Maltština

Maltština je semitskou řečí, při svém vzniku silně ovlivněnou féničtinou a severoafrickými dialekty arabštiny s výraznými deriváty a substráty řečí jiných (zejména italštiny, zde především sicilského dialektu, a také angličtiny). Vývoj maltštiny odpovídá tedy i velice bohatým dějinám maltského národa samotného. Maltština je jediným semitským jazykem, který se píše latinkou.

Přestože maltština je silně ovlivněna románskými jazyky, zejména sicilskou italštinou, zůstala její gramatika výrazně semitskou. Přídavné jméno stojí za podstatným jménem, slovosled je silně flexibilní. Obdobně jako v arabštině a hebrejštině mají podstatná i přídavná jména určitý člen (např. L-Art L-Imqaddsa, v překladu „ta země ta svatá“, tedy „Svatá země“; srovnej arabsky Al-Ardh al-Muqaddasa). Toto pravidlo však neplatí u jmen románského původu.

Podstatná jména mají mimo množného čísla i číslo duální (podvojné). Slova románského původu tvoří množné číslo koncovkami -i nebo -jiet (lingwa – lingwi „jazyk“ – „jazyky“, arti – artijiet „umění“). Množné číslo, tvořené podle semitského vzoru, je složitější. Pravidelná podstatná jména dostávají koncovku -ijet resp. -ijiet (jako arabsky -at, hebrejsky pak -ot) nebo -in (obdobně hebrejsky -im). U nepravidelných podstatných jmen se jedná o tzv. pluralis fractus (lomený plurál), kdy dochází mimo jiné ke změně vnitřních slabik kmene (ktieb – kotba „kniha“ – „knihy“, raġel – irġiel „muž“ – „muži“).

Slovesa jsou jako u jiných semitských řečí časována pomocí předpon, přípon i infixů, tedy vnitřních slabik (změna kmene). Neobvyklé je používání arabských předpon a přípon u sloves románského původu (např. iddeċidejna „rozhodli jsme“ z (i)ddeċieda jako sloveso románského původu + -ejna jako arabská koncovka 1. osoby množného čísla pro minulý čas).

Slovní zásoba maltštiny je směsí arabsko-semitských pojmů s italštinou a je částečně obohacena i pojmy z angličtiny. Odhaduje se, že asi 60 % slovní zásoby je semitského původu, zbývajících 40 % románského.

Výrazy vztahující se na základní pojmy jsou zpravidla semitského resp. arabského původu (raġel – „muž“, mara – „žena“, tifel – „dítě“, dar – „dům“, xemx – „slunce“, sajf – „léto“).

Slova popisující pozdější či moderní pojmy a souvislosti jsou většinou románského (italského) původu (skola – „škola“, gvern – „vláda“, repubblika – „republika“, re – „král“, pulizija – „policie“). Výrazy románského původu přitom odpovídají spíše sicilskému dialektu než spisovné italštině (teatru a ne teatro pro „divadlo“ atd.).

Slova převzatá z angličtiny (více méně taktéž moderní) byla ohledně výslovnosti částečně upravena (strajk = anglicky strike [strajk] = „stávka“), částečně převzata beze změny (union = anglicky union = „svaz“).

Maltština je jedinou semitskou řečí používající latinské abecedy obohacené o několik vlastních znaků. Tyto znaky jakož i výslovnost těchto i ostatních jsou uvedeny v následující tabulce.

Poznámka k pravopisu: ne ve všech maltských textech je vždy používáno správných znaků s diakritikou – jejich interpretace je mnohdy ponechána čtenáři.

Otčenáš (modlitba Páně):

Missierna, li inti fis-smewwiet,

jitqaddes ismek,

tiġi saltnatek,

ikun li trid int,

kif fis-sema hekkda fl-art.

Ħobża ta’ kuljum

agħtina llum.

Aħfrilna dnubietna, bħalma

naħfru lil min hu ħati għalina.

U la ddaħħalniex fit-tiġrib,

iżda eħlisna mid-deni. Amen.

• Malta
• Dějiny Malty

• Obrázky, zvuky či videa k tématu maltština na Wikimedia Commons
• L-Akkademja tal-Malti
• Il-Kunsill Nazzjonali ta' l-Ilsien Malti
• Survival Maltese (Maltština pro přežití)
• Basic Maltese Grammar (Základní gramatika maltštiny)