Tosefta

Tosefta je psána mišnickou hebrejštinou s výpůjčkami z řečtiny a latiny, tudíž v podstatě stejným jazykem jako mišna. Původ a autorství Tosefty je nejasné. Podle jedné tradice byl autorem anonymní části Tosefty rabi Nechemja z Uši, učenec o jednu generaci mladší než rabi Akiva (kterému jsou připisovány anonymní výroky mišny),[1] podle druhé, mnohem populárnější, je autorem rabi Chija bar Aba, současník rabiho Jehudy ha-Nasiho.[2] Ha-Meiri označuje Toseftu za barajty, pravděpodobně pod vlivem Talmudu, kde bývají jako Tosefta označeny různé doplňky k Mišně, nikoli tedy vlastní sbírka Tosefta. J. N. Esptein bere oba tradiční zdroje více méně vážně s tím, že podle něj je Tosefta zaznamenaná halacha, jak ji učil raban Šim'on ben Gamali'el (což byla původní oficiální mišna), respektive její odchylky od mišny rabiho Jehudy ha-Nasiho. Tuto teorii není možné brát jinak, než jako čistě hypotetickou a nedoložitelnou.

Kriticko-vědecká teorie je mnohem komplikovanější a doposud se nepodařilo najít jednotnou odpověď na otázky:

• Je starší mišna nebo Tosefta?
• Kdo je autorem Tosefty?
• Jaký je účel Tosefty?

Výsledek všech porovnávacích studií mezi mišnou a Toseftou, totiž přinesl více problémů a další množství otázek, než aby na ně odpovídal. Podle Güntera Stembergera by se vztah mezi Mišnou a Toseftou dal rotřídit následovně:

• Tosefta je s mišnou v určitých pasážích více méně totožná.
• V jiných případech uvádí Tosefta autory výroků, které jsou v mišně anonymní.
• Tosefta někdy působí jako komentář k neexistujícímu textu mišny.
• Tosefta uvádí mnohem více agadického materiálu a dalších doplňujících látek, než mišna (proto je také mnohem obsáhlejší).
• V jiných pasážích si mišna a Tosefta co se týče tradentů a platné halachy protiřečí.
• Někdy se zdá, že Tosefta a její uspořdání látky je logičtější a původnější, než uspořádání mišny.
• Vyjadřování Tosefty je mnohem méně heslovité než u mišny, tudíž se dá předpokládat, že učení Tosefty nebylo určeno k ústnímu předávání a k memorování nazpaměť, jako v případě mišny.

Podle M. S. Zuckermandla je Tosefta „mišnou“ Jeruzalémského talmudu. Tato teorie není udržitelná, i když je pravda, že se v obou talmudech vyskytují pasáže, které při aplikaci na mišnu nedávají smysl, naopak, dávají je při aplikaci na Toseftu. Podobně je to se vztahem Tosefty a barajtot, zvláště těch obsažených v Babylónském talmudu. Nepodařilo se jednoznačně prokázat, zda případy, kdy se barajta a Tosefta shodují, mají svůj původ v tom, že barajta je citací Tosefty, nebo naopak - zda se barajty staly základem učení sebraného v Toseftě.

Kritický rozbor pasáží Tosefty zkrátka znemožňuje jednoznačně říci, že Tosefta byla pouze kompilací učení, které se do mišny nedostalo nebo s ní bylo přímo v rozporu (této teorii sice nahrává skutečnost, že Tosefta v mnoha případech předpokládá znalost mišny), zároveň ale u některých traktátů se zdá, že spíše Mišna předpokládá znalost Tosefty.

Na základě různých srovnání je možné považovat Toseftu za úplně první, tanaitský, komentář k mišně, na základě jiných pasáží je naopak možné Toseftu považovat za samostatné dílo (a její název tudíž za „mylný“).