Žebratka bahenní

Žebratka bahenní je, vyjma Pyrenejského a Skandinávského poloostrova, původním druhem téměř v celé Evropě, včetně asijské části Turecka. Vyskytuje se také v evropské části Ruska až po pohoří Kavkaz a Ural a dále východním směrem roste až do střední Sibiře.

Těžištěm výskytu v Česku jsou nížiny a rybniční oblasti, kde se vyskytuje roztroušeně až vzácně. Roste většinou v termofytiku a nižších, teplejších polohách mezofytika, nejvýše byla zaznamenána v 480 m n. m. Vhodné podmínky k růstu nachází v české přírodě jen řídce a její populace na mnoha místech mívají jen přechodné, krátkodobé trvání. V České republice je poměrně vzácnou rostlinou a je považována za druh ohrožený vymizením.[2][4][5]

Bylina vyhledává vodu mělkou, která je stojatá či pouze pomalu tekoucí, jenž může být středně bohatá na dusičnany a fosfáty, ale rozhodně chudá na vápník. Vyskytuje se ve slepých ramenech a mělkých tůních větších řek, v odvodňovacích strouhách i dlouhodobě zaplavených příkopech, koření v hlinitých nebo písčitých substrátech. Rostliny vyrůstají samostatně, nespojují se v polštáře či rohože. S nástupem chladného zimního období uhynou, ale na jaře se obnoví, vyraší z ve vodě přezimujících semen nebo turionů.

Aby vyrostlá lodyha s květy musí být rostlina trvale ponořená pod hladinou. Pokud kořínky zůstanou v mokré půdě i po poklesu vody, bylina po jistý čas ve vlhké zemině přežívá. Na takovém stanovišti však její listy dostanou terestrickou formu, stanou se menší a jsou redukované, nevyroste lodyha s květy a rostlina nevytvoří semena. Při klasickém růstu ve vodním prostředí kvete od května do července. Počet chromozomů 2n = 20, stupeň ploidie x = 2.[2][3][6]

Vytrvalá vodní rostlina, vysoká v rozmezí 15 až 80 cm, která nemá oddenek a v bahnitém či písčitém podkladu koření bílými niťovitými kořeny. Ponořená část lodyhy, která z uzlin vypouští jemné lesklé kořínky visící dolů a jsou schopné zakořenit, je do široka větvená a porostlá přeslenitě vyrůstajícími listy s řapíky. Hydromorfními listy jsou lysé, v obryse kopinaté, velké asi 6 cm, až ke střední žíle peřenosečné, s čárkovitými, celokrajnými, špičatými úkrojky asi 2 cm dlouhým. Listy na hladině splývají a tvoří pohlednou růžici.

V době kvetení se nad vodu objevuje přímá, nevětvená, bezlistá lodyha s hroznovitým květenstvím, ve kterém v několika patrech vyrůstají ve tří až osmikvětých přeslenech pětičetné bílé či narůžovělé květy. Jsou oboupohlavné a mají čárkovitý listen přibližně stejně dlouhý jako vodorovně odstálá stopka květu, která se za plodu prodlužuje a sklápí. Kalich je zvonkovitý, jeho cípy asi 4 mm dlouhé jsou zelené, chlupatě žláznaté, částečně srostlé, čárkovité a špičaté. Koruna je kolovitá, bývá velká 14 až 24 mm, plátky má bílé nebo růžové, obvejčité, na vrcholu slabě vykrojené a do prostoru rozprostřené, její trubka se žlutým ústím je dlouhá přibližně jako kalich. V květu je pět tyčinek, připojených ke korunní trubce, nesoucích žluté prašníky. Semeník je horní, jednodílný a obsahuje mnoho vajíček. Pyl přenáší na bliznu hmyz, v případě jeho nedostupnosti se rostlina může opylít samosprašně.[2][3][4][6][7]

Plodem u opylených květů je tobolka asi 3 mm velká, otvírající se pěti chlopněmi, která obsahuje až okolo 100 nahnědlých, kulovitých či eliptických, asi 0,5 mm semen. Jsou bez dormance a schopná klíčit v relativně širokém rozmezí teplot na světle v aerobním prostředí. Ve tmě neklíčí, na vlhčím substrátu je klíčivost větší než při ponoření pod hladinou. Při vyklíčení u dna stoupá semenáč k hladině a může tam plavat po několik týdnů. Pro jeho další vývoj je však nutný víceméně trvalý kontakt se substrátem.

Kvůli těmto charakteristikám životního cyklu je žebratka bahenní dobře přizpůsobena k životu v podrostu mokřadů a v mělkých vodách, které pravidelně vysychají a jsou opět zaplavovány. Kromě množení rozrůstáním rostlin a semeny se množí i speciálními pupeny, turiony. Ty se začnou na rostlině vyvíjet až s podzimním ochlazením, při uvadání rostliny se oddělí a spadnou na dno, tam zimu přežijí a na jaře z nich vyrostou nové rostliny. Žebratka bahenní je vodní rostlina se zajímavým vzhledem, která se uplatní i jako okrasná rostlina v zahradních jezírkách nebo akváriích.[2][6][7][8]

Tak jako většina vodních rostlin, trpí i tento druh destrukcemi stanovišť, znečištěním a eutrofizaci vody a nešetrným obhospodařováním jednotlivých lokalit, případně i trháním rostlin nebo snahou o jejich přesazování do zahradních jezírek. Žebratka bahenní je proto v ČR považována jak zákonem "Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.", tak i "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2017 za ohrožený druh (§3, C3).[2][7][9][10]

• 
  Listy vodní rostliny
• 
  Listy suchozemské rostliny
• 
  Květy
• 
  Zrající tobolky