Dráchovské tůně

Část dnešního území byla zřejmě řečištěm Lužnice. Usuzuje se na to podle slepých a odvodněných ramen řeky. Pozemky kolem řeky byly využívány k zemědělským účelům. Podrobnější historie je zaznamenána až během 20. století. V této době již tekla Lužnice dnešním korytem. Extenzivní zemědělské využití trvalo až do padesátých let dvacátého století. Od této doby bylo upuštěno od obhospodařování většiny ploch. Značná část pozemků byla zatravněna. Na zbylých pozemcích byla hojně používána syntetická hnojiva. Takovéto hospodaření vedlo k degradaci cenné přírodovědné lokality. Ani hospodaření po roce 1989 nebylo pro toto území ideální. Část pozemků byla oseta obilím. Území bylo odvodněno. To měla za následek další ústup především cenných lučních druhů. V roce 1996 bylo území na sever od Dráchova vyhlášeno přírodní rezervací. Jižní část přiléhající těsně k Dráchovu byla zastavěna velkými sádkami.[3] Nechráněné území je nyní devastováno výstavbou dálnice D3.

Lokalita se nalézá v geomorfologické provincii Česká vysočina, v Českomoravské subprovincii. Oblast se nachází na styku geomorfologických oblastí Středočeská pahorkatina a Jihočeské pánve a na rozhraní geomorfologických celků Táborská pahorkatina a Třeboňská pánev. Celé území se nachází v rovině. Nadmořská výška se pohybuje mezi 403–406 m n. m.[4]

Jedná se o jednu z nejcennějších přírodovědných lokalit na Táborsku. Kromě regionálního (případně národního) významu je cenná i z evropského významu. Celá oblast spadá do evropsky významné lokality Lužnice a Nežárka. Jedním z nejcennějších vyskytujících se organismů je piskoř pruhovaný. Tato ryba se mimo tuto lokalitu vyskytuje již jen na několika málo místech v ČR.[12]

V nechráněném území byly louky běžně zemědělsky obhospodařovány. Nyní je velká část využita ke stavbě dálnice D3. V chráněném územím jsou pravidelně sklízené sušší části luk pro zemědělské využití. Zbytek luk je kosen méně často z důvodu ochrany přírody. Myslivost je provozována na celém územím.Turistické využití je minimální, protože přes rezervaci nevedou žádné komunikace.[6] Obdobná je situace i v nechráněném územím. Toto území bylo však vzhledem k častějšímu kosení luk pohodlně průchodné. Blízko okraje nechráněného území vede červená turistická značka z Veselí nad Lužnicí do Dráchova. Část stezky u Veselí nad Lužnicí je zničena stavbou dálnice D3.[13]

Celé území ohrožuje zazemňování tůní, degradace lučních porostů, rozšiřování ruderálních ploch a myslivost. Zazemňování tůní je způsobováno nevhodným obhospodařováním zemědělských pozemků.[5] Výrazný vliv má menší intenzita kosení, zejména v přírodní rezervaci. To následně vede k zarůstání okolí tůní dřevinami a jejich opad má za následek zazemňování tůní. Území nutně potřebuje odpovídající péči, aby zcela nedegradovalo.[14] Zároveň je ale nutné poznamenat, že pro dlouhodobé udržení biologické rozmanitosti je nutná přítomnost tůní v různém stádiu sukcese.[8] Na degradaci lučních pozemků mělo především v minulosti používání kejdy a syntetických hnojiv. Dnes degradaci luk způsobuje absence kosení zejména v přírodní rezervaci. Dalším vlivem je smývání živin z okolních polí.[15] V nechráněném území jsou velké plochy luk zničeny výstavbou dálnice D3.[16] Menší intenzita kosení a větší zásobení živin vede k rozšiřování ruderálních ploch. Na tomto stavu se podílí i myslivecké hospodaření. Přikrmování zvěře napomáhá nejen k rozšiřování plevelů, ale k udržování vysokých stavů srnčí zvěře. Přitom tato zvěř má největší negativní dopad právě na mokřadní ekosystémy.[17] V jižní části rezervace se nacházela černá skládka. Nebezpečnost skládky závisí na charakteru skladovaných látek.[5] Katastrofální důsledky může mít případná změna vodního režimu.

Největší ohrožení v nechráněném území představuje výstavba dálnice D3. Výstavbou byla zničena velká část zemědělsky využívaných luk. Z těch je nyní zcela odstraněna vegetace. Hrozí tak zaplevelení odkryté půdy. Kromě luk byly zničeny i některé okrajové dřeviny, části litorálních porostů, části lesů apod. Výše jmenované biotopy přispívaly k bohatší druhové rozmanitosti. Při stavbě vzniká imisní a hlukové zatížení. Imisní a hlukové zatížení se bude negativně projevovat i při provozu dálnice. Údržba dálnice pak znamená riziko pro okolí způsobené solením. Konkrétní negativní dopad v této lokalitě se projeví výstavbou náspu v části nivě Lužnice. Dojde tak k poškozeních biotopů organismů vázaných na vodní prostředí. Dálnice bude pro mnohé organismy představovat nepřekonatelnou bariéru. Dalším negativním projevem bude snížení estetické stránky (negativní vliv na krajinný ráz).[16]

Niva Lužnice, u které se nachází popisovaná oblast, je chráněná evropskou legislativou jako evropsky významná lokalita Lužnice a Nežárka a českou legislativou jako významný krajinný prvek. Území severně od Dráchova je chráněno formou přírodní rezervace. V přírodní rezervaci je zakázáno sbírat rostliny, chytat živočichy, tábořit, rozdělávat ohně a rybařit bez souhlasu orgánu ochrany přírody.[8] Dále je v přírodní rezervaci zakázáno hospodařit způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, používat biocidy, povolovat a umisťovat nové stavby.[18] Pro udržení charakteru rezervace je nutná odpovídající péče.[19] V oblasti jižně od Dráchova, na okraji popisovaného území se nachází přírodní památka Doubí. Na tuto část se vztahují zákonná omezení vyplývající ze statutu přírodní památky.

V nechráněném území se ještě před výstavbou dálnice D3 pokusilo o ochranu z hlediska krajinného rázu a významného krajinného prvku sdružení Jihočeské matky. Sdružení se neúspěšně odvolalo proti souhlasnému stanovisku orgánu ochrany přírody. Při výstavbě dálnice se musí dbát na co nejpřísnější podmínky ochrany přírody, aby se tak minimalizovaly negativní vlivy na okolní přírodu. Jedním z nejdůležitějších opatření je vybudování mostu přes celé území. Tím se umožní migrační prostupnost. Při výstavbě se musí co nejpřísněji chránit největší tůně, ačkoliv minimálně jedna menší tůň bude zničena. Při provozu dálnice bude nepřípustné svádět vodu ze silnice do tůní.[16]