Diakritické znaménko

Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós = rozlišující) je znaménko v okolí písmene (nad ním, pod ním, vedle něj), které nějak pozměňuje jeho význam (nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost).

Háček
(Čeština, chorvatština, slovinština, finština aj.)
Přehláska
(Němčina, skandinávské jazyky aj.)
Tilda
(Portugalština aj.)
Breve
(Krátká výslovnost)
Prostý akcent v řecké alfabetě

Ne každé znaménko je však znaménkem diakritickým, např. tečka nad písmenem i je dnes již nedílnou součástí tohoto znaku. Od diakritických znamének je třeba odlišovat také interpunkční znaménka, která signalizují vztahy mezi větami v souvětí nebo mezi částmi věty a modální postoj mluvčího, a tzv. punktace, jimiž se v hebrejštině zaznamenávají samohlásky. Diakritická znaménka se vyskytují i na Blízkém východě, zejména jako tečky.

Znaménka

Diakritická znaménka mají v různých jazycích různé použití a význam, tj. nepoužívají se pouze k prodlužování samohlásek nebo měkčení. Téměř všechny znaky s diakritikou ve všech psaných jazycích shrnuje dnes systém kódování grafémů Unicode. Následující seznam obsahuje pouze výčet některých diakritických znamének v některých jazycích používajících jako písmo latinku.

  • ´ – čárka (akut),
    • délka hlásky. V češtině a slovenštině označuje délku samohlásky (např. Á, é), ve slovenštině i délku hlásky r.
    • přízvuk. V ruštině se v učebnicových textech či slovnících používá k označení slovního přízvuku, v běžných textech se přízvuk neznačí.
    • palatalizace
    • jiná změna výslovnosti samohlásek
    • výška hlásek
    • tón
    • zdůraznění
    • rozlišení významu slov (dánština, norština)
    • jiné použití
  • ˇ – háček, např. Č, ě (měkčení). Používá se v češtině, slovenštině, jihoslovanských jazycích používajících latinku, litevštině, lotyštině, estonštině, finštině a siouxštině.
    • u malého ť a ď (a ve slovenštině ještě ľ a Ľ) se používá alternativní forma nazývaná klička či malý háček, podobná apostrofu ’
  • ˚ – kroužek, v češtině ů (původně „uo“), v severských jazycích å

Pouze v cizích jazycích:[1]

Původ

S křesťanskou misií a se šířením latinské a řecké vzdělanosti na sever vznikla jednak potřeba přesněji zaznamenávat výslovnost řečtiny, jednak zaznamenávat hlásky jiných jazyků v abecedě, která pro ně nebyla původně určena. Vývoj v Evropě šel trojím směrem:

  • Pro východoslovanské jazyky se řecká abeceda rozšířila o další písmena (cyrilice, azbuka).
  • V latinské abecedě se začaly používat skupiny písmen čili spřežky. Tak pro rozlišení mezi hláskami „u“ a „v“ se začalo psát „vv“, pozdější dvojité „w“, v angličtině vnímané jako dvojité u. V češtině se užívaly spřežky například „sz“ pro „š“, „cz“ pro „č“ a podobně.
  • V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. Nejprve se zavádí od konce 14. století do češtiny díky spisu Orthographia Bohemica (Český pravopis) připisovanému M. Janu Husovi. Objevuje se tečka (podle „punctus rotundus“, také nabodeníčko[pozn. 1] krátké) s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka („gracilis virgula“, nabodeníčko dlouhé) pro označení délky. Tečka se v polštině zachovala u ż. České š se nakonec ujalo i v jiných jazycích a v mezinárodních znakových sadách výslovnosti.

Jediný evropský jazyk, který žádná diakritická znaménka nezavedl, byla angličtina, jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi, je návrat k historickému pravopisu a náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní „ue“ místo „ü“, např. ueber místo „über“, a „ae“ místo „ä“, např. Maedchen místo „Mädchen“). Na podobném principu je založen i VIQR, což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve vietnamštině.

Diakritickým znakům se nakonec nevyhnula ani nová čínská abeceda pchin-jin, která používá přehláskovou dvoutečku ü.

Znaky s diakritikou v některých jazycích

Diakritická znaménka na českých klávesnicích

Na počítačích s Microsoft Windows umožňuje české rozložení (QWERTZ[pozn. 2]) napsat velké množství písmen s diakritickými znaménky. Z jazyků Evropské unie je možné na české klávesnici plnohodnotně psát anglicky, finsky, francouzsky (bez ligatur æ a œ – nahraditelné spřežkami ae a oe), irsky, italsky, maďarsky, německy (s ß), nizozemsky (bez ligatury ij – nahraditelné spřežkou ij), polsky, slovensky, slovinsky a švédsky. Pokud bychom přičetli ještě smluvní jazyky EU, mohli bychom psát navíc baskicky, katalánsky a valencijsky. Dostupná diakritická znaménka jsou:[pozn. 3]

´ – čárka:

  1. ˇ ˏ (vedle klávesy ← BackSpace), např. ŕ = ˇ ˏ, potom samostatně stisknout R
  2. Alt Gr + 9 í, např. Ń = Alt Gr + 9 í, potom samostatně stisknout ↑ Shift + N

ˇ – háček:

  1. ↑ Shift + ˇ ˏ, např. Ť = ↑ Shift + ˇ ˏ, potom samostatně stisknout ↑ Shift + T
  2. Alt Gr + 2 ě, např. ň = Alt Gr + 2 ě, potom samostatně stisknout N
  • malý háček (klička) - stejně jako háček (jen s písmeny ď, ť, ľ a Ľ, nelze vložit samostatně):
  1. ↑ Shift + ˇ ˏ, např. Ľ = ↑ Shift + ˇ ˏ, potom samostatně stisknout ↑ Shift + L
  2. Alt Gr + 2 ě, např. ď = Alt Gr + 2 ě, potom samostatně stisknout D

¨ – dvě tečky:

  1. ' .. (nad pravým ↑ Shift), např. Ä = ' .., potom samostatně stisknout ↑ Shift + A
  2. Alt Gr + %= (za řadou s čísly), např. ë = Alt Gr + %=, potom samostatně stisknout E

ˆ – vokáň: Alt Gr + 3 č, např. â = Alt Gr + 3 č, potom samostatně stisknout A

˘ – oblouček: Alt Gr + 4 š, např. ă = Alt Gr + 4 š, potom samostatně stisknout A

° – kroužek:

  1. ↑ Shift + °  ; (většinou na začátku druhé řady hned pod Esc), např. å = ↑ Shift + °  ;, potom samostatně stisknout A
  2. Alt Gr + 5 ř, např. Ů = Alt Gr + 5 ř, potom samostatně stisknout ↑ Shift + U

˛ – ogonek: Alt Gr + 6 ž, např. ą = Alt Gr + 6 ž, potom samostatně stisknout A

` – těžký akcent: Alt Gr + 7 ý, např. à = Alt Gr + 7 ý, potom samostatně stisknout A

· – tečka: Alt Gr + 8 á, např. ė = Alt Gr + 8 á, potom samostatně stisknout E

˝ – dvě čárky: Alt Gr + 0 é, např. ű = Alt Gr + 0 é, potom samostatně stisknout U

¸ – cedilla: Alt Gr + ˇ ˏ, např. ç = Alt Gr + ˇ ˏ, potom samostatně stisknout C

Poznámky
  1. Pojem nabodeníčko je Husovi přisuzován neprávem, sám jej ve svých spisech nikdy nepoužil. Používání tohoto termínu není doloženo ani později a do spojitosti s Husovým dílem a širšího povědomí vůbec se dostal velkým omylem až v 19. st.[2][3]
  2. Uvedené kombinace s AltGr nefungují u rozložení CS QWERTY.
  3. Z důvodu co nejvěrnější podoby se skutečnými klávesami jsou na těch zde vyobrazených znaky formátovány jako malé písmo nebo horní či dolní index. Kvůli správnějšímu zarovnání byly také některé znaky nahrazeny vizuálně podobnými (např. ¨ za .. nebo ´ za ˏ).
    + v klávesové zkratce znamená současný krátký stisk a následné uvolnění všech těchto kláves.

Reference
  1. KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. 2. vyd. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4. Kapitola Sazba cizích jazyků, s. 118.
  2. PLESKALOVÁ, Jana. Jan Hus a nabodeníčka. In: ČMEJRKOVÁ, Světla; SVOBODOVÁ, Ivana. Oratio et ratio : Sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2005. Dostupné online. ISBN 80-86496-23-6. S. 283–287.
  3. FIALOVÁ, Zuzana. Zmatky s nabodeníčky [online]. rozhlas.cz, 2007-7-6 [cit. 2014-08-01]. Dostupné online.
  4. Češsko-lotyšský klub

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.