Machzor

Nejstarší židovské modlitební knihy jsou doloženy už od desátého století. Obsahovaly uspořádaný soubor každodenních modliteb. Vzhledem k množství liturgických rozdílů mezi každodenní a sváteční modlitbou však rabínské autority rozpoznaly potřebu specializované varianty siduru. První machzory tedy vznikly začleněním těchto liturgických variací a dodatků.

Machzor je v podstatě zvláštní forma siduru, který je obecně určen k modlitbám ve všední den i o šabatu. Sidury sice nejdůležitější sváteční modlitby obvykle také obsahují, výhodou machzoru je však jejich přehlednější uspořádání a doplnění dalšími souvisejícími texty pro příslušný svátek.

Machzor obsahuje nejen základní části liturgie, ale také pijuty, krovot, slichot a další liturgické básně určené pro příslušný svátek. Dále obsahuje biblické texty čtené během liturgie (čtení z Tóry, haftaru a text příslušného svátečního svitku) a další, často nepovinné modlitby pro věřící, kteří cítí potřebu si je k předepsaným modlitbám připojit (modlitba za obživu, za uzdravení, za odpuštění atp.) Mnohé machzory také obsahují texty mišny nebo částí gemary pojednávající o příslušném svátku. Kromě synagogální liturgie bývají do machzoru zařazeny i texty pro další, mimosynagogální obřady související se svátkem (eruv, kiduš a na něj navazjící hostina, tašlich, hledání a zbavování se chámecu apod.)

Mnohé z modliteb v machzoru, včetně těch, které se říkají i o všedních dnech nebo o šabatu, mají zvláštní melodie užívané pouze o svátcích. Většina machzorů obsahuje však pouze jejich text a nikoli hudební zápis.[1]