Judsko

Judsko (případně také Judea, (hebrejsky יהודה, Jehuda; řecky Ιουδαία, Ioudaía; latinsky Iudæa) je hornatá jižní část historické Země izraelské (Erec Jisra'el). V současné době se toto území dělí mezi Stát Izrael a Palestinskou autonomii.

Judské hory

Název Judea je řecká a latinská varianta jména Juda, které původně označovalo teritorium kmene stejného jména a později i starověké Judské království. V hebrejštině Jehuda odkazuje na velkou část jižního Izraele a západního břehu, nebo též součást Judeje a Samaří odkazující výslovně na Západní břeh oblasti na jih od Jeruzaléma.

Umístění a hranice

Judsko je ohraničena Bejt Curem (u Hebronu) na jihu, dvojměstím Bejt Choron na severu, horou Latrun na západě a řekou Jordán na východě.

Judsko je hornatá oblast. V západní části jsou to Judské hory, východní část tvoří Judská poušť. Vyznačuje se proměnlivou nadmořskou výškou (od 400 m až po 1 020 metrů nad mořem). Terén člení četná údolí, kterými protékají většinou sezónní toky (vádí) jako Nachal Adorajim, Nachal Guvrin, Lachiš nebo Sorek.

Mezi nejvýznamnější města Judeje patří Jeruzalém, Betlém, Jericho a Hebron. V Bibli existují záznamy o zemědělství a pěstování ovcí v Judeji. Pohoří Judeje bylo v dávných dobách zalesněné.

Historie

Judsko bylo osídleno již v době kamenné a paleoantropologové věří, že přes toto území migroval Homo sapiens z Afriky při postupném osidlování světa před 100 tisíci lety. Archeologické důkazy o osídlení území již před 11 tisíci roky byly nalezeny v Jerichu. S těmito nálezy je zároveň spojována domněnka, že na území Judeje se nachází nejstarší osídlení na světě. V minulosti bylo území Judeje obydlené velkým množstvím lidí, z větší části Izraelitů.

Judsko bylo součástí Judského království, později Seleukovskou říší. Ještě později v Judeji vládla dynastie Makabejských.

Římská nadvláda

Nadvládu nad Judeou získal Řím v 1. stol. př. n. l. a stala se římskou provincií. Po smrti královny Alexandry Salome (Šlomcijon) vypukla občanská válka, ve které se proti sobě postavili její dva synové Hyrkanos II. a Aristobúlos II. Teprve ale Pompeius dosadil na trůn Hyrkana. V roce 66 n. l. došlo k židovskému povstání, které bylo ale neúspěšné. V roce 70 n. l. byl Jeruzalém zničen a velká část obyvatel byla zabita nebo zotročena.

Bar Kochbovo povstání

Po 70 letech došlo k další židovské vzpouře, tentokrát pod vedením Bar Kochby. Bylo ustaveno Izraelské království, které ale existovalo pouhé tři roky. Po Bar Kochbově porážce (132 - 135 n.l.) se římský císař Hadrián rozhodl vymazat identitu izraelské Judeje a začal prosazovat používání názvu Palastina, kterým byla označena celá země izraelská. Zároveň došlo k přejmenování Jeruzaléma na Aelia Capitolina. Římané v oblasti zabili či prodali do otroctví velké množství Židů a velké množství Židů také odešlo do židovské diaspory (vyhnanství). Nikdy ale nebylo dosaženo úplného odstranění židovského elementu z Judeje.

20. století

Po I. sv. válce se Judsko stalo součástí mandátní Palestiny, přičemž toto území bylo důvodem sporu mezi správou britské Palestiny a autonomním Emirátem Transjordánské Palestiny (územní oblast uvnitř britského mandátního území, z níž později vzniklo Transjordánsko a posléze nezávislé Jordánské království). Jordánsko získalo nezávislost v roce 1946 a OSN vytvořila plán na rozdělení britské Palestiny v roce 1947. Jordánsko ale během arabsko-izraelské války v roce 1948 část tohoto území obsadilo a svou svrchovanost na něm uplatňovalo až do roku 1967, kdy toto území obsadil Izrael během Šestidenní války. Tato část Judeje, nyní známá též jako Západní břeh Jordánu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Judea na anglické Wikipedii.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.