odkazy
613 micvot.Blogspot.com – Kulturní dědictví židovského národa : Cdaka
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.