Ještěrka obecná

Ještěrka obecná (Lacerta agilis Linnaeus, 1758) je jeden z nejrozšířenějších druhů ještěrky v Česku. Žije v různých typech prostředí, především na loukách, vřesovištích, křovinatých oblastech, stepích, podhorských oblastech a v otevřených lesích.[2]

Ještěrka
Ještěrka obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďještěrkovití (Lacertidae)
Rodještěrka (Lacerta)
Binomické jméno
Lacerta agilis
Linné, 1758
Rozšíření ještěrky obecné (Lacerta agilis)
Rozšíření ještěrky obecné (Lacerta agilis)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Celková délka ještěrky obecné činí kolem 20–25 cm. Tělo měří až 9 cm a ocas je jedenapůlkrát delší než tělo. Hlava je širší s krátkým čumákem. Na krátkých končetinách je 5 prstů, jež jsou zakončeny drápky, které umožňují dobrý pohyb po kamenech a různorodých materiálech. Ocas umožňuje lepší dynamiku pohybu a slouží také při útěku před nepřáteli, často se od těla při napadení odděluje, ale znovu se regeneruje a dorůstá.

Výskyt

Zbarvení samečka

Přestože je v České republice druhem chráněným, patří do druhů ještěrek v zemi nejrozšířenějších. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západ Číny, ale její početnost silně poklesla, díky ztrátě stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, i okraje lesů. Většinou pobývá do výšky 2500 m n. m. Při větších výkyvech teplot raději zalézá do úkrytů. Každý jedinec má svoje území, kde loví, případně klade vejce.

Potrava

V jídelníčku ještěrky obecné lze najít menší hmyz (mouchy, brouky), dále pavouky, červy, plže a pozemní korýše (svinky). Menší kořist rovnou polyká. Ještěrka loví především ve slunných dnech a dokáže ulovit i letící kořist.

Rozmnožující se ještěrky

Rozmnožování

Ještěrky se rozmnožují koncem jara a začátkem léta, nejčastěji květnu, červnu. Samice naklade do vyhloubené jamky v písku, mechu, hlíně či suché trávě 3–15 kožovitých měkkých vajíček o velikosti cca 15×8 mm. V červenci nebo v srpnu (většinou po 56 dnech) se vylíhnou mláďata, jež dosahují délky kolem 5–6 cm. Již od vylíhnutí jsou odkázána pouze na sebe a potravu si musí shánět sama. Dospělosti dosahují v 1,5–2 letech.

Aktivita

Ještěrka je nejaktivnější v ranních a podvečerních hodinách. V zimním období upadá do zimního spánku. Většinou zalézá do opuštěných nor savců (např. hraboši), pod kořeny stromů a různých skulinek. V dubnu se probouzí ze zimního spánku. Letální hranice teploty prostředí je kolem 3 °C.[3]

Přirození nepřátelé

Má ve svém okolí mnoho nepřátel, mezi ně patří například lišky, volavky, čápi, hadi (např. zmije obecná), kolem měst kočky a další predátoři. Při poškození ocasu se v části, kde má svaly nejtenčí, poruší a ocas se oddělí (kaudální autotomie).

Ochrana

Ještěrka obecná na fotografii z přírodního parku Velký Kosíř

V České republice je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh[4], je tedy mimo jiné zakázán i její odchyt, chov v zajetí a prodej. Chráněna jsou i její vývojová stádia a sídla.[5]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Lacerta agilis (Sand Lizard). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2018-05-11]. Dostupné online.
  3. SPELLERBERG, I. F. Ecology and management of Lacerta agilis L. populations in England. [s.l.]: [s.n.], 1988. S. 113–121.
  4. Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění.
  5. § 50 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění.

Literatura

  • Steinbachův velký průvodce přírodou. Praha: GeoCenter, 1994.
  • MORAVEC, Jiří, a kol. Plazi. Fauna ČR. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 531 s. ISBN 978-80-200-2416-9. Kapitola Lacerta agilis – ještěrka obecná, s. 118–146.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.