Haskala
Haskala (hebrejsky: השכלה), též známá jako židovské osvícenství, byl ideologický směr rozšířený mezi evropskými židy v 18. a 19. století. Jeho cílem bylo přetvořit židovský kulturní a náboženský život v duchu moderních idejí, integrace do evropské společnosti, nárůst podílu sekulárního vzdělání a výuka hebrejštiny a židovských dějin.
2. Berlínská Haskala: Salomon Jacob Cohen • David Friedländer • Hartwig Wessely • Moses Mendelssohn
3. Rakousko a Halič: Judah Löb Mieses • Šlomo Jehuda Rappaport • Joseph Perl • Baruch Jeitteles
4. Russko: Avrom Ber Gotlober • Abraham Mapu • Samuel Joseph Fuenn • Isaac Baer Levinsohn
Historie
Hlavním představitelem haskaly byl Moses Mendelssohn (1729–1786), pruský Žid, žijící v Berlíně a autor řady významných filosofických prací. Mezi zastánce této myšlenky se řadily především emancipované židovské vrstvy. V oblasti, kde dominovala němčina, patřili osvícenci k odpůrcům jazyka jidiš a požadovali výuku v němčině a v hebrejštině.
Ve východněji položených oblastech (Polsko, Rusko) byla situace jiná.
Za stěžejní prvek haskaly bylo osvícenci považováno školství a vzdělání. Kladli důraz na vznik nových židovských škol ve střední Evropě s výukou v němčině a osvíceneckém duchu. Ve vztahu k náboženství byl zachováván umírněný progresivnější postoj (tzn. uznání základních náboženských hodnot, avšak preference rozumového přístupu a moderních vědeckých poznatků).
