Dalejský profil

Názorné profily v údolí Dalejského potoka byly základem prací mnoha přírodovědců.[6] Z nejvýznamnějších lze uvést práce J. Barranda (Défence des colonies IV. Descr. de la colonie d'Archiac, 1870), J. E. Maara (On the predevonians rocks of Bohemia, 1880) a J. Woldřicha (Das Prokopital südlich von Prag, 1918).[7] Ve 30. letech 20. století poznatky z dalejských odkryvů zpracovávali F. Prantl (O novém nálezu polohy s Aulacopleura konincki, 1936)[7] a B. Bouček (Stratigrafie siluru v dalejském údolí u Prahy a v jeho nejbližším okolí, 1937).[8] Na jejich práci navázal I. Chlupáč, který území českého Barrandienu proslavil určením hranice siluru a devonu a stanovením jejího stratotypu.

Sedimenty na území NPP Dalejský profil pochází z období prvohor od svrchního ordoviku po spodní devon.[9] Hranici mezi ordovikem a silurem vrstevní sled na území Dalejského profilu nezachycuje.[6] Hranice siluru a devonu se nachází ve spodní části stěny Černého lomu v masivních krinoidových vápencích.[9]

Stratigraficky významný je profil v lomu Mušlovka, který byl vybrán jako opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice ludlow-přídolí. Tento mezinárodní stratotyp se nachází v nedalekém lomu Na Požárech.[6][9]

Sedimentární záznam kosovského souvrství tvoří šedozelené pískovce a prachovce.[9] Vrstevní sled siluru začíná graptolitovými břidlicemi motolského souvrství[6], dále je silur tvořen vápenci buď masivními, nebo jemněji zvrstvenými a prokládanými jílovitými břidlicemi.[9] Na dně silurského moře probíhala vulkanická činnost, sedimenty jsou proloženy příkrovy zelenavých bazaltů (diabasů). V důsledku podmořských výbuchů se zde také setkáme s tufitickými vápenci nebo břidlicemi, tzn. s výrazným podílem sopečného materiálu.[9][10] Devon začíná v masivních krinoidových vápencích, dále je tvořen různými druhy vápenců (kotýsské, slivenecké, loděnické, řeporyjské).[9]

Na vápencích leží kvartérní protorendziny[6], nevyzrálé vápnité půdy s úlomky matečné horniny, ovlivněné více podložím než typem klimatu.[11]

Ordovická moře byla spíše chladná s častým kolísáním teploty způsobeným zaledněním Gondwany.[12] Na konci ordoviku, který už máme v oblasti Dalejského profilu zaznamenán, dochází k ústupu moře právě v důsledku zalednění. K obnově mělkovodních společenstev dochází až na hranici se silurem, kdy ledovce tají a hladina opět stoupá.[9]

Začátek siluru je spojen s globální změnou klimatu, konkrétně jeho oteplením. Klimatické změny se projevují celosvětovou sedimentací černých graptolitových břidlic[9] vzniklých v anoxickém prostředí, způsobeném nejspíše zastíněním řasovým porostem.[12] Oteplení je z českého pohledu způsobeno také posunem naší oblasti deskovou tektonikou blíže k rovníku. Pro vývoj siluru středních Čech je charakteristický podmořský vulkanismus, který byl tak intenzivní, že způsobil změlčení moře a rozvoj mělkovodních společenstev.[9]

Devon svým vývojem plynule navazuje na silur bez významné změny ve způsobu sedimentace. Pokračuje posun směrem k rovníku a společenstva devonu mají už tropický charakter. Ve středočeské oblasti se sedimenty devonu tvořily v širomořském prostředí.[9]

Placatá skála v údolí Dalejského potoka v Praze

Placatá skála je tvořena šedozelenými pískovci a prachovci náležejícími kosovskému souvrství (svrchní ordovik). Na styčných plochách jsou díky různé zrnitosti dobře viditelné stopy po lezení mořských živočichů tzv. ichnofosilie.[9] Lokalita je známá pro nálezy doupat mořských hvězdic.[12] Název skály je odvozen od jejího vzhledu daného uložením vrstev paralelně se svahem, což zamezuje uložení půd ve větším množství.

lom Mušlovka

Velice známou lokalitou bohatou na zkameněliny je lom Mušlovka sloužící jako opěrný stratotyp pro hranici nejvyšších silurských oddělení ludlow a přídolí.[6]

Klasickou paleontologickou lokalitou je jeho postranní část – tzv. Arethusinová rokle, pojmenovaná Woldřichem dle trilobita Aulacopleura – Arethusina.[6] V rokli vystupují příkrovy podmořských vulkanitů (diabasů). Mezi vyvřelinami je mocná vrstva tufitických břidlic, jejichž stratigrafické zařazení ke svrchní části liteňského souvrství dokládají trilobit Aulacopleura konincki a vůdčí graptolit Testograptus testis.[9]

Mezi roklí a samotnou lomovou stěnou je v severozápadně orientovaném svahu lokalita Cromusová stráň, známá nálezy trilobita rodu Cromus.Stářím náleží ke spodní části kopaninského souvrství .[6][9]

Další vrstevní sled pokračuje už přímo v lomové stěně Mušlovky. Začíná krinoidovými, brachiopodovými a cefalopodovými vápenci vyšší části kopaninského souvrství , závěr kopaninského souvrství tvoří tenčeji vrstevnaté šedé vápence. Nejmladší sedimenty Mušlovky na vrcholu jihovýchodní stěny jsou tmavší tence vrstevnaté vápence s vložkami břidlic. Dle nálezů graptolitů Monograptus ultimus a M. parultimus náležejí spodní části přídolského souvrství.[9]

Za ohybem cesty se ve starém lomu nachází význačné naleziště lilijic. Dle nálezů jejich plovacích orgánů zvaných lobolity se nazývá Lobolitová stráň. Kromě lobolitů se ve svahu, obzvláště po dešti, dají nalézt vyvětralé články stonků. Zbytky kalichů zde hojněji pocházejí od čeledi menšího vzrůstu Pisocrinidae, kalichy větších rodů Scyphocrinites a Carolicrinus se zachovávají vzácně. Stratigraficky náleží přídolskému souvrství, tj. nejvyššímu siluru.[9]

Na dohled od Lobolitové stráně je Černý lom, kde je v masivní lavici krinoidových vápenců odkryta hranice mezi silurem a devonem. Nejvyšší silur je ohraničen výskytem trilobita Tetinia minuta, nejnižší devon poznáme dle trilobitů ze skupiny druhu Warburgella rugulosa. Sled devonu zde pokračuje kotýsskými vápenci chudými na zkameněliny náležejícími stářím vyššímu lochkovu. K železniční stanici Praha-Holyně už cesta pokračuje devonskými sedimenty.[9]

Vegetační pokryv na území Dalejského profilu tvoří kromě původních skalních stepí nepůvodní porosty tvořené zejména borovicí černou (Pinus nigra) a trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia).[13] Na porosty akátu jsou vázány nitrofilní druhy např. vlaštovičník větší (Chelidonium majus), kakost smrdutý (Geranium robertianum), kuklík městský (Geum urbanum), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia).[14] Lesní porosty jsou dále tvořeny náletovými dřevinami: bříza (Betula), vrba jíva (Salix caprea), topol osika (Populus tremula) a jasan (Fraxinus)[3]. Sukcesi bylin na rozhraní lesních porostů a stepních enkláv v přírodním parku Prokopské a Dalejské údolí se věnuje Chvátalová (1994).

Nalezneme zde porosty skalních stepí, které se svou kvalitou vyrovnají těm v CHKO Český kras. Na podloží vulkanitů – diabasů jsou vázány stepi charakterizované kavylem vláskovitým (Stipa capillata) a strdivkou sedmihradskou (Melica transsylvanica). Na vápenci nalezneme porosty teplomilných trávníků s pěchavou vápnomilnou (Sesleria varia).[13]

Další významné druhy:[3][13]

• křivatec český (Gagea bohemica) kriticky ohrožený endemit střední Evropy[15]
• pochybek prodloužený (Androsace elongata)
• rozrazil ladní (Veronica dillenii)
• hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii) jediný český houbový endemit

jižní svahy:

• devaterníček šedý (Rhodax canus)
• ostřice nízká (Carex humilis)

vrcholy svahů s hlubší půdou:

• trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium)
• kostřava walliská (Festuca valesiaca)

směrem k severu a severozápadu:

• prvosenka jarní (Primula veris)
• pěchava vápnomilná (Sesleria varia)

Lokalita Dalejský profil je pozoruhodná množstvím druhů motýlů (Lepidoptera). Celkem zde bylo nalezeno 1054 druhů. Příklady nejvýznačnějších druhů motýlů vázaných na stepní prostředí: Cephimallota angusticostella, Coleophora serpylletorum, C. auricella, C. ditella, C. ochrea, C. silenella, Heinemannia festivella, Vulcaniella pomposella, Lixodessa ochrofasciella, Dyspessa ulula, Pennisetia bohemica, Adscita geryon, Cochylis pallidana, Pelochrista caecimaculana, Eurhodope rosella, E. cirrigerella, Chazara briseis, Hamearis lucina, Lomographa distinctata, Euchalcia consona, Auchmis detersa a Polia serratilinea.[16]

Kromě motýlů zde nalezneme také množství jiných bezobratlých vázaných na skalní stepi. Jsou to např. střevlíkovití Licinus depressus a Masoreus Wetterballii, mandelinka Chrisolina marginata, štítonoš Cassida rufovirens, nosatčík Apion austriacum a krytonosci Ranunculiphilus obsoletus a Ceutorhynchus angustur.[3]

Vzhledem k malé rozloze území není lokalita charakteristická svými druhy obratlovců. Nalezneme zde druhy vázané buď na prosluněné stráně, nebo lesní porosty či vodní prostředí potoka.

Z obojživelníků se zde vyskytuje čolek obecný (Triturus vulgaris) a skokan hnědý (Rana temporaria).[3] Z plazů pak ještěrka obecná (Lacerta agilis) a ještěrka zelená (Lacerta viridis).[3] Ptáky na lokalitě zastupuje například výr velký (Bubo bubo) - zalétá sem z Prokopského údolí, v Praze vzácný bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), v Praze méně početný chocholouš obecný (Galerida cristata), káně lesní (Buteo buteo), konipas horský (Motacilla cinerea), vzácnější šplhavec krutihlav obecný (Jynx torquilla), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), ťuhýk obecný (Lanius collurio), žluna šedá (Picus canus) či žluva hajní (Oriolus oriolus).[3][17]

ichnofosilie na Placaté skále

Ze savců byly na lokalitě popsány hlavně drobné formy. Poměrně velký hmyzožravec rejsec vodní (Neomys fodiens) je vázaný na okolí Dalejského potoka. Z drobných savců v oblasti Dalejského údolí je nejhojnější myšice křovinná (Apodemus sylvaticus).[18] Šelmy jsou zastoupeny lasicovitými: tchoř tmavý (Mustela putorius), lasice kolčava (Mustela nivalis) a lasice hranostaj (Mustela erminea).[3]

kostel na Řeporyjském náměstí

Skrz území prochází naučná stezka vedoucí podél Dalejského potoka z Řeporyj do Holyně a pokračující dále po proudu potoka až do Hlubočep. Staré naučné tabule byly na podzim roku 2011 nahrazeny novými většími a trasa bývalé stezky byla mírně upravena.[20] Tvorba původní stezky byla inspirována popisem prof. Iva Chlupáče v knize Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí vydané v roce 1999.

Za pozornost stojí mezinárodní stratotyp spodní hranice přídolí – nejvyššího oddělení siluru. Nachází se v severní části lomů Na požárech nedaleko Řeporyj. Místo, abychom odbočili do Mládkovy ulice, zahneme po hlavní silnici vpravo, projdeme podjezdem pod tratí a hned za ním zahneme vlevo. Asi po 700 m jsou po pravé straně cesty schůdky vedoucí dolů do průkopu. Projdeme tunelem a hned vpravo za tunelem vystoupíme po železných schůdcích nad tunel, kde se nachází stratotyp. První vrstvou náležející k oddělení přídolí je vrstva s číslem 96.[9]

portál tunelu ke stratotypu

Nejlepším výchozím místem je obec Řeporyje. Jezdí sem vlak (stanice Praha-Řeporyje) ze stanice Praha-Smíchov a autobus (zastávka Řeporyjské náměstí – linky 230, 249, 256, 301, 352, 502) ze stanice metra B Luka.

Z Holyně můžeme buď jet vlakem (stanice Praha-Holyně) na nádraží Praha-Smíchov, nebo po modré turistické značce dojít na autobus (zastávka Holyně – linka 230) ve směru na stanici metra B Luka.

• Seznam chráněných území Prahy
• Černý lom
• Dobrá voda

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dalejský profil na Wikimedia Commons