Lasice kolčava

Lasice kolčava
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	šelmy (Carnivora);
Čeleď	lasicovití (Mustelidae);
Rod	lasice (Mustela);
Binomické jméno
	Mustela nivalis; Linné, 1766
	Areál rozšíření Areál rozšíření
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lasice kolčava (Mustela nivalis) je šelma z čeledi lasicovití (Mustelidae). Původní oblastí jejího výskytu je Severní America, Evropa (včetně Česka), Asie a Severní Afrika, zavlečena byla ale i do různých jiných míst, například na Nový Zéland. Je to nejmenší šelma na světě s váhou obvykle nepřesahující čtvrt kilogramu. Má štíhlé, válcovité tělo s krátkýma nohama. Je to samotářské a teritoriální zvíře, jehož domovské území měří od 0,2 po 26 hektarů. Živí se převážně rozličnými menšími živočichy, zvláště různými hlodavci. Dokáže ale ulovit i zvířata až do velikosti zajíce. Rozmnožování není závislé na ročním období, březost bývá mírně přes měsíc dlouhá. Na rozdíl od mnoha jiných druhů lasicovitých samice neprodělává odloženou nidaci. Počet mláďat ve vrhu je obvykle 4 až 10. Mladí jedinci dosáhnou pohlavní zralosti nejpozději do 4 měsíců. Úmrtnost bývá značná, zvláště u mláďat, a lasice se ve volné přírodě zřídkakdy dožijí více než 2 let. V zajetí to může být až okolo 10. Lasice kolčava je široce rozšířená s relativně velkou populací, tudíž ji IUCN hodnotí jako málo dotčený druh.

Popis

Velikost je značně proměnlivá, tělo měří 11–26 cm, ocas dalších 4 až 9 cm. Hmotnost se většinou pohybuje v rozmezí 30–250 g. Nejtěžší jsou formy z Egypta, kde samci váží až okolo 390 gramů. Samci jsou vždy větší než samice, na délku o 10 až 20 %, hmotnostně o 50 až 100 %.[2][3][4][5] Srst je zbarvena mléčně hnědě až rezavohnědě s bělavou náprsenkou a spodní stranou těla. Na hrdle bývá žlutý proužek, na lících a břiše menší hnědé skvrny. Ocas na rozdíl od hranostaje nemá špičku černou. Severně žijící populace na zimu přebarvují doběla, jižněji žijící obvykle ne. V České republice na zimu lasice většinou nepřebarvuje, jen zesvětlá.

Stanoviště

Lasice kolčavy vyhledávají sušší místa ve volné krajině – pole a louky s mezemi, méně v okolí lidských obydlí. Úkryty si vyhledávají v různých štěrbinách, hromadách dříví, stromových dutinách i myších norách.

Potrava

Lasice s uloveným ptáčetem

Potravou jsou myši a hraboši, méně hmyz, obojživelníci a ptáci, výjimečně králíci, zajíci či bažanti.[6]

Způsob života

Lasice žijí samotářsky v různých štěrbinách a dutinách. Jsou aktivní zejména za soumraku a k ránu, mnohdy jsou však zastiženy při lovu i ve dne. Pohybují se rychle, drobnými, 10–30 cm dlouhými skoky, často panáčkují. Denně urazí 1,5–2,5 km. V přírodě se kolčava dožívá dvou, nejvíce tří let (dvě třetiny mláďat hynou během prvního roku života), v zajetí se může dožít až deseti let. Predátory jsou zejména draví ptáci, sovy a lišky.

Rozmnožování

Mládě lasice kolčavy

Po většinu roku žijí jednotlivá pohlaví odděleně nebo v rodinných společenstvech na nevelké ploše 1–5 ha. Říje probíhá zejména na jaře. Samice mají 3–4 páry mléčných bradavek; rodí po 30–37 dnech březosti obvykle 4–6 holých mláďat o hmotnosti 1,5 g (pokud dojde k přemnožení hlodavců, tzv. hraboší rok, může být vrh až dvojnásobný). Mláďata jsou 21–24 dnů slepá, samice je kojí čtyři týdny a stará se o ně přibližně tři měsíce. Mívá jeden, nejvýše dva vrhy ročně.[7]

Areál rozšíření

Areál rozšíření zahrnuje většinu Evropy (chybí v Irsku a na Islandu) a Asie, také severní Afriku. Nověji je k tomuto druhu řazena i lasička žijící v Severní Americe.

V ČR se jedná o nejběžnější druh šelmy, vyskytuje se na asi 94 % území.[8]

Ochrana

Od poloviny roku 2002 se lasice kolčava nesmí lovit.[9] Dříve (dle vyhlášky 134/1996 Sb.) byla lasice kolčava chráněna celoročně s výjimkou uvedenou v § 6 odst. 2 (povolení odstřelu v bažantnicích a honitbách s trvalým výskytem tetřeva, tetřívka, jeřábka a dropa a v místech intenzivního vypouštění jmenovaných ptáků a koroptve polní).

Odkazy

Reference

Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
SHEFFIELD, Steven R.; KING, Carolyn M. Mustela nivalis. Mammalian Species. 1994, čís. 454, s. 1–10. Dostupné online [cit. 2021-01-07]. ISSN 0076-3519. DOI 10.2307/3504183.
HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. 1. vyd. London etc.: Panthera, New Holland, 2011. S. 182, 217.
KING, Carolyn M.; POWELL, Roger A. The Natural History of Weasels and Stoats: Ecology, Behavior, and Management. Oxford etc.: Oxford University Press, 2006. 459 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-804113-9. (anglicky) Google-Books-ID: 5ae9c7GO_cUC.
HERÁŇ, Ivan. Zvířata celého světa 9. Kunovité šelmy. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982.
HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Lasice kolčava, s. 264.
Kolčava. In: Příroda info.cz – Encyklopedie [online]. ©2010 [20. 1. 2017]. Dostupné z: http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=3064.00 Archivováno 2. 2. 2017 na Wayback Machine
ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci České republiky. Popis, rozšíření, ekologie, ochrana. 2. vyd. Praha: Academia, 2019. 287 s. ISBN 978-80-200-2994-2. S. 182–183.
ČESKO. Vyhláška č. 245 ze dne 7. června 2002, o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu. Sbírka zákonů ČR. 2002, částka 92. ISSN 1211-1244.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu lasice kolčava na Wikimedia Commons
www.priroda.cz
abc

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[31e7e7a34c60d08888b451a751365d0dacde2704-1] Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]

[2] SHEFFIELD, Steven R.; KING, Carolyn M. Mustela nivalis. Mammalian Species. 1994, čís. 454, s. 1–10. Dostupné online [cit. 2021-01-07]. ISSN 0076-3519. DOI 10.2307/3504183.

[3] HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. 1. vyd. London etc.: Panthera, New Holland, 2011. S. 182, 217.

[4] KING, Carolyn M.; POWELL, Roger A. The Natural History of Weasels and Stoats: Ecology, Behavior, and Management. Oxford etc.: Oxford University Press, 2006. 459 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-804113-9. (anglicky) Google-Books-ID: 5ae9c7GO_cUC.

[:1-5] HERÁŇ, Ivan. Zvířata celého světa 9. Kunovité šelmy. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982.

[Savci-6] HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Lasice kolčava, s. 264.

[7] Kolčava. In: Příroda info.cz – Encyklopedie [online]. ©2010 [20. 1. 2017]. Dostupné z: http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=3064.00 Archivováno 2. 2. 2017 na Wayback Machine

[:7-8] ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci České republiky. Popis, rozšíření, ekologie, ochrana. 2. vyd. Praha: Academia, 2019. 287 s. ISBN 978-80-200-2994-2. S. 182–183.

[9] ČESKO. Vyhláška č. 245 ze dne 7. června 2002, o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu. Sbírka zákonů ČR. 2002, částka 92. ISSN 1211-1244.