Kakost smrdutý

Kakost smrdutý (Geranium robertianum) je nižší až středně vysoká, jednoletá nebo ozimá, pronikavě páchnoucí bylina z čeledi kakostovitých. Rozmnožuje se pouze generativně semeny. Lidově je nazývána též čapí nůsek, čapina, kyčník nebo jako ostatní druhy tohoto rodu stinkovo koření a muškát.[1][2]

Kakost smrdutý
Kakost smrdutý (Geranium robertianum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádkakostotvaré (Geraniales)
Čeleďkakostovité (Geraniaceae)
Rodkakost (Geranium)
Binomické jméno
Geranium robertianum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Kakost smrdutý má jednoduché, kůlovité a slabě větvené kořeny, přecházející v dlouhý hypokotyl.[3] Z kořene vyrůstá na jaře přízemní růžice listů. Na podzim vyrašené růžice listů přezimují a listy mají načervenalé zbarvení díky barvivu antokyanu.[4] Přízemní růžice listů záhy odumírají a zůstává suchá část ze zbytků řapíků a palistů.[3] Z růžic vyrůstají vystoupavé až poléhavé, větvené, listnaté lodyhy, dorůstající délek od 20 cm přes 40 cm.

Lodyha má naduřelá, obvykle ve všech částech nachově zbarvená kolénka.[1] Lodyžní listy jsou vstřícné, řapíkaté, dlanitě složené a až 8 cm dlouhé. V obrysu trojboké, zpravidla trojčetné, někdy až pětičetné a dvakrát peřenodílné s hrubě zubatými úkrojky.[5][1]

Rostlina kvete od května do října. Květy jsou drobnější, karmínově červené až nachově růžové a jsou uspořádány ve vidlan skládající se po dvou. Vyrůstají z paždí listů, jež přesahují. Květy jsou oboupohlavné a pětičetné. Květ má pestík se svrchním semeníkem a deset tyčinek.[3][1][4]

Oplozený semeník dozrává v zobanitý plod.[6] Od ostatních druhů tohoto rodu se odlišuje podle typického zápachu.

Rozmnožování

Kakost se rozmnožuje pouze semeny. Semena zrají v zobanitých plodech od začátku července do konce podzimu. V době zralosti se uvolňují části zobanitého plodu od středního sloupku. Osina semen je prohnuta a napnuta. V určité chvíli je pak napětí naráz uvolněno a zobanitý plod puká na přední straně. Semena jsou vymrštěna do okolí do vzdálenosti často delší než dva metry. Semeno klíčí zejména až v dalších vegetačních obdobích a to zjara. Plody kakostu jsou poltivé a zobanité, obsahující pět plůdků. Na hřbetní straně jsou plody porostlé bílými trichomy. Semena jsou elipsoidní a v průměru 2 mm dlouhá a 1 mm široká. Kromě šíření vymršťováním semen z plodů na kratší vzdálenost je velmi zřídka a náhodně šířen trávicí soustavou zvířat.[6]

Využití

Kakost se využívá v lidovém léčitelství. Sbírá se kvetoucí nať, která se suší ve stínu. Droga má slabý pach a chutná hořce.[5] Nať obsahuje zejména hořčinu geraniin, silice a třísloviny.[3] Užívá se vnitřně v podobě bylinného čaje při střevních obtížích a působí mírně močopudně. Zevně se používá v podobě různých mastí při onemocněních kůže.[5]

Rozšíření

V Česku patří kakost smrdutý k hojným druhům, rozšířený zejména v listnatých a jehličnatých lesích. Roste ve stinných a středně bohatých půdách. Hojně se objevuje v bylinných typech lesů, občas také jako plevel v zahradách.[2] Objevuje se také ve vlhkých a zastíněných roklích a sutích, zdech a rumištích. Dále roste skoro v celé Evropě, zasahuje až do Číny a Japonska. Také roste v Severní Africe, na Kanárských ostrovech a části Severní Ameriky.[4]

  • Typická struktura listu
  • Květ
  • Poupata
  • Ovoce

Reference
  1. HRON, ZEJBRLÍK, František, Otakar. Kapesní atlas, rostliny strání, skal, křovin a lesů. Praha: SPN, 1990. 14-606-88. S. 204.
  2. MRÁZ, SAMEK, Karel, Věroslav. Lesní rostliny. Praha: SZN, 1966. 07-001-66. S. 116.
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Květena České republiky 5. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-0590-8. S. 219.
  4. PILÁT, UŠÁK, Albert, Otto. Kapesní atlas rostlin. Praha: SPN, 1988. 14-158-86. S. 118.
  5. KORBELÁŘ, Jaroslav. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1970. 08-006-70. S. 168.
  6. LHOTSKÁ, KROPÁČ, Marie, Zdeněk. Kapesní atlas semen, plodů a klíčních rostlin. Praha: SPN, 1985. 14-120-85. S. 232.

Literatura
  • KOLEKTIV. Květena České republiky 5. Academia, Praha, 2010
  • KORBELÁŘ, J. Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha, 1970.
  • LHOTSKÁ, M. - KROPÁČ, Z. Kapesní atlas semen, plodů a klíčních rostlin. SPN, Praha, 1985.
  • MRÁZ, K. - SAMEK, V. Lesní rostliny. SZN, Praha, 1966.
  • PILÁT, K. - UŠÁK, O. Kapesní atlas rostlin. SPN, Praha, 1988.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.