Jan Nepomuk Woldřich

Jan Nepomuk Woldřich se narodil 15. června 1834 ve Zdíkově. Obecnou školu vychodil ve Zdíkovci. Od roku 1845 navštěvoval normální hlavní školu v Českých Budějovicích. Rovněž tam studoval na piaristickém gymnáziu. Na Vídeňské univerzitě studoval přírodní vědy a zde také v roce 1859 dosáhl doktorátu filozofie. Potom působil jako středoškolský profesor v Prešově, v Banské Štiavnici, v Salcburku a od roku 1869 až do roku 1893 jako profesor na akademickém gymnáziu ve Vídni. Pro střední školy napsal učebnice Rukověť zoologie a Tělověda člověka. Je autorem dodnes uznávané trojdílné vysokoškolské učebnice Všeobecná geologie se zvláštním zřetelem k zemím koruny České, kterou dokončil krátce před svou smrtí. V roce 1893 byl jmenován mimořádným profesorem geologie a paleontologie na české univerzitě v Praze a v roce 1899 byl jmenován řádným profesorem. V roce 1905 se vzdal pedagogické činnosti a věnoval se zpracování svých archeologických materiálů.[5]

Angažoval se v národních spolcích. Byl členem ústředního výboru Národní jednoty pošumavské. Měl titul dvorního rady.[3] Byl rovněž členem České akademie věd a umění.[4]

Byl aktivní i politicky. Působil krátce jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1889 za kurii venkovských obcí v Čechách, obvod Prachatice, Vimperk atd. Nastoupil 7. února 1889 místo Adolfa Josefa Schwarzenberga.[6] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako „Dr. Johann Woldřich, profesor na c. k. akademickém gymnáziu, bytem Vídeň“.[7]

Na Říšské radě se ještě v dubnu 1889 uvádí jako nezařazený (divoký) poslanec.[8] V lednu 1890 je zmiňován coby člen Českého klubu, který v té době (po odchodu mladočechů) sdružoval převážně politiky staročeské orientace.[9] Sám patřil mezi staročechy.[3] Podle jiného zdroje se ještě v roce 1890 uváděl coby poslanec bez klubové příslušnosti.[10]

Zemřel v únoru 1906.[3][4] Pochován je na Vinohradském hřbitově.

Na jeho rodném domě č. p. 168 ve Zdíkově je pamětní deska významného rodáka a jeho jméno je uvedeno i v reklamní brožurce o mikroregionu Šumavské podhůří, vydané obecním úřadem Zdíkov v roce 2006.

Význam jeho celoživotní práce spočívá v tom, že se velkým podílem zasloužil o poznání jihočeské fauny, především výzkumy v okolí Sudslavic a údolí řeky Volyňky, ale i fauny na jižní Moravě, v okolí Prahy, severních Čechách, v zahraničí v Dolních Rakousích, Dalmácii a Istrii.

Velkou měrou přispěl k archeologickému výzkumu jižních Čech. Provedl řadu výkopů na pravěkých sídlištích a prokopal desítky mohyl z doby bronzové až slovanské. Výzkum prováděl především v širokém okolí Českých Budějovic, Týna nad Vltavou, Vodňan, Netolic, Volyně, Protivína a Písku. Výsledky své práce pečlivě publikoval, doprovázel je četnými kresbami předmětů i plánky jako půdorysy hradišť, profily zkoumaných opevnění apod. Jeho publikace a dokumentace dodnes slouží jako velmi užitečné a potřebné při dalších archeologických výzkumech v jižních Čechách.

Vedle této činnosti se podílel i na studiu paleolitu v Čechách a zasloužil se zánik mylné teorie o megalitických stavbách a tzv. obětních kamenech.

Je autorem i několika pedagogických spisů. Jeho práce, psané převážně německy ale i česky, se vždy dotýkaly snahy rozšířit ve světě povědomí o jižních Čechách a rodné šumavské obci. Jsou známy tituly 21 prací, publikovaných v letech 1874 až 1903 v oboru archeologie, geologie a paleontologie. Část Woldřichovy pozůstalosti z archeologických průzkumů v jižních Čechách odkázala vdova v letech 1910–1915 do sbírek Národního muzea v Praze. Zasloužil se také o vznik české geologické terminologie.[4]