Vietnamština

V minulosti se vietnamština zapisovala čínskými znaky (ve Vietnamu označené jako chữ nho) a vietnamskými znaky (ve Vietnamu označené jako chữ nôm), které sloužily k fonetickému zápisu vietnamštiny. Většina písemností byla psaná v klasické čínštině, chữ nôm zastával sekundární pozici při zapisování místních básní, nebo jako nápověda při učení chữ nho. Podobná situace byla i s korejským písmem hangŭl. Používat latinku pro zápis vietnamštiny začal už v 17. století francouzský jezuitský misionář Alexandre de Rhodes, který navázal na předchozí práci portugalského misionáře Antonia Barbosy, který zde šířil křesťanství a evropskou vzdělanost o několik desetiletí dříve. Latinku ale užívali pouze při výuce Evropanů vietnamskému jazyku. Bibli a jiné náboženské texty sami přepsali do chữ nôm (nikoliv klasické čínštiny, nebo latinkou psané vietnamštiny) a v téhle formě dále šířili křesťanství v zemi. O staletí později tyto zdroje posloužily nejen jako základ dnešního vietnamského písma, ale také sehrávají významnou roli ve výzkumu chữ nôm.[1]

Dělení obyvatel na znalce a neznalce klasické čínštiny se ovšem nelíbilo francouzským kolonizátorům.^[zdroj?] Také tehdejší vietnamský král^[kdo?] cítil nutnost vzdělávat veškeré vrstvy obyvatelstva, a latinská abeceda (upravená diakritickými znaménky pro potřebu vietnamského tónovacího jazyka) se dá lépe osvojit, než složité čínské znaky, které byly užívány doposud.

V roce 1910 došlo ke standardizaci vietnamštiny, a uzákonění upravené latinky nad původní čínské a vietnamské znaky, které se ještě sem tam používaly v odlehlých částech země nebo staršími lidmi.

Chữ nho se však ještě vyskytoval na indočínských bankovkách, vydaných francouzským protektorátem těsně po 2. světové válce. Určitou dobu probíhaly pokusy o znovuzavedení tohoto písma v Severním Vietnamu, tato změna se však nakonec ukázala příliš náročná.

Poslední změny v abecedě proběhly v letech 1954–1974, během indočínské války a války ve Vietnamu.

Vietnamština je stejně jako většina jiných asijských jazyků analytický jazyk, prakticky nemá morfologii a mluvnické kategorie jako pád, čas, číslo a rod se označují pomocí vložených slov a syntaktických změn. Ve vietnamské větě stojí většinou na prvním místě podmět, na druhém přísudek a na třetím předmět. Podstatné jméno je ve vietnamštině často předcházeno jakýmsi členem či numerativem, který závisí na jeho významu (například u označení zvířat je numerativ con – např. con chuột = myš), změnou tohoto členu se také tvoří množné číslo podstatného jména. Slovesné časy se tvoří částicemi – zhruba lze říci, že minulý čas částicí đã, přítomný čas průběhový částicí đang a budoucí čas částicí sẽ. Chybí-li částice úplně, znamená to zpravidla přítomný čas prostý. Velmi složitý je vietnamský systém zájmen, který se odvíjí od vzájemného rodinného a společenského vztahu mluvčích.

Vietnamská abeceda má 29 písmen

Jelikož vietnamština je tónový jazyk, používá řadu diakritických znamének u samohlásek pro označení tónů.

Vietnamština se zapisuje latinkou, český přepis by měl zachovávat původní psanou podobu, ovšem bez diakritických znamének. Vietnamština má jediné shodné diakritické znaménko s češtinou – čárku „´“, avšak ta má v každém jazyce jiný fonetický význam. Jediným problémem je přepis oposice vietnamských hlásek „d-đ“ (česká abeceda nezná literu „đ“). Písmeno „đ“ výslovností přesně odpovídá oposici „z-d“ v češtině. Někteří autoři přepisují obě hlásky do češtiny shodně jako „d“, to v některých případech vede ke zmatení a znesnadňuje identifikaci původního vietnamského zápisu, jiní autoři používají přepisu „z=d“ a „d=đ“ (tedy např. jména spisovatelů Xích Điểu a Xuân Diệu se přepíší Xich Dieu a Xuan Zieu), v němž zůstávají rozlišeny rozdíly z originálního zápisu, neboť vietnamština písmeno „z“ nepoužívá, čímž je zjevný jeho zástupný charakter.

V ryze odborných textech se doporučuje zachovat vietnamský zápis i s diakritikou.

Některá jména mají nestandardní, fonetický, nicméně ustálený český přepis. Jde hlavně o název země, města a jména osob:

• v. Việt Nam – č. Vietnam
• v. Hà Nội – č. Hanoj
• v. Sài Gòn – č. Saigon
• v. Đà Nẵng – č. Danang
• v. Hải Phòng – č. Haiphong (dříve rovněž Haifong)
• v. Đà Lạt – č. Dalat
• v. Hồ Chí Minh – č. Ho Či Min (dříve i Hočimin)

Podobně u některých zeměpisných jmen existuje tradiční český překlad, který by také měl být zachován, např.:

• v. Thành Phố Hồ Chí Minh – č. Ho Či Minovo Město
• v. Sông Hồng – č. Rudá řeka
• v. Sông Đà – č. Černá řeka
• v. Sông Hương – č. Řeka vůní (ev. Voňavá řeka)
• v. Chùa Một Cột – č. Pagoda na jediném sloupu
• v. Văn Miếu – č. Chrám písemnictví (ev. Chrám literatury)
• v. Hồ Tây – č. Západní jezero
• v. Hồ Hoàn Kiếm = Hồ Gươm – č. Jezero navráceného meče
• v. Chùa Thầy – č. Mistrova (ev. Učitelská) pagoda
• v. Chùa Hương – č. Voňavá pagoda

Vietnamská jména jsou většinou tvořena ze tří částí – příjmení, druhé jméno a rodné jméno – a to v uvedeném pořadí. Podobný systém pojmenování se využívá v Číně a v Koreji.

Vietnamština má jako mnoho dalších asijských jazyků různé dialekty, které jsou si vzájemně relativně srozumitelné. Tyto dialekty se odlišují především výslovností a tóny, přesto se však vietnamština oficiálně všude zapisuje stejně, bez ohledu na jednotlivé dialekty. Mezi další rozdíly patří i jiné pojmy pro označení stejných věcí. Nejznámějšími dialekty jsou Hanojský dialekt, Danangský dialekt a Saigonský dialekt. V rámci těchto tří skupin je však poznat rozdíl i mezi jednotlivými místy v téže oblasti. Jako nejjednodušší ilustrace vzájemné odlišnosti vietnamských dialektů může sloužit porovnání výslovnosti stejných hlásek v různých dialektech. Například „d“ se v severním Vietnamu vyslovuje jako české „z“, zatímco na jihu Vietnamu jako „j“. Dalším příkladem je hláska „r“, která je v severním Vietnamu českým „z“, ale na jihu Vietnamu vyslovována různými způsoby, nejjednodušeji přirovnatelnými k českému „r“. Všemi standardními tóny disponuje severní vietnamština, zatímco v dialektech jižního vietnamu se spekuluje o 5 a méně tónech, což znamená, že pro severní vietnamštinu různé tóny se v jihovietnamských dialektech vyslovují stejně. Za nejsložitěji srozumitelný akcent vietnamštiny se označuje především středovietnamský.

Otčenáš (modlitba Páně):

Lạy Cha chúng con ở trên trời,

chúng con nguyện danh Cha cả sáng,

nước Cha trị đến,

ý Cha thể hiện dưới đất

cũng như trên trời.

Xin Cha cho chúng con hôm

nay lương thực hằng ngày,

và tha nợ chúng con

như chúng con cũng

tha kẻ có nợ chúng con.

Xin chớ để chúng con sa

chước cám dỗ, nhưng cứu

chúng con cho khỏi sự dữ. Amen.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vietnamština na Wikimedia Commons